Pusinky

Parta hloupých husiček se rozhodne užít si poslední prázdniny a vyrazit na krušnou cestu za nezávislostí na rodičích i okolí, zkoumáním vlastní sexuality a taky jako v každé pohádce za láskou a za štěstím. Občas se u toho směje, občas chlastá, občas souloží, ale hlavně je komletně psychicky ve sračkách - což by nebylo na škodu, syrově realistický film o tom že život je hnusná svině a dokáže každého nakopat takovým způsobem, že i ta sebevražda je vcelku příjemnou alternativou, by mohl být velmi zajímavým příspěvkem nejen české, ale i světové kinematografii... ale to by ty holky nesměly být tak neskutečně pitomé, jednoduché a ubrečené... a nesměly by vzbuzovat dojem že jim vlastně nejde o nic jiného než je ten sex. Sluníčkový závěr a skrytě pomrkávající morální ponaučení pak už jen dotvrzují dojem že jsou Pusinky jen mírně nadprůměrným filmem pro dospívající bez jakýchkoli jiných ambicí, i když je to rámci českého zahnilého filmového rybníčku takřka inteligentní veledílo. Babinská by ale stejně měla radši točit místo filmů jen melancholické videoklipy - ty by jí vážně šly. 6/10 (11.06.2008)

Pusinky jsou rozhodně nejrealističtější český film, co jsem viděl. Konečně jsem se dočkal toho, že postavy nejsou jenom loutky lámající ze sebe dialogy tak toporné (Klíne, sbalíme ňáký štěrbiny), až si člověk vzpomene na Rodinná pouta. Scénář sice má několik úletů (každý jsme nic..., závěrečný zoufalec vs. vytrvalec), ale jinak působí stoprocentně realisticky (věřte mi, výraz blbka existuje!). Dokonce se dostalo i na několik vtipů, co mě totálně odrovnaly. Osa příběhu je sice lehce kostrbatá, tedy na první pohled působí jako slepenec událostí, ale na pohled druhý je to pečlivá gradace a vývoj postav, který je tak reálný, až člověka zamrazí. Přeloženo pro lidi, fakt jsem těm holkám žral všechno, co udělaly. Vše je propojeno svižnými hudebními sekvencemi, které v podstatě fungují jako pauza mezi silnými scénami. A že jich v Pusinkách není málo. Herečky jsou naprosto bezchybné, takhle dobře hrát v českém filmu jsem už dlouho nikoho neviděl. Když jsem dnes shlédl Uvolněte se, prosím s Petrou Nesvačilovou (vřele doporučuji, geniální rozhovor), nevěřil jsem, že to opravdu byla ona, kdo to zahrál. Nijak pozadu za hlavními představitelkami nezůstal ani Oldřich Hajlich v roli Vojty, který byl do příběhu implantován velice zajímavě. Ano, čekal jsem POUZE otravného mladšího bratra, co budou tahat s sebou. Jeho úloha je ale mnohem důležitější. Režii snad není ani potřeba vyzdvihovat, protože (a teď přijde největší klišé) Karin Babinská prostě ví, co chce a umí toho dosáhnout. Je vidět (teď přijde to druhé největší), že za ty roky práce na projektu získala přesnou vizi a nemusela potom tápat. Nevím, kde se cit pro tenhle naturalismus v té na pohled křehké blondýnce bere, ale má ho. Už se těším, až natočí něco dalšího, což, jak jsem zjistil, závisí na tom, kdy se Petra Ušelová utrhne z vytížení Ulicí (chápeme, že jako obživa je to fajn, ale zachraňování české kinematografie se cení víc ;-) )a napíše něco dalšího. Minimálně jeden člověk na to půjde stoprocentně :-) (11.04.2007)

Bohužel jsem u toho 2x unsul takže jsem to jel 2x za sebou. Mě film dost nudil, spíše bych chtěl raději další teenegerskou komedii. Přišlo mi jako kdyby režisérka chtěla smíchat každej žánr dohromady a moc jí to nešlo. A i když herečky byly fajn tak jejich manýry mě vůbec nezajímaly(připomínaly mi ženský který jsou u nás v práci), bohužel pro mě se jedná o nudu. (16.05.2011)

V rámci propagace filmu Pusinky jsem viděl rozhovor s Karin Babinskou a následný trailer/sestřih filmu. Měl jsem jasno..další špatná teenagerská "komedie" typu Panic je nanic. Asi po měsíci jsem však četl recenze a pár kamarádů mi tento debut Karin Babinské doporučilo. Při první vhodné příležitosti jsem neřekl 'ne' a už jsme s přítelkyní seděli v kině. :) Klasické představení herců (v tomto případě hereček:) na začátek, zdlouhavý rozjezd..pomalu se mě začínala zmocňovat nuda. To naštěstí po pár dalších minutách pominulo. Těžko popsat, co jsem v tom kině zažil. Bylo to 'jiné', dynamické. Byla to road movie, ale přesto působila přirozeně česky. Vymkla se z klasického rámce vystavění děje - namísto postupného budování atmosféry a závěrečného rozuzlení se mi dostalo mnoha surových momentek jdoucích za sebou a končících smířením. (08.07.2007)

"Jsem nic, nemám nic a nepotřebuju si k sobě pustit dalšího, co ze mě udělá dvakrát nic.... Co je to za příměry? Nikdo nemáme nic, nikdo nejsme nic.... Tak proč si ty svoje nic zapisuješ? ...Třeba právě proto". Klobouk dolů před Karin Bábinskou, která si to mohla namířit s Pusinkama horem pádem do jůes koláče a ... neskončila tam. Její holčičky hledají a netuší CO a jejich herecké představitelky ten zmatek v orgánech perfektně zvládly. (09.10.2007)