Vesmírný lovec: Dobrodružství v Zakázané zóně

Od prvních chvil je zřejmé, že producenti filmu chtěli svoje malé Hvězdné války. Elmer Bernstein patrně dostal úkol složit něco na způsob motivů Johna Williamse a hlavní hrdina se měl tvářit jako Han Solo. Také se tak tváří. Coby vlastník obstarožní lodi a mnoha dluhů se totiž vydává vyzvednout trojici trosečnic, z čehož kouká pěkných pár megakreditů odměny. Na místě je však svědkem jejich únosu a aby je opět našel, musí přibrat do svého průzkumného vozítka sršaté děvče, jež se v kraji - vlastně na planetě – vyzná. Zatímco obal a hudební doprovod celého příběhu je drobátko poplatný Star Wars, planeta je šmrncnutá „madmaxovskou“ opuštěností, recyklovaností a opotřebovaností. Tato stylizace je vcelku povedená a navíc tvoří vhodné kulisy pro výskyt různých bizarních obyvatel, jejichž završením je hlavní zloduch – zpola mechanický klepetovitý Overdog, který provozuje smrtící show a od svého nohsleda jménem Chemik si nechává dodávat holky. O to víc zamrzí, že z akčních scén čiší béčkovitost a že tu a tam ukápnutá originalita už nezbyla na samotné dějové postupy... (06.08.2008)

LOVEC diváka vlastně jen neustále teasuje. Nejdřív mu nabídne několik sexy bab (astronautky, hrdinova robotka), ale záhy je uklidí do úzadí. Pak mu nabídne spoustu pěkných maket vesmírných lodí a futuristických "maxovských" vozítek, ale žádnou pořádnou akci s nimi. A hrdinu s jeho otravně uječenou parťačkou sice při putování pustou krajinou co chvíli někdo přepadne (zloduchovi poskoci na rogalech, gumoví sumo-mutanti, amazonky-rusalky, zmutované děti se zápalnými láhvemi), ale jsou to jen rychle odehrané, nijak zvlášť zajímavé epizodky. Suma sumárum - koukatelné, ale neodpustitelně promarněné postapo. A taky jeden z filmů 3D minivlny v první polovině 80. let (PÁTEK TŘINÁCTÉHO III, AMITYVILLE III, ČELISTI III). (24.01.2006)

Sci-fi ze začátku osmdesátých let, které výpravou, kostýmy atd. připomíná Mad Maxe. Občasní chlupáči a gumáci zase připomínají Návrat jediho. Film to není uplně k zahození, hudba je výborná, na svou dobu slušnej rozpočet je na filmu vidět, ale dneska už je prostě starej. Ovšem kdybych to viděl v době, kdy to vysílala tv Nova (v roce 1995), tak bych k tomu asi měl trochu kladnější vztah. (23.01.2011)

Zábavně výstižný průlet béčkovými scifárnami osmdesátých let, jehož trasu tvoří madmaxovsko-starwarsovský mix plný bizarních rekvizit, spoře oděných krasavic, skal a gumových masek. Nostalgie s přímým vstřikováním šlapala na plné obrátky, aby mě udržela ve vzpomínkovém rauši, ale když jsem ji občas vypnul, abych se podíval na co se vlastně dívám, kouzlo vyprchalo a zůstala jen ušmudlaná hloupost, která má hodnotu především jako úsměvná vzpomínka či žánrový muzeální exponát. (19.03.2012)

Tohle se mi kdysi hrozně líbilo. Po letech jsem to vyhrabal někde na videu a trochu jsem nechápal, cože jsem to na tom vlastně měl. Máme tu neohroženého hrdinu v sympatickém podání Petera Strausse, který se dostane na planetu jako vystřiženou z Mad Maxe. Atmosféra je výborná a modely nejrůznějších futuristických vozítek jakbysmet. Děj má slušně našlápnuto, ale už velmi brzy začne váznout. Nejsilnějšími momenty scénáře se nakonec ukáží vždy vděčné pošťuchování hlavních postav (které se naoko nemají rády, ale samozřejmě jeden by pro druhého vypustil duši) a potom závěrečné procházení smrtící dráhy za rozkošnického přihlížení hlavního padoucha v podání Michaela ironsida. Jinak nuda. Triky jsou často ubohé a potvory, které by měly nahánět strach, vyvolávají spíše úsměv (padající gumoví tlusťoši, papundeklový ještěr). Film má určitě své kouzlo, ale dneska už asi moc neosloví. (10.08.2006)