Věznice Andersonville

nebyť tej šialenej dĺžky a niektorých "patetických" obrazov, snáď by si film zaslúžil aj viac bodov. Predovšetkým to ako to pán režisér zvládol, by sa mali naučiť od neho aj naši tvorcovia "televíznych filmov". Škoda, že sa tam ukázal tříska. Veľa vody nenamútil. Nech mi českí priatelia odpustia, ale s tou napudrovanou ružovou tváričkou vyzeral ako jonatánka v septembri chytajúca od slnka červenú farbu , Napriek tomu som rád, že som nazrel k tomuto filmu . (15.09.2014)

Ač filmy, které jsem viděl před svou virtuální existencí, většinou nekomentuju, tento pětihvězdičkový resort pro unijní negromily si zaslouží zvláštní pozornost. Je vidět, že chopí li se bitche ostřílený režisér, lze i v televizní produkci vykoncentrákovat dokonale tísnivé tři hodiny strhujícího bahna, špíny, hladu, vší, bezútěšnosti, kurdějí, hyenismu a zoufalství, ze kterých se jednomu opravdu stáhne prdel. Jediné, co bych tomuto klenotu drsné filmařiny vytkl, je, že jsem si u toho kapku zadřel krutě přehrávající Třísku, kterého by v žádné případě neměli pouštět z divadla, protože před kamerou se to snažil všemožně zkurvit afektovaným Hamletem. Takže neváhejte a zavítejte do Andrsoňvil, té depky nebudete litovat! (15.10.2013)

Chápu, že pro spřízněné diváky zajímající se o historii Spojených států amerických může být tento film stejnou hodnotu, jako zase pro nejednoho našince Vávrova husitská trilogie. Bohužel u obou se mi staví do cesty jakási vzdálenostná propast: u Husitů časová (dávný středověk), zde pro změnu geografická. Téma občanské války USA jde mimo mne a Věznice Andersonville byla až "příliš historickým" filmem na to, abych po celé tři hodiny dokázal setrvat v plném zaujetí z nadčasové roviny. Přesto mi nabídla působivý exkurs do zajateckého tábora a v jistých okamžicích až hrůzostrašné pocity při ponoření se do psychiky zajatců v prostředí, v němž byla nechutná špína přítomna jak všude po zemi, tak uvnitř vládnoucích lidí a dozorců. Pokus o útěk a soudní proces patří určitě k zdařilým pasážím, ale bohužel během tří hodin nejednou dochází i na rozvláčné zvolňování tempa. U Frankenheimera jsem zvyklý na velkolepé filmové zážitky, které ve mne přetrvávájí i do dalšího dne, tady spíše přetrvává menší zklamání a dilema v hodnocení. Zklamal mne i Jan Tříska; na jeho postavu velitele táboru jsem se hodně těšil, říkal jsem si, že po Obecné škole nemohl podat v roli podobně rázného charakteru špatný výkon, ale se svým patetickým přehráváním a nemožnou angličtinou byl spíše k smíchu. 65% (20.05.2020)

Hluboce si cením každého filmu, při kterém opravdu upřímně cítím vděk a požehnání za to, že se mi poštěstilo narodit se v existenci tady a teď. Narozdíl od nich, od vojáků této občanské války, se na trýznění, bolest, nemoce, hladovění, vraždění, beznaděj, strádání a umírání můžu jen dívat. A můžu to vypnout. Oni nemohli. Oni to žili. Mnozí měli i za okolností neslučitelných se životem takovou vůli žít, že mi to několikrát vhánělo slzy do očí. Příběh nejen o zrůdnostech války, ale i o tom, jak dokáže naděje a víra ve správnou věc lidi spojit. Je to velmi dlouhé, ale není to na škodu, nakonec si budete připadat jako jedni z nich. Tenhle film vás do věznice Andersonville opravdu vezme. Bude to náročná exkurze. Vítejte v pekle. (02.10.2013)

Tenhle film, ač dlouhé stopáže, mě nenechal chladným. Přes určité rozvláčněji vyprávěné pasáže, historické nepřesnosti, jsem spokojen. Napětí 10/10. Historická přesnost 9,5/10. Herecké obsazení (Pro film byl velmi významný kompars, do hlavních rolí nebyli zpravidla obsazení známější herci, což považuji za vhodné řešení) 10/10. Hudba 10/10. Obraz 8/10. Celkové hodnocení 98 %. ║V zajatecké věznici se v roce 1864 nemohl nacházet oddíl afroamerických vojáků, jelikož se na základě rozhodnutí štábu prezidenta Jeffersona Daviese měli zajatí afroameričtí "yankees" v uniformách okamžitě popravovat║Vůdci Andersonvillských jezdců, kteří byli 11. července 1864 popraveni, se jmenovali Charles Curtis, John Sarsfield, Patrick Delaney, Teri Sullivan, William Collins a A. Munn.║ (07.07.2012)