Režie:
Václav BinovecHudba:
Julius KalašHrají:
Zdeněk Štěpánek, Jaroslav Vojta, Vladimír Řepa, František Kreuzmann st., Ladislav Herbert Struna, Jiří Vondrovič, Jaroslav Tryzna, Dušan Gerši (více)Obsahy(2)
Dramatik František Langer zpracoval v Jízdní hlídce konflikt československých legií s bolševickým režimem v Rusku. K látce však přistupoval korektně a ze sovětských vojáků nečinil žádné zloduchy, spíše je představil jako vším zklamané lidi, kteří nevidí jinou budoucnost svou a své země než v násilné společenské změně. Každého proto nutí, aby se k nim připojil. Ani režisér Václav Binovec nesklouzl k lacinému osočování, zdůraznil izolovanost legionářské hlídky, zabarikádované ve vesnickém domku a odhodlaně vzdorující nepřátelské přesile. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
Ani náhodou nesdílím nadšení ostatních, toporné herecké výkony, postavičky pohybující se sem a tam, ať již koňmo nebo po svých. Bojové scény spočívající v několika zmatečných výstřelech. Vadilo mi též neustálé prznění ruštiny. Já vím, je potřeba zohlednit dobu vzniku filmu. Ale to jsem udělala a přidala hvězdičku. ()
Zdar, bratře poručíku. Nazdar! 1) Bezbarvý (nemyslím černobílý) snímek mi nemá moc co nabídnout._____ 2) Pobavily mě Krkonoše v roli zimní sibiřské pustiny._____ 3) Pokud nehodnotím dobové konotace, historický význam a roli snímku v národním sebeuvědomění ani nezaujaté zobrazení bolševiků, pak mi opravdu více než dvě hvězdičky k rozdávání nezbydou. ()
Langerova hra je velkou vlasteneckou tirádou, jejíž záměrný patos nacházel uplatnění především v dusném období druhé poloviny třicátých let, kdy byla opět ohrožena demokracie a trvání mladé československé republiky. Binovcův film tyto tendence zesiluje i v rovině hrozícího bolševického nebezpečí, před nímž autor otevřeně varuje. Z dnešního pohledu už sice leccos zastaralo, především herecké výkony, přesto je Langerova hra důležitou součástí naší národní cti a hrdosti, jak o tom svědčí nová nastudování na současném jevišti i v rozhlasovém studiu (shlédnuto v rámci výstavy Československé legie v Rusku 1914-1920 v kině Ponrepo, 4. 12. 2008). ()
Cynik by řekl, že nebýt Matějkova (teatrální Zdeněk Štěpánek) prvního patetického proslovu, nemusela se z jízdní hlídky stát hlídka pěší, ale čert to vem. Legionářský "western" (včetně příjezdu kavalerie) se silným patriotickým vyzněním je napínavý, ukazuje prosté lidi, z nichž muže se zbraněmi (a vynikající vojáky) udělal tlak okolností ("Jsme tu jako zrna mezi mlýnskými kameny." ). Velitel rudých není vylíčen jako bezcharakterní darebák a rtuťovitý František "Oni by se s náma takhle nemazlili" Kreuzmann naplno využil hereckou příležitost, kterou mu scénář nabídl. Se vzpomínkou na pradědečky (Saláta a Oujezdského), kteří tam tenkrát byli, za pět. ()
Hrdinský epos o našich legionářích na Sibiři. Za pravdu, svobodu a hlavně návrat do vlasti. Kvůli tomu museli obsadit sice půl Ruska, ale nakonec se po cestě kolem světa vrátili domů. Příběh je hodně vlastenecky laděný (však to také v té době národ potřeboval), ale přes jistý nános patosu je to vcelku síla. Ti chlapi museli zkusit jak psi. Jelikož se nám to komouši celkem úspěšně snažili vymazat z historie, je tento film dobrý i jako připomínka těch, kteří kdesi na východě, kam se nikdy nepodívám, nasazovali krky....80% ()
Galerie (16)
Photo © AB
Reklama