Čapajev

Komunistická propaganda bola svinstvo, dnes je už braná skôr ako komický žáner, ale smiešna teda nebola. Tento film by sa dal nazvať revolučný a skôr ako dráma pôsobil vďaka deju, dialógom a postavám ako komédia. Tento film mal v sebe istý nádych dobovosti, jedinečnosti a možno som trocha fetišista a mám isté úchylky, keď tomuto dávam 3 hviezdičky, ale podľa mňa si ich na tú dobu zaslúži, veď vládol Stalin, takže tu by človek čakal aj iné hrôzy, na to, že vládol Stalin to je normálne "vymakané" dielo. Odporúčam tento film pozrieť, lebo je svojský, je historický, je dobový, má istý šmrnc. (16.04.2012)

Rusi bohužiaľ príliš nechápali "zložito" podané posolstvá montážnikov a tak na rad muselo prísť lineárne rozprávanie, začalo sa šetriť symbolmi a kinematografia sa začala približovať tomu, čomu hovoríme povedzme že akademizmus. Čapajev je však stále filmom pre divákov, ktorí históriu Sojuzu nepoznajú dosť mätúci a cítia, že film je určený iba domácemu publiku. Dnes už pomerne komicky pôsobiace herectvo, prestrelky, kde po schytaní guľky ihneď padáte k zemi a umierate a jedna veľmi hyperaktívna žena, ktorá to vie poriadne roztočiť s guľometom. Nechcem si predstaviť, čo mal doma jej manžel, ak s niečím nesúhlasil. Čapajev je ale postava podaná vcelku uveriteľne, nevyhýbajúc sa aj viacerým charakterovým vadám. No ale najmä Sovieti ukázali, že vojnové veľkofilmy vedia a že budú vždy v Európe v tomto smere vynikať. Bojov si tu užijete dosť a môžu vám vykompenzovať aj tápanie v deji. (07.04.2014)

Jeden ze stěžejních filmů socislistické ideologie 30. let - což je jeden z hlavních důvodů, proč jsem se na to nedokázal soustavně koukat. Filmařsky to není úplně marný a pravidelným přepínáním mezi třemi hlavními liniemi udrží snímek jakous takous pozornost, ale zase to hyzdí chvílemi katastrofální střih a nudné tlachání o sovětských zásadách a hrdinství. Zhlédnuto z povinnosti, dobrovolně bych s tím čas neztrácel. (01.10.2018)

Furmanovova literární předloha, stejnojmenná novela, vyniká stejně jako film v dobové produkci obvyklého propagandistického standardu třicátých až padesátých let minulého století svou syrovou věcností. Lidsky složitá Čapajevova povaha má v tomto líčení velmi daleko ke komunistickému vzorovému hrdinovi bez háně a hany na svém sněžně bílém charakteru podobně jako divize Rudé armády, které velel. Dlouhá léta vyčerpávajících válečných konfliktů, první světové i občanské války, doléhala na civilní obyvatelstvo stále tísnivěji. Zejména občanská válka se svým tiktakovitým pohybem front ze severu na jih, z východu na západ splývala do šedi jistot, které nabízely jediné: nejistotu všeho obživou počínaje a ochranou holého života konče. Tuto apatii film zachycuje s až pronikavou dokumentárností stejně tak jako členitost levice kolem Leninovy vlády s významnou váhou anarchistů. Měla uplynout ještě řada let, než se strádající sovětská společnost dočkala alespoň relativního blahobytu nové ekonomické politiky, po němž nastoupila další desetiletí strádání a válek občanských i zahraničních. Kdybychom k tomuto nevšednímu dílu v ruské kinematografii hraného filmu hledali paralelu, vybavila se nám téměř jistě tvorba Ejzenštejnova, Dovženkova a v novějším období například Šukšinova. Filmy jako ČAPAJEV usnadňují svou nevšední uměleckostí nelehký vhled do ruské, od tradiční Evropy tolik odlišné skutečnosti. Výčet jejich viditelných i zprostředkovaných kladů tím jistě zdaleka není vyčerpán. (06.03.2008)

Ve stejném roce jako "Čapajev" se konal i (ne)slavný 1. všesvazový sjezd spisovatelů SSSR, který je v historických učebnicích pokládán za jeden z hlavních zvěstovatelů socialistického realismu, tj. metastáze stalinské homogenizační politické linie do sféry kultury. Kdo by ale čekal hrdinu občanské války vyobrazeného stejně jednoznačně a ve stejných hřejivých barvách jako dělníky a rolnice na pestrobarevných historizujících mozaikách (nejen) českých nádraží z dob sorely, zmílí se. Čapajev je zachycen s mnoha vadami (i když je s pomocí Strany začne překonávat...), navíc je příběh doplněn a téměř i vyvážen (!) dějovou linií s bílým generálem. Ten sice stojí na druhé straně barikády (a proto se nikdy nemůže skutečně sblížit s vlastním lidem, jak se ukáže ve vztahu k jeho pucfleku Petrovičovi...), nicméně je tu snaha vyobrazit ho taky JAKO ČLOVĚKA. A to ukazuje, že se film navzdory svému datu vzniku ještě nemůže plně počítat do období stalinismu... (13.05.2014)