Čapajev
Chapayev
Obsahy(1)
Film Čapajev byl natočen podle novely Dmitrije Furmanova, který u tohoto legendárního bolševického veletele 25. střelecké divize sloužil jako komisař. Film ve své době patřil k vrcholu historicko-revolučného žánru. (oficiální text distributora)
Recenze (38)
Furmanovova literární předloha, stejnojmenná novela, vyniká stejně jako film v dobové produkci obvyklého propagandistického standardu třicátých až padesátých let minulého století svou syrovou věcností. Lidsky složitá Čapajevova povaha má v tomto líčení velmi daleko ke komunistickému vzorovému hrdinovi bez háně a hany na svém sněžně bílém charakteru podobně jako divize Rudé armády, které velel. Dlouhá léta vyčerpávajících válečných konfliktů, první světové i občanské války, doléhala na civilní obyvatelstvo stále tísnivěji. Zejména občanská válka se svým tiktakovitým pohybem front ze severu na jih, z východu na západ splývala do šedi jistot, které nabízely jediné: nejistotu všeho obživou počínaje a ochranou holého života konče. Tuto apatii film zachycuje s až pronikavou dokumentárností stejně tak jako členitost levice kolem Leninovy vlády s významnou váhou anarchistů. Měla uplynout ještě řada let, než se strádající sovětská společnost dočkala alespoň relativního blahobytu nové ekonomické politiky, po němž nastoupila další desetiletí strádání a válek občanských i zahraničních. Kdybychom k tomuto nevšednímu dílu v ruské kinematografii hraného filmu hledali paralelu, vybavila se nám téměř jistě tvorba Ejzenštejnova, Dovženkova a v novějším období například Šukšinova. Filmy jako ČAPAJEV usnadňují svou nevšední uměleckostí nelehký vhled do ruské, od tradiční Evropy tolik odlišné skutečnosti. Výčet jejich viditelných i zprostředkovaných kladů tím jistě zdaleka není vyčerpán. ()
Kterak si tradiční typ ruského vojevůdce se stranou ruce podal a štafetu boje za lepší budoucnost jim předal. Bolševická propaganda dobře věděla, že musí navázat na minulost, na tradiční vidění vojevůdce, a tak stvořila legendu o Čapajevovi. Ten sice nemá vzdělání, občas se chová jako malé dítě, ale srdcem je celý Leninův. Film je sledem výchovných (zákaz rabování, bramborová a jablková lekce z vojevůdství, Čapajevova touha po vzdělání, moudrost komisaře ve spojení s Čapajevovou odvahou) a propagandistických (žena miluje kulomet, na sex bude čas až v budoucnu, čapajevův příklon ke Straně) scének a též se pokouší o primitivní charakteristiku postav (kulometčík, bílý vojevůdce a jeho sluha). Zajímavé připomenutí, kde čerpal O. Vávra inspiraci pro své filmy. ()
Téměř první slovo tohoto filmu je „Češi“. Ano, Češi, rozuměj českoslovenští legionáři bojující na straně bílých proti rudým. Neručím za dokonalou správnost, ale jsou úvodní slova zhruba přeložena tato: „-Stát! Kampak? –Češi nás vytlačili z osady, Vasiliji Ivanoviči. –Češi? A pušku máš kde?“ (Po následné scéně, v níž jsou rozprášeni bezradní obránci jakéhosi mostu, se však už s „našimi“ nesetkáme.) Film o legendárním rudém vojevůdci zřejmě dokonale splňoval, čeho měl u sovětského diváka dosáhnout. Aniž by se nadýmal komunistickou ideologií (když, tak spíše kovanou stranickostí, která je nenápadně vplétána do motivu vojácké disciplíny), předkládá mu romantický obraz chrabrého válečníka, hrdiny, který bojuje za tu „správnou“ věc. Události i postavy jsou podány plakátově a lhavě probolševicky zkresleně, naštěstí však bez nevkusné idolatrické strnulosti – a to se týká i titulní postavy samotné. Čapajev je sice plakátová figura, představuje jistý propagandistický prototyp, nepředkládá se nám však nadživotní idol, nýbrž zajímavá svérázná osobnost. Odzbrojující je upřímnost, s jakou je představován coby hysterický primadonidní ředitel zeměkoule (přičemž to tvůrci zřetelně považují za vlastnosti hodné obdivu, stejně jako na druhé straně až dětskou prostotu a naivní víru v Lenina). Nevěrohodně zní, jak má sám sebe plná ústa („Čapajev, čapajevci“), ale u Rusů bych se nedivil, kdyby to odpovídalo skutečnosti. To vše je ovšem uvedeno na pravou míru, jakmile si uvědomíme význam postavy přiděleného komisaře Furmanova: tento rudý oldšetrhend je tím, kdo živelného Čapajeva vychovává, tento nejen zástupce, ale i ztělesnění Strany je mu oporou a rádcem, také však krotitelem; Čapajev velí, ale je to Furmanov, kdo v posledku určuje pravidla. Skrze něj je divák upozorňován na to, že skutečným strůjcem „vítězství pracujícího lidu“ (pánbůh mě netrestej) je především KSSS(b). Čapajev je pak představen nejen jako hrdinný geniální vojevůdce, ale také jako ten, který v očích Strany obstál. (Ostatně nejsme takřka nikde seznamováni se způsobem, jakým dosahuje svých vítězství a věhlasu, zato však neustále s jeho přístupem k vnitřním záležitostem, byť většinou apoliticky.) Scény, které mají nést jakési silné sdělení, jsou vždy obohaceny krátkým záběrem dvojice pozorně sledujících a naslouchajících anonymních představitelů lidu (bojujícího či pracujícího). Film končí působivými obrazy a za mimořádně zdařilé považuji jakoby náhlé lapidární zakončení prostě sdělující, jak občanská válka skončila. Krásné ruské zpěvy, třeba „Cerný havran“. Vzhledem k nastíněné charakteristice velitele Čapajeva nelze si nevzpomenout na film Unaveni sluncem: oslavný film o Čapajevovi vzniká pouhé tři roky před Stalinovým rozputáním masivních čistek v Rudé armádě, které by, jak lze předpokládat, ani Čapajev nepřežil. Pro milovníky (vážné i recesistické) starého sovětského filmu bude film Čapajev asi vděčnou podívanou. Ale i když těmto radovánkám neholdujete, pokud máte základní ponětí o ruštině a slabost pro ruský způsob mluvy, budete si Čapajeva vychutnávat. Ostatním ho doporučit se neodvažuji. K nalezení je na youtube pod titulem Chapaev (1934) (English subtitles). Mohu dosvědčit, že i velmi chabá znalost ruštiny a angličtiny umožňuje pohodlně rozumět, aniž by se muselo příliš často nahlížet do slovníku. Tři hvězdičky jsou nouzovým řešením, ježto takovýto film neumím ohodnotit. () (méně) (více)
Komunistická propaganda bola svinstvo, dnes je už braná skôr ako komický žáner, ale smiešna teda nebola. Tento film by sa dal nazvať revolučný a skôr ako dráma pôsobil vďaka deju, dialógom a postavám ako komédia. Tento film mal v sebe istý nádych dobovosti, jedinečnosti a možno som trocha fetišista a mám isté úchylky, keď tomuto dávam 3 hviezdičky, ale podľa mňa si ich na tú dobu zaslúži, veď vládol Stalin, takže tu by človek čakal aj iné hrôzy, na to, že vládol Stalin to je normálne "vymakané" dielo. Odporúčam tento film pozrieť, lebo je svojský, je historický, je dobový, má istý šmrnc. ()
Rusi bohužiaľ príliš nechápali "zložito" podané posolstvá montážnikov a tak na rad muselo prísť lineárne rozprávanie, začalo sa šetriť symbolmi a kinematografia sa začala približovať tomu, čomu hovoríme povedzme že akademizmus. Čapajev je však stále filmom pre divákov, ktorí históriu Sojuzu nepoznajú dosť mätúci a cítia, že film je určený iba domácemu publiku. Dnes už pomerne komicky pôsobiace herectvo, prestrelky, kde po schytaní guľky ihneď padáte k zemi a umierate a jedna veľmi hyperaktívna žena, ktorá to vie poriadne roztočiť s guľometom. Nechcem si predstaviť, čo mal doma jej manžel, ak s niečím nesúhlasil. Čapajev je ale postava podaná vcelku uveriteľne, nevyhýbajúc sa aj viacerým charakterovým vadám. No ale najmä Sovieti ukázali, že vojnové veľkofilmy vedia a že budú vždy v Európe v tomto smere vynikať. Bojov si tu užijete dosť a môžu vám vykompenzovať aj tápanie v deji. ()
Reklama