Mystery of the Wax Museum

Člověk by neřekl, že i více jak po 70 letech dokáže film tak hodně upoutat a děsit zároveň. Důkazem jest to, že jednou v neděli dopoledne se naše rodina chystala na nějakou návštěvu, pustili sme si tv jako kulisu a skončilo to tak, že na návštěvu sme dorazili s více jak hodinovým zpožděním...Zdařilý filmový počin. (02.02.2008)

Voskový horor v toku času.¬         Povídka (novela?) ve své době úspěšného amerického scénáristy z New Jersey Charlese Beldena o muzeu voskových figurín byla zfilmována třikrát.¬                 Filmový přepis z r. 1933 zrežíroval pod názvem Mystery of the Wax Museum maďarský Američan Michael Curtiz, tento počin odpovídá průměrné kvalitě snímků té doby a není ničím překvapivý, lze také říci, že možnosti skryté v námětu z daleka plně nevyužil.¬                 O dvacet roků později následoval House of Wax v režii rakouského Američana André de Totha, který se původního filmového přepisu držel téměř do slova, při čemž jako jedinou přidanou hodnotu k filmovému přepisu z r. 1933 můžeme vytknouti magickou postavu "gotického" herce Vincenta Priceho v hlavní úloze. (Vedlejší postavu, pomocníka, hraje známý "westernový" herec Charles Bronson, kterému bylo v době natáčení něco přes třicet roků; jeho proměna od této doby do doby natáčení westernu 'Tenkrát na západě' je téměř neuvěřitelná.)¬                 Posledním přepisem je House of Wax z r. 2005 režírovaný Španělem Jaumem Collet-Serrou (známým nejspíše ve spojitosti s hororovým dramatem 'Orphan' z r. 2009). Tento přepis má společné s původní předlohou Beldenovou pouze voskové figuríny. Provedení odpovídá zcela současnému hororu "po španělsku" plus komerčně pojatým scénářům současnosti, z čehož vznikla poněkud nesourodá záležitost: chabý scénář je držen vysokou invencí režisérovou na úrovni slušné podívané.¬                 Můj soud v obecné rovině o kvalitě jednotlivých zpracování Beldenovy povídky zní "kvalita přibližně stejná u všech tří zpracování, vždy slušný průměr". K nízkému hodnocení přepisu z r. 2005 nepřihlížím, považuji jej za nepřiměřeně odsuzující, neboť chabý scénář je vyvážen viditelně "hororovějším" zpracováním oproti starším přepisům. (01.06.2019)

Bohužel tenhle horor mě moc nezasáhl. Remake s Vincentem Pricem se mi líbil mnohem víc. Tajemství muzea voskových figurín postrádalo hororovou atmosféru a také jakoukoliv dramatiku. Děj ani nebyl tak bohatý jako u pozdějšího remaku. Film byl proveden ve vybledlých Technicolorových barvách, to nebylo zase až tak špatné, ale možná že černobílé provedení by atmosféře přidalo. Za zmínku však rozhodně stojí opravdu hrůzostrašný make-up Lionela Atwilla. (21.01.2009)

O něco slabší a přirozeně méně odvážnější než remake z 50. let, kde navíc exceluje V. Price. Přesto se jedná o slušný horor, kdy nejpůsobivějšími scénami je požár muzea a poslední čtvrtina snímku, kdy jde o život. Cesta do podzemní laboratoře je zajímavě nasvícena, a tak některé obrazy připomenou Kabinet doktora Caligariho se záměrně deformovanou perspektivou. O zábavu se stará ječící novinářka, která je jak slon v porcelánu. Vtipné je setkání s žábou ve sklepě. Restaurovaná kopie, na níž se podílel G. Lucas, má brilantní obraz. Barvy pak připomenou dobové kolorované pohlednice, a vyvolávají tak dojem starší doby, časů gotických románů. 3,5* (22.02.2023)

Je zajímavé vidět barevný film z roku 1933, což je možné díky technologii zvané Technicolor. Snímek, založený na hře Charlese Beldena, není po samotné dějové stránce nějak zvlášť nápaditý nebo strhující, spíše se jedná o průměrný a místy až nudný kousek. Vyzdvyhnul bych ale charisma Lionela Atwilla v roli šíleného sochaře, a také bych se rád pozastavil nad již zmíněným barevným obrazem - film tak totiž z dnešního pohledu omládl o několik desítek let. (19.05.2006)