Děti z Leningradské
Dzieci z Leningradzkiego
The Children of Leningradsky
Obsahy(1)
Dokument uvozuje informace, že po rozpadu SSSR se zemí potulují na čtyři miliony dětí bez domova a že během natáčení se jen v Moskvě pohybovalo takových dětí na třicet tisíc. Filmová výpověď je založena na interview s dětmi nejrůznějšího věku a záznamu jejich otřesných existenčních podmínek. Shlukují se v metru a na nádražích, přespávají v kanálech a ruinách. Živí se žebrotou, krádežemi, příležitostnou prostitucí, náruživě fetují. Malé komunity jim nahrazují rodinu. Ta vlastní je buď vyštvala na ulici, anebo ji sami zavrhli. Vypěstovali si až dojemný smysl pro solidaritu. Dovedou něžně milovat, ale i zabíjet. Někdo si přesně uvědomuje svou situaci, někoho už hubí drogy a nemoci. Čelit krutému světu ulice dětem pomáhá nejen dodržování jeho drsných zákonů, ale i jeho folklorní reflexe. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (121)
zdrcující dokument, ve kterém je jasně vidět, jak na tom Rusko i v současnosti je.. Opravdu si po takových dokumentech uvědomíte, jaké máte štěstí, že ste se narodili zde a na malou chvilku zapomenete na všechny svoje "problémy". Chudáci děti, takový život si nezaslouží nikdo, rozhodně ne bez samostatného rozhodnutí.. ()
Povinnosť pre všetkých, ktorí majú pocit, že k nim bol život nespravodlivý. 90% ()
Velice povedený, smutný, ovšem reálný (bohužel) dokument. Je opravdu špatné v jakých podmínkách žijí opuštěné děti nejen v Moskvě, ale i ve všech rozvojových zemích....70% ()
Niektoré komentáre (napr. užívateľov mchnk, SarumanKo, Pája=)) vyčítajú dokumentu chladnú popisnosť, akýsi dokumentaristický cynizmus. Chýba im pridaná hodnota v podobe zachytenia pomoci deťom, opustene fetujúcim, žobrajúcim a predávajúcim svoje telíčka v okolí staníc moskovského metra. Drsné dobové zachytenie pozadia žobrajúcich detí bez nejakých pomocných sociálnych barličiek je však výstižnejšie. Pretože prvým predpokladom k riešeniu problému je jeho poznanie v celej jeho bezútešnosti (alebo zložitosti a pod.). Pri zbežnom obídení žobráka nevidieť život pri teplovodných rúrach, existenčné zabezpečenie v podobe homo- aj heterosexuálnych náruživcov, trasúcich sa na lacné, vášeň upokojúce mäsko či tváre rozleptané čuchaným lepom. Zaujímavá je pasáž o sociálnej stratifikácii bezdomovcov v podobe okrádania "smradľavo nechutných" (tak ich opisuje jedno z detí) starších homlesákov. Aj tí najbiednejší si totiž potrebujú už od útleho veku vytvárať v porovnaní so svojim stavom skupiny nemohúcejších, bezcennejších a sociálne odkopnutejších jedincov. Takým sa javia deťom, ešte len vchádzajúcim do puberty, starí apači života na ulici. ()
Drsný dokument mapujúci každodenné osudy "detí z Leningradskej stanice", potĺkajúcich sa po uliciach, žobrajúcich, odháňaných a týraných príslušníkmi polície, uchyľujúcich sa z nutnosti k pohlavnému styku za peniaze a fetovaniu lepidla, aby na to boli schopné zabudnúť... Tento hnus sme povinne pozerali na hodinách Náboženskej výuky. Des a hrôza. Raz vidieť stačí. ()
Takže se tvůrci prošli po ruských železničních stanicích, natočili ony "děsivé" záběry, dokonce se jim podařilo zobrazit i jednu z tisíce dětských tragedií, a pak šli zase domu do svých vyhřátých bytů? Jako vyobrazení toho, že život jedince v Rusku neměl, nemá a nebude mít nikdy velkou cenu, ano. Jako obraz toho, co je dnes ve světě již zažitou součástí společnosti (Homeless people) ano, ale co z toho? Již vypěstovaná otupělost kolem jdoucích, i když občas přispívajících lidí, je jasná. A to, že se tato otupělost šíří jak lavina, je více než jasné. Jasná je i lítost, kterou tito lidé nad dětmi ležící jim u nohou určitě mají, a dokážou jim i na onen den pomoct, ale co zítra? Znovu tam tý špinavý holčičce hodíš pár rublů? Nebo jí přineseš svetr a půjdeš domů? Větší město znamená daleko drsnější podmínky pro všechny, jak pro bezdomovce, tak pro ostatní lidi. Toto nejsou dva světy, tito děti tu žijí s námi. Ovšem upozorňovat na problém tím, že natočím špinavé děti foukajíci lepidlo nebo chlastající vodku, a završit to plačícími lidmi u rakve mrtvé dívenky, kteří se před tím o nic nestarali, je pro mě osobně málo. Tohle chce revoluční přístup k tématu. Seber ty děti a jděte na Rudé náměstí, zastavte ty lidi v metru a profackujte je...ať vidí to, co včera neviděli, i když obraz zůstává stále stejný! Tohle přece není varšavské ghetto, kde na ulicích umíralo několik dětí denně, tohle je náš domov. Kdepak, tohle nic nezmění. A myšlenka...vím, že nic nezměním, ale musí se na to upozornit, je více než zcestná. Koho na to chtěli tvůrci upozornit? Rusi? Ti snad ví, kde žijí ne? Cizince? Ano, pro ty je to strašný šok....tak na 35 minut. Toto je pouze strohé a nicneřešící vyobrazení globální netečnosti vůči těm odepsaným, vůči těm, kteří jsou níže, níže tím, že nic nemají, a kdyby ta holčička, které jsem včera dal do ruky pár mincí, tu už zítra nebyla...co z toho? Dám ty drobné někomu jinému? Je jich všude kolem dost. Tady je potřeba hlasitě volat, ne zpovzdálí natáčet. Jestli se na základě tohoto dokumentu začalo něco radikálně měnit, lze to považovat za úspěch, ale na diváka to spíše působí jako výprava do zoo Leningradská. Zhlédnout, politovat (snad od srdce) a žít si dál svůj život, na který stejně budeme dál nadávat, ať už jsme toto viděli nebo ne. ()
Toto by nevymyslel ani Von Trier. Nemám silu hodnotiť. ()
Docela intenzivní pokoukáníčko! To teda! Pokud už se vám podařilo vyrobit nějaké to potomstvo, nebo se k podobně zběsilému činu chystáte, tak byste měli zhlédnutí snad i raději vynechat. Přiznám se, že jsem před zhlédnutím neměl nejmenší tušení, že se něco takového dělo (věřme, že se situace dramaticky zlepšila) v tak obrovském měřítku. Jsem v nefalšovaném šoku. Ještě že tu máme filmové výzvy. Těžko bych se k podobnému dokumentu proklikal vlastními silami. Na dokumentu oceňuji převážně jeho totální objektivnost. Samotní filmaři absolutně nezasahují do dění. Vykreslují situaci opravdu tak, jak leží a běží. Osud dětí rozhodně litují, ale nevykreslují je pouze jako nevinné chudáčky. Tím narážím zejména na feťácká dobrodružství převážně za pomocí igelitového sáčku a lepidla(na což byl pravděpodobně nejošklivější pohled), či brutální útoky a terorizování bezdomovců. Takový svět musí být vyloženě rájem pro všemožné pedofily a další úchyláckou verbež, jak ostatně dokument rovněž nezapomněl ukázat. Opravdu nepříjemný pohled, který člověka dovede k hlubokému zamyšlení a uvědomění si, že se v našich končinách nemáme ani vzdáleně tak špatně. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. ()
Malí zmrdi, ze kterých vyrostou velcí zmrdi. Samozřejmě za to můžou v první řadě jejich rodiče a ve druhé řadě stát, který se o ně nepostará. A takových jsou na tom božím světě statisíce. Prostě realita. ()
Tyhle mezilidské problémy jsou všude na světě, v každé společnosti. A přitom by stačilo tak málo, aby se pokusili sociální úřady či církve dát těmhle dětem (lidem) šanci. Podobné problémy jsou i v USA, a z vlastní zkušeností vím, že i v menších zemích, které vykazují tabulkově vysoké DPH. Co z toho vychází? Že buďto peníze vynakládají úředníci špatně, nebo je chyba v solidaritě s lidmi, zde dětmi. Kupříkladu takové Norsko je velkou zemí s malým počtem obyvatel. Ale zkuste si prožít noc v hlavním městě Oslo. A hned změníte názor na tuhle společnost - dle tabulek s "nízkou korupcí, a plnou pokladnou - díky ropě a zemnímu plynu". Co se Ruska týče, tak nechápu proč prezident, když jde o prezidentský stát, tak neznárodní ropu a zemní plyn, a rázem by měl stát mnohem více peněz. Ale jen o penězích, jak i v tomhle duchu píšu, tak to není. Ale o lidech a práci s těmi, co to evidentně potřebují...Kdysi náš vzor - USA, tak aktuálně tam žije skoro 50. milionů lidí v chudobě...Hodnotit takový film hvězdičkami, to je dost zbytečné. http://www.youtube.com/watch?v=0JW6Qslwd3w ()
uff ... pre mňa o to silnejšie, že presne v ich veku mám dve deti, nepredstaviteľné ... :-( ()
Hodně zajímavý dokument. ()
Shlédl jsem před pár lety. Nyní je dokument k dispozici také na www.jsns.cz ()
Opominu tristní technické provedení a pálím za maximum. Velmi drsný a depresivní pohled na dětské bezdomovce v Rusku po rozpadu SSSR. Snad se tam ta situace trochu zlepšila. ()
Fascinující, neskutečné nepochopitelné co vše se děje a přesto nikdo nic nedělá, nikdo nic neřeší a vše je asi oka. ()
Silné dojmy, ale i několik pochybností a nepochybností. Nepochybuju o tom, že v Rusku byl/je strašný bordel a tyhle šokující výjevy, jaké jsme si zvykli vídat ze zemí třetího světa nebo aspoň z Balkánu, byly/jsou realitou. Nepochybuju ale ani o tom, že většina těch dětí do kamery o svých osudech aspoň trochu mlžila a že kdyby chtěly, mohly by se nechat umístit do nějakého děcáku. Taky ovšem nepochybuju o tom, že některé tamní děcáky byly/jsou asi horší volba, než život na ulici, i když silně pochybuju o tom, že by v nich děti mohly svobodně kouřit, chlastat a čichat lepidlo. A vůbec nepochybuju o tom, že Poláci celý dokument natočili i s tím záměrem, aby jím svým ruským bratrancům trochu zatopili na mezinárodní scéně. Dobrá zpráva na závěr - Bůh všechny miluje, hlavně děti. A dokonce snad i Čečence. ()
dechberoucí (v tom nejšpatnějším slova smyslu) svědectví z moskevských ulic a nádraží.. snad to tam za těch osm let, které uběhly od vytvoření tohoto dokumentu, dali už nějak do pořádku... ()
A bude hůř. ()
Na jednej strane prepych, vystatovanie sa, na druhej bieda, opustenosť. Takéto dokumenty by sa mali točiť, aby si svet uvedomil realitu a nežil v ilúzii. Boh má najradšej deti a preto je do neba volajúce, ak musia trpieť, človek po vzhliadnutí tohto má veľkú núdzu pomáhať, mali by to vidieť ľudia, malo by dôjsť k náprave, ale čo ak komunizmus a kapitalizmus sú rovnaké režimy, čo ak ľudia sú stále rovnako neľútostní a zlí, nezáleží, že je 21. storočie, problémy sa nakopujú India, Brazília, Rusko a iné a stále viac. Bože pomôž ich dušiam a ľudia vy ich životom! ()
Dokumentárna snímka, The Children of Leningradsky, v kolaborácií divadelného tvorcu menom Andrzej Celiński a režisérky dokumentárnych filmov, Hanny Polákovej, znázorňuje ťažké osudy chudobnej socio-ekonomickej vrstvy post-komunistickej prvej a druhej generácie bývalého Sovietskeho zväzu. Snímka mala aj v komerčnej sfére celkom znamenitý úspech. Bola dokonca nominovaná na Oscara v roku 2005 ale bohužiaľ túto prestížnu cenu akadémie za najlepší dokument nevyhrala. V dokumente, ktorý má niečo cez 30 minút, sa sledujú príbehy a osudy detí, ktoré spolu prežívajú na železničnej stanici v Leningrade. Buď sú opustené, z rozvrátených rodín, zo zlého socioekonomického prostredia, týrané, siroty alebo deti ktoré ušli z detských domovov, kvôli šikanovaniu a prísnemu režimu vychovávateľov. Svojou agresívnou, ale zároveň realistickou, formou v ktorej znázorňujú deti, v prostredí, v ktorom trávia všetok svoj čas, mi to pripomínalo a prišlo veľmi podobné ako niektoré dokumenty o ľuďoch závislých na heroine, ako napríklad Americký: Black Tar Heroin: The Dark End of the Street (2000) alebo Maďarský dokument z roku 2011, Lacikáék heroinoznak (Budapest végállomás). Ako aj v spomenutých dokumentoch, tak aj do tohoto dokumentu by sa tvorcom hodila lepšia filmová technika a aj na post-produkcii mohli viac zapracovať, ale chápem, že dokumenty tohoto ranku sa točia takmer výhradne v teréne, priamo na miestach, kde títo ľudia žijú, alebo skôr dožívajú (ako v tomto prípade deti na stanici), a dopredu nieje tvorcom zadaný žiadny pevnejší námet a ani v akej podobe by mal ten konkrétny príbeh tej konkrétnej ľudskej bytosti vyzerať. Ide o samotný obsah a posolstvo, ktorá z tejto snímky vyžaruje. Tvorcovia ostro a bez servítky poukazujú na zásadné problémy v sociálnych štruktúrach, ktoré sa tiahnu Ruskom od začiatku prvej svetovej vojny. Istotne so mnou budú súhlasiť ľudia, ktorý to už videli, rozhodne to nieje pre slabšie povahy a miestami to až na silu a prehnane udiera na city ale kvôli krátkej stopáži to bohužiaľ u mňa nezapôsobilo. Ide o to, že aby si divák vydobyl nejaký citový vzťah k nejakej konkrétnej osobe, bolo treba troška rozvinúť dianie okolo. Ako, svojim spôsobom to bolo dobré ale napríklad, smrť toho dievčatka na konci bola odpálená z ničoho nič, takým spôsobom, že nepozorný divák zostane zaskočený, že v jednom strihu dievčatko fetovalo lepidlo a v druhom už pri jej rakve fňukali všetky deti. Je to autentické a všetko ako má byť, ale rozhodne by sa nič nestalo keby to bolo o hodinku dlhšie. Máloktorá snímka si takto pýta ešte dlhšiu minutáž ako táto, myslím si, že tak by bola rozhodne väčšia šanca na Oscara, pretože si to zaslúži. Pri problémoch ku ktorým sa spoločnosť stavia skepticky alebo to jednoducho ignoruje a tvári sa, že je slepá alebo je všetko v poriadku a svojou nečinnosťou zhoršuje aj tak takmer bezvýchodiskový stav, je perfektne vidieť, ako dokáže audiovizuálny materiál rozprúdiť krv v ľudoch a dokonca aj nejako pomôcť. Umelecké dielo má v tomto neskutočnú moc. Už za čias priemyselnej revolúcie, kedy deti bežne pracovali v továrňach, napomohli fotografické zábery k tomu, aby sa aj k bežným ľuďom dostali zábery zbedačených vyčerpaných detí a troška to dopomohlo k uvedomení si vlastného človečenstva. A táto snímka má presne tento charakter otvorenia očí ľudom, či už tamojším, alebo hocikomu inému na svete. Ja som napríklad tiež ani len netušil, že niečo takéto sa v Moskve deje, vedel som, že tam majú problémy s Čečencami, Afgancami a imigrantmi z Malej Ázie ale o tomto probléme som počul prvý krát. Nezisťoval som si to, ale určite po niekoľkých premietaniach po celom svete niekoľko humanitárnych pomocí. okamžite nastúpilo na prvé lietadlo do Moskvy O tom som si na 100% istý. Takže to svoj účel splnilo. () (méně) (více)