Pusinky

Před filmem by měli uvádět varování: "Než si Pusinky pustíte, tak schovejte všechny ostré, tupé, divné, žluté i růžové předměty, zabedněte okna a přikurtujte se ke křeslu." Proč? Protože ten film je depka ve fyzický podobě. Pořád tam někdo bulí, hulí, bulí a chlap je tam vyjádřen třemi typy: zoufalec, debil, zoufalně debilní hajzl. Kouknete na to a chcete se pokud možno rychle zabít. Jo a chybí jim tam čtvrtá, ta nejlepší, skupina mužů: Sonnery (19.01.2009)

Bohužel jsem u toho 2x unsul takže jsem to jel 2x za sebou. Mě film dost nudil, spíše bych chtěl raději další teenegerskou komedii. Přišlo mi jako kdyby režisérka chtěla smíchat každej žánr dohromady a moc jí to nešlo. A i když herečky byly fajn tak jejich manýry mě vůbec nezajímaly(připomínaly mi ženský který jsou u nás v práci), bohužel pro mě se jedná o nudu. (16.05.2011)

Tragický je marketingový omyl s klamným názvem filmu, díky němuž jsem se do kina skoro nevypravil. Byl jsem přesvědčen, že jde o další přiblblou teenagerovskou komedii typu Snowboarďáků (napomohla tomu i další mystifikace v médiích, třeba v Reflexu byl článek o tomhle subžánru komedií a byly sem zařazeny i Pusinky). A přitom je to jedna z nejlepších generačních výpovědí v kontextu českého filmu za velmi dlouhou dobu, film o přelomové životní etapě, o hledání - svého místa v životě, svého vlastního já, o nejistotě, o stereotypech vnímání ženského a mužského světa, o konci dětství a počátcích něčeho, čemu se ještě hrdinky bojí říkat dospělost, o ztrátě ideálů, ale i o odpovědnosti za své jednání a uvědomění si tíhy života... Škoda jen zmateného začátku a velmi neumně vytvořené expozice a několika nevěrohodných replik. Jinak byl ale celý snímek plný autentických obrazů, dějových zvratů, psychologicky věrně motivovaného lidského jednání, výborné hudby (standardně vynikající Jan P. Muchow), syrových až naturalistických obrazů a scén (převážně při těch sexuálních mi na mysli vyvstával americký nezávislý Shortbus) a zvláště úžasných hereckých výkonů (hlavně herecký výkon Marie Doležalové mě doslova dostal). Karin Babinská, klobouk dolů! Pusinky jsou pro mě jedno z největších a nejpříjemnějších překvapení, svou otevřeností a odvahou popisovat problémy, kterých se jiní bojí sotva dotknout... (12.06.2007)

Chuťovo sladké a krehké. Zdanlivo nezávislé a naoko samostatné pusinky si vo filme Karin Bábinskej užívajú svoj trip, v ktorom svoju dočasnú slobodu nedokážu spracovať a použiť účelne. Záujdu do krajností, zažijú príjemné i nepríjemné a v tejto atmosfére sa film aj končí. Pre mňa to bol len obyčajný reálny príbeh o vývojových podnetoch, iskrivých pokusoch a omyloch veku primeraných. Žienky boli herecky uveriteľné. Tento film je lepší priemer a v prvom rade vyžaduje divácku empatiu a chuť pochopiť rozpačitú a premenlivú psychiku násťročných... (07.07.2008)

Mé pocity při sledování filmu oscilovaly mezi třemi a pěti hvězdičkami, film zůstal ve všech záměrech tak na půl cesty, každopádně jistou hloubku má, takže je jasné, že kdyby takhle vypadali všichni ti "konkurenční" klučičí Raťafáci, vypálil bych jim bez váhání 80%. Moje výtky se týkají (hlavně ze začátku) poněkud nepřehledného scénáře a mužských postav, které byly všechny nesympatické (mačo, násilník, trouba), až na jednu čestnou výjímku, onoho čtrnáctiletého bratra, který však vypouštěl z úst věty, vlastní spíše o mnoho let staršímu jedinci. Trošku nevyrovnané, dámy, což? (10.05.2007)