První den mého syna

To je přece nesmírná blbost, co se tady děje s člověkem! Helgeho filmy (zdaleka ne všechny) jsou paralyzujícím pohledem na tehdejší dění ve společnosti a přístup, jakým Helge zkoumá jednotlivé aspekty socialistického života, je svým způsobem nonkonformní. Tady je ta nonkonformita vyjádřena i neurčitým, přesto snadno vytušitelným queer podtextem, přičemž jak Pucholtova, tak i Munzarova postava nabízí mnohem složitější přístup k dané problematice, než jak se na první pohled může zdát. Sedmnáctiletý hejsek (Pucholt), drzý, nevychovaný, ale vnitřně nejistý a rozechvělý, právě tak jako arogantní, sebejistý a rozkolísaný "mistr" (Munzar) mají společnou nejen frustraci, pramenící ovšem u každého z odlišných struktur, ale především svou společenskou neukotvenost, na což ostatně film velmi tvrdě naráží. Závěr, který Helge záměrně ponechal v novém, tentokrát neradostném vystřízlivění, jasně naznačuje, že jakýkoliv zásah (zvenčí) do života mladých a nespoutaných lidí, kteří prostě jenom nevědí, co se sebou, znamená hořkou prohru. Ano, nikdo nikoho nebude do konce života tahat za ruku. Je lepší špatným být, než se špatným zdát. (05.02.2018)

Já vím, že věčné fňukání a porovnávání filmu s knižní předlohou čtenářů-diváků nikoho nezajímá, ale stejně si fňuknu - to, co dle mého fungovalo v knize, moc nefunguje ve filmu. Knížka mi i přes celkem tíživý děj připadala taková odlehčená, epizodická, kdežto film působil dost depresivně, notabene se snažil tvářit hudbou a častými prostřihy na závěrečnou scénu na molu tak nějak mysteriózně. Knížka navíc začíná na záchytce, moc nechápu, proč je potřeba ve filmu sledovat dvacet minut Oldřichův tah hospodama. Notabene když si knížku do scénáře přetransformoval sám Kříž... 50% (29.11.2019)

Poetika autentických, starých, ale stále žitých, otevřených i skrytých lokací. Kdyby ničím jiným, tak už jen tímto mají Helgeho filmy (oba, které jsem dosud viděl) svou krásu a trvalou hodnotu. Zde Brno a jeho dnes už neexistující místa. No a k tomu tedy "queer tématika" - anotace, která mě předem spíš odrazuje, jako něco mimo můj záběr, ne-li něco, co mému záběru překáží. Jsem si myslel. A? Podle některých diváků je tam teplej snad úplně každý, jiní diváci naopak sdělují, že tam teda nic "queer" nevidí. Síla Helgeho filmu je mimo jiné v tom, že oba tyto pohledy jsou legitimní. Půl století po svém vzniku může diváka velmi subtilně oslovovat způsobem, jakým svého současníka oslovoat asi nemohl (a jakým by na druhé straně sotva mohl - stran dotčené tématiky - oslovovat i zcela totožný film vziklý až dnes). Ostatně slovo "tématika" jsem nezvolil šťastně, naopak Flakotaso příhodně "unikátní queer podtext"; tématika je zde jiná, ale podstatný je právě onen "podtext" a koexistence nemožnosti jeho samozřejmé konstatovatelnosti s možností jeho hypertrofizace. To v součinnosti s Helgeho poetikou vyvolává něco úplně jiného než nutkání k interpretaci. Skutečně by stálo za studii či poučený esej, jak to, že zrovna Helge je pro širší publikum (donedávna i pro mne) autor již prakticky neznámý. Ze zdejších komentářů stojí za přečtení zvláště Marthosův. (02.02.2018)

Brno s dnes uz neexistujucimi miestami - zaujimavy napad. Niekto tvrdi ze teply tam bol snad asi kazdy, dalsi zase tvria ze nic queer tam nevideli. Ja teda ako laik nedouk som videl len Petra Kostku jak obchadza hospody a vinarne, zoznamyi sa s akymi 17 rocnym mladikom - a - este som videl namakanu reziu, slusne dialogy. Plus tempo, ktore nijak nenudilo : 80 % (06.04.2019)

Moji oblíbení herci, Kostka i Pucholt mě svými výkony rozhodně nezklamali, měla jsem spíše problém s jejich postavami. Nebyla jsem schopná se vcítit či vžít ani do jedné z nich, proto jsem si asi film nevychutnala. Vlastně, ten Pucholtův Žluťásek, jeho postava věrohodná a uvěřitelná pro mě byla, ale čerstvý tatínek Kostka podle mě vystřízlivěl později než bych očekávala. (01.03.2016)