Mystery of the Wax Museum

Člověk by neřekl, že i více jak po 70 letech dokáže film tak hodně upoutat a děsit zároveň. Důkazem jest to, že jednou v neděli dopoledne se naše rodina chystala na nějakou návštěvu, pustili sme si tv jako kulisu a skončilo to tak, že na návštěvu sme dorazili s více jak hodinovým zpožděním...Zdařilý filmový počin. (02.02.2008)

MYSTERY OF THE VAX MUSEUM 1933 - film byl u nás znám pod názvem TAJEMSTVÍ PANOPTIKA. Na tehdejší dobu to byl velmi dobrý průměr.Jako technická zajímavost je, že celý film byl natočen barevně na tzv. dvoubarevný Technicolor. V těchto letech natočit barevný film - to byla naprosto vyjímka, neboť se jednalo o technicky velmi obtížnou věc. Spíše se točily barevně - zejména u velkofilmů pouze některé pasáže. (03.11.2011)

Je zajímavé vidět barevný film z roku 1933, což je možné díky technologii zvané Technicolor. Snímek, založený na hře Charlese Beldena, není po samotné dějové stránce nějak zvlášť nápaditý nebo strhující, spíše se jedná o průměrný a místy až nudný kousek. Vyzdvyhnul bych ale charisma Lionela Atwilla v roli šíleného sochaře, a také bych se rád pozastavil nad již zmíněným barevným obrazem - film tak totiž z dnešního pohledu omládl o několik desítek let. (19.05.2006)

„Mystery of the Wax Museum“ není tak temným snímkem jako jeho o dvacet let mladší kolega s Vincentem Pricem, ale už je zde trochu ona atmosféra děsivého očekávání. Ta dosahuje vrcholu až se samotným závěrem, jimž lehce připomíná „Fantoma opery“. Díky zajímavému, dvoubarevnému provedení tehdejší podoby Techniocoloru má snímek svoje velmi specifické kouzlo. (21.08.2017)

Voskový horor v toku času.¬         Povídka (novela?) ve své době úspěšného amerického scénáristy z New Jersey Charlese Beldena o muzeu voskových figurín byla zfilmována třikrát.¬                 Filmový přepis z r. 1933 zrežíroval pod názvem Mystery of the Wax Museum maďarský Američan Michael Curtiz, tento počin odpovídá průměrné kvalitě snímků té doby a není ničím překvapivý, lze také říci, že možnosti skryté v námětu z daleka plně nevyužil.¬                 O dvacet roků později následoval House of Wax v režii rakouského Američana André de Totha, který se původního filmového přepisu držel téměř do slova, při čemž jako jedinou přidanou hodnotu k filmovému přepisu z r. 1933 můžeme vytknouti magickou postavu "gotického" herce Vincenta Priceho v hlavní úloze. (Vedlejší postavu, pomocníka, hraje známý "westernový" herec Charles Bronson, kterému bylo v době natáčení něco přes třicet roků; jeho proměna od této doby do doby natáčení westernu 'Tenkrát na západě' je téměř neuvěřitelná.)¬                 Posledním přepisem je House of Wax z r. 2005 režírovaný Španělem Jaumem Collet-Serrou (známým nejspíše ve spojitosti s hororovým dramatem 'Orphan' z r. 2009). Tento přepis má společné s původní předlohou Beldenovou pouze voskové figuríny. Provedení odpovídá zcela současnému hororu "po španělsku" plus komerčně pojatým scénářům současnosti, z čehož vznikla poněkud nesourodá záležitost: chabý scénář je držen vysokou invencí režisérovou na úrovni slušné podívané.¬                 Můj soud v obecné rovině o kvalitě jednotlivých zpracování Beldenovy povídky zní "kvalita přibližně stejná u všech tří zpracování, vždy slušný průměr". K nízkému hodnocení přepisu z r. 2005 nepřihlížím, považuji jej za nepřiměřeně odsuzující, neboť chabý scénář je vyvážen viditelně "hororovějším" zpracováním oproti starším přepisům. (01.06.2019)