První den mého syna

Já vím, že věčné fňukání a porovnávání filmu s knižní předlohou čtenářů-diváků nikoho nezajímá, ale stejně si fňuknu - to, co dle mého fungovalo v knize, moc nefunguje ve filmu. Knížka mi i přes celkem tíživý děj připadala taková odlehčená, epizodická, kdežto film působil dost depresivně, notabene se snažil tvářit hudbou a častými prostřihy na závěrečnou scénu na molu tak nějak mysteriózně. Knížka navíc začíná na záchytce, moc nechápu, proč je potřeba ve filmu sledovat dvacet minut Oldřichův tah hospodama. Notabene když si knížku do scénáře přetransformoval sám Kříž... 50% (29.11.2019)

Čiastočne pocitová dráma zo "zlatých šesťdesiatok", kedy mali ale ľudia v podstate tie isté problémy čo vždy. Tridsiatnik oslavuje narodenie dieťaťa a neplánovane prichádza do konfrontácie s teenagerom, ktorý hľadá svoje miesto vo svete. Niektoré veci sú podané skutočne dramaticky, napríklad taživá sekvencia z bytu, inokedy ľahšie, ako zase scény z kúpaliska. Samotný záver sa skôr prikláňa k dramatickejšej, depresívnejšej atmosfére. Mňa film najviac zaujal aj technickou stránkou, toľko detailov tvárí pri rozhovoroch som dlho nikde nevidel a toľko faciek nepadlo asi ešte nikde, možno snáď v nejakom filme Buda Spencera a Terencea Hilla. No a Praha je nám zobrazená tiež dosť netradične, ale veľmi fotogenicky. (27.01.2021)

Brno jako fotogenické město je značně nezvyklé. Munzar jako sexy frajer je možná o něco nezvyklejší. Dodám, že oběma to hodně sluší. Munzarovi, který je zde v roli vhodné spíše pro svého dvorního dabovaného herce, Paula Newmana, to sluší více. Vizuálně je film velice vydařený. Příběh odpovídá době svého vzniku, snaží se o zobrazení života špatné mládeže, nejde příliš do hloubky, spíše hledá pro Jircka obhajobu a konfrontuje ho s vyspělejším vrstevníkem, který vede řádný život. (26.12.2020)

Psychologické drama, které se zaobírá tématem problémy dospívající generace. Přesvědčivé výkony Petra Kostky, Vladimíra Pucholta (který byl ve své roli pěknej spratek, škoda, že musel emigrovat a nevěnovat se dále herecké kariéře) a Luďka Munzara - jeho zlověstná povaha v závěru snímku je ohromující. Film se natáčel v Brně a na Brněnské přehradě a je velmi zajímavé z dnešního pohledu porovnávat lokace, jak vypadaly dříve a jak vypadají v současnosti. Zejména Masarykova ulice , Náměstí svobody nebo Minoritské náměstí. (05.03.2016)

Poetika autentických, starých, ale stále žitých, otevřených i skrytých lokací. Kdyby ničím jiným, tak už jen tímto mají Helgeho filmy (oba, které jsem dosud viděl) svou krásu a trvalou hodnotu. Zde Brno a jeho dnes už neexistující místa. No a k tomu tedy "queer tématika" - anotace, která mě předem spíš odrazuje, jako něco mimo můj záběr, ne-li něco, co mému záběru překáží. Jsem si myslel. A? Podle některých diváků je tam teplej snad úplně každý, jiní diváci naopak sdělují, že tam teda nic "queer" nevidí. Síla Helgeho filmu je mimo jiné v tom, že oba tyto pohledy jsou legitimní. Půl století po svém vzniku může diváka velmi subtilně oslovovat způsobem, jakým svého současníka oslovoat asi nemohl (a jakým by na druhé straně sotva mohl - stran dotčené tématiky - oslovovat i zcela totožný film vziklý až dnes). Ostatně slovo "tématika" jsem nezvolil šťastně, naopak Flakotaso příhodně "unikátní queer podtext"; tématika je zde jiná, ale podstatný je právě onen "podtext" a koexistence nemožnosti jeho samozřejmé konstatovatelnosti s možností jeho hypertrofizace. To v součinnosti s Helgeho poetikou vyvolává něco úplně jiného než nutkání k interpretaci. Skutečně by stálo za studii či poučený esej, jak to, že zrovna Helge je pro širší publikum (donedávna i pro mne) autor již prakticky neznámý. Ze zdejších komentářů stojí za přečtení zvláště Marthosův. (02.02.2018)