Snídaně na Plutu

Je málo filmů, které mě posadí na zadek a příběh Patricka "Kitten" Bradena mezi nimi našel své místo. Citlivě odvyprávěná touha po identitě a potřebě lidské blízkosti, dožadující se naplnění dosti svéráznými, proto jedinečnými způsoby, v podání neskutečného C. Murphyho, provázená dobovou, skvěle vybranou hudbou, podtrhující poezii místy až geniálních záběrů - to je Snídaně na Plutu. Podstatu příběhu nejlépe vystihl sám Neil Jordan: "Film není pouze jednoduchým příběhem o transvestitovi - šlapce. Je to příběh o nevinnosti a proměnlivé síle představivosti a o tom, jak dobro mění svět - pokud to jen jde". Tak tak, i červenky to vědí:-) (26.03.2010)

Příběh o jednom opuštěném koťátku, který občas neví, o čem by chtěl přesně vyprávět. Jeho/její životní cesta mi připadala docela nezajímavá a filmově zdlouhavá. Cillian Murphy decentně přehrává, čímž sice jeho výkon dodává filmu na komediálnosti (skvělé hlášky mimochodem), ale potom bohužel vyzní všechny ty exploze poněkud násilně. Na druhou stranu je jeho výkon tím nejlepším, co v tomto filmu lze najít. Ke konci už jsem se v jeho "původním" pohlaví přestal orientovat. (13.03.2007)

Dojem s filmu velmi kazí nesypatické a "mimózní" Koťátko, které celou dobu jen přede a nevypustí z tlamičky jedinou smysluplnou větu... U filmu, který je postaven stejně jako Snídaně na Plutu, je nezbytně nutná identifikace s hlavním hrdinou. Té se mi bohužel nedostalo... Literární sktruktura snímek oživuje, hlavní hrdina jej vytváří a zároveň pohřbívá. PS - Cillian Murphy proletěl od Snídaně na Plutu k Sunshine celou slunenční soustavou... (10.10.2007)

Transsexuální mladík Patrick v touze poznat svoji pravou matku se vydává na dlouhou pouť, na které poznává nové přátele i lidi, kteří mu chtějí ublížit, zažívá humorné, dojemné a občas i nebezpečné situace a přesto, že za jeho častým úsměvem se skrývá také plno bolesti, zůstává i nadále tím úžasným snílkem, tak sladkým ve své zranitelné důvěřivosti, že je nemožné si ho nezamilovat. A právě jeho postava, kterou FANTASTICKÝM způsobem ztvárnil Cillian Murphy, dělá z tohoto filmu nezapomenutelnou podívanou. (17.03.2013)

Originální již tím, že hlavní hrdina nehledá otce, nýbrž matku (a sebe samého). K tomu preferuje ženské šaty, nadužívá zdrobněliny a volí zásadně nenásilné řešení konfliktů. Logicky tak padá srovnání se všemi těmi drsnými filmy o severoirské problematice (Ve jménu otce, Zvedá se vítr). Snídani na Plutu oproti nim nechybí také hravost a nadsázka, obsažená už v názvech jednotlivých kapitol (a dovedena ad absurdum závěrečným citátem Oscara Wildea). Ony a výběr songů kontrastujících s děním nejlépe vypovídá o Patrickově bezelstném vnímání světa. Ze strany režiséra šlo o velmi šikovný tah, neboť není třeba vnitřního monologu, k němuž každá adaptace knihy psané ich formou svádí. Být celý film našlapaný jako začátek a konec, možná bych z něj měl nejen chvilkovou radost, ale dlouhodobě dobrý pocit. Třeba dojem vylepší druhé zhlédnutí bez odfláknutého českého dabingu. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Morien, Mahalik, dzej dzej (29.06.2010)