Karcoolka

Originální pohled na 1000x omýlaný příběh o červené karkulce. Svěží, zábavný, hláškotvorný, jedna postava lepší než druhá, plejáda hvězd nehollywoodského kalibru (David Ogden Stiers - Mash, X-Zibit - Pimp my ride). Nemůžu zapomenout na úžasný soundtrack! Dá se mluvit o velkém zestárnutí grafické kvality, když ani tehdy nebyla na špici? Minimálně je to však důkaz o tom, že na kvalitě grafického zpracování nemusí vždy záležet. (03.05.2007)

Karcoolka se netváří jako bůhví jaký trhák nebo umění. Jejím jediným úkolem je pobavit, a to se jí daří celkem obstojně. Příběh je sice slaboučký a animace příšerná, ale právě svojí naivitou a jednoduchostí je film tak kouzelný. Infantilním vtípkům nebo prostému příběhu, který se prakticky nebere vůbec vážně se prostě nejde nesmát. S touhle červeně oděnou frajerkou čas příjemně uteče a být mi o pár let míň, hodnocení určitě zvednu. Pokud potřebujete zvednout náladu, ale máte málo času a přemýšlet se vám nechce, je Karcoolka tou pravou zábavou pro vás. (25.12.2007)

Třetí šedý obal z leva ve skříňce pod televizí, mezi Příběhem žraloka a Kronikou rodu Spiderwicků růžové cédéčko a na něm tátovým nečitelným písmem napsáno Karcoolka – jak to bylo poškrábaný. Jako děcka jsme si na tom ujížděli fakt dost. Už tehdy mi ta animace přišla nějaká divná, ale usuzovala jsem to jako plus... je to přece KarCOOLka, tak ta animace musí bejt cool. A víš co, včera v noci, když jsem si Karcoolku pustila přišlo mi to cool zas a nebylo to způsobeno nějakým nostalgickým přemítáním, ne tentokrát. Můj smysl pro humor a estetičnost se možná zasekl v době, kdy bylo slovo cool cool, ale což. Sorry, ale kozel, co má rohy na svý další rohy? Netřeba slov. btw český dabing tu válí. (28.03.2023)

Začátek se mi dost líbil. Pěkná animace a velmi netradičně pojatý příběh Karkulky, včetně velmi zajímavého vysvětlení, k čemuže to děvče nosí ten přihlouplý čepeček, vyprávění pojaté formou detektivky, top všechno považuju za klady a dost dobře jsem se bavila. Bohužel někdy od poloviny to začne být dost tuctové a stejné, jako všechny ty pohádkové příběhy a úplně to ztratí švih a tempo. Škoda přeškoda, ale i tak to není špatné. (11.06.2006)

Mám ráda dobré konce, v případě Karkůůle je dobré, že to nakonec skončilo, i když to byla vesměs poměrně humorná taškařice. Protože nejsem vizuálně orientovaná, zato nejsem zbavená pozorovacích schopností, nehybné vlasy (chlupy) postav mě nerozrušovaly, neb se s tím i v reálném světě setkávám (Paříž, Londýn a vlasy stále drží) a nehybná voda je led, pravda, v tom se plave prachmizerně. Základní zápletka je nedomyšlená, dobrá kuchařka si recepty pamatuje, takže odpověď na otázku, co měla Karcoolka v košíčku, je logika. Některé vtipy potěšily (opravdu se tu budeme bavit o tom, jak se zvětšuju?) Některé člověku připadají trochu za natupírované a přelakované vlasy přitažené, nemluvě o tom, že tahat za takhle zpracované vlasy je jak stěhovat piáno točitým schodištěm. Jódlující kozel je bezva, SPOILER - padoušský králíček nikoli, nemluvě o tom, že tady ten zatracený vlk toho ušáka nakonec dostal! Tak takhle by to, soudruzi z USA, skutečně nešlo! Abych vám neomlátila čepičku o hlavu. Opakuji, jsem tak trochu jako Karkulka, také mám ráda šťastné konce. Ale opravdu šťastné. To jste nemohli nechat všechny umřít, zapálit les nebo něco takového? Musel nedostatek vaší tvůrčí invence odnést králíček? KONEC SPOILERU, KONEC KOMENTU. (08.03.2014)