Bohem zapomenuté děti

Tento film povie o hluchých ľuďoch a ich svete naozaj dosť. W. Hurt i sympatická M. Matlinová herecky výrazne dominujú a prinášajú nám ľudský príbeh z pomerne uzavretej komunity kdesi na americkom zapadákove. Film je ako život sám, občas vážny i vtipný, pobavia hlavne prvé komunikačné úspechy hluchých žiakov, ktorí majú problémy aj rečou. Asi to platí všeobecne, že najskôr sa človek naučí hrešiť...Vo filme zaznie i malá pocta Arnoldovi Schwarzeneggerovi a to rovno z úst W. Hurta, ale my všetci vieme, že Arnie je v prvom rade Terminátor a až potom herec. Kópia filmu odvysielaná na STV2 mi prišla ako kinozáznam. Strašné škrabance na obraze, také nevidíme ani na 60 ročných filmoch a celkovo naozaj biedna kvalita. Bavíme sa však iba o technickej kvalite, tá filmová tam rozhodne je. 80%. (24.01.2015)

Plný ideálů nastupuje do školy pro neslyšící. Má skvělé reference a nekonvenční vyučovací metody, jenže v tomhle světě ticha a izolace to bude pro učitele Williama Hurta (na konci osmdesátých let zažíval velmi silné herecké roky) jiné kafe. Přesto své žáky brzy přiměje k aktivní spolupráci. Jeho zájem ovšem směřuje i jinam. Láká jej bývalá žačka, která ve škole zůstala coby uklízečka. Osamělá a inteligentní dívka jakoby se nechtěla posunout dál. Získat důvěru hrdé dívky bude sakra obtížné. „Nemůžeš zapálit oheň a pak říct dobrou noc!“ Vztah těchhle dvou byl na houpačce od samého začátku. Zatímco on pozvolna pronikal do jejího ticha, opakovaně zkoušel zatáhnout ji zase do světa slyšících. Ovšem nejprve je třeba porozumět tomu jejímu. Velmi netradiční látka, silná, nepodbízivá, zajímavá. Tvůrci neukazují handicap jako něco, co by mělo vyvolávat v divácích soucit, snaží se tenhle svět pochopit a ukázat hluchoněmé jako plnohodnotné osobnosti. Krásná Marlee Matlin byla skutečně zjevením. (30.08.2020)

Ve své době asi zjevení, protože o problematice neslyšících se moc nemluvilo. Když se dnes na film dívám, vidím všechna ta scenáristická klišé a mrzí mne, že film vlastně nemá čím překvapit. Ono jde v hlavní podstatě jen o romantický film, jenž je světem neslyšících jen ozvláštněn. Hlavní hrdinka klidně mohla být alkoholička, mít trauma z dětství, že ji zneužíval otec, že má implantované srdce někoho jiného, a vyšlo by to nastejno. Zásady podobného scénáře jsou zde jasně rozeznatelné: nejprve seznamování, postupné sbližování, pak konflikt (zde podle mne zcela nesmyslný), a nakonec pochopení, odpuštění a usmíření. A děcka zahrají skvělé představení, klobouk dolů. A rovněž mne mrzí, že podobně vedený styl filmu je kapesníčkový a chtěně dojímací. (26.06.2017)

Tento snímek je bezpochyby kvalitní a skvělý a kdovíco ještě, jenomže já ho mám zdiskreditovaný nekritickým zbožňováním své matky a navíc nemám ráda Willama Hurta, protože vůbec neotvírá pusu, když mluví, což ještě v kombinaci s českým dabérem, který mluví jaksepatří,vypadá místy fakt divně. Vždyť je to herec proboha.Copak neumí mluvit? (21.12.2003)

Mohly to snad být i 3* za herectví, ale to bych se nesměl dozvědět, že Marlee Matlin má ke stvárnění hluchoněmé jaksi přirozené dispozice... Chjo, taky máte tak strašně rádi filmy, kde je nade vše jasné, že po počáteční zamilovanosti a idylce přijde roztržka, rozchod, nějaký ten čas zoufalého osamění a nakonec šťastného znovuspojení? Kde vůbec nic nepřekvapí? Filmy, které se zpočátku tváří jako Dead poets society a přitom tohle téma bez jakéhokoliv využití opustí? (05.05.2010)