Zlomené květiny

Bill Murray je zajímavej herec. Jen sedí, kouká jak trdlo, v tváří kamennej výraz a já mu to žeru a říkám si, to je ale herec! Poprvé mě takhle dostal už v Ztraceno v překladu a teď zas. A ten chlap zraje jako víno. Samotný film je děsná pohodárna, prostě starší donchuan, který objíždí své bývalé milenky, aby zjistil, se kterou má syna. (10.05.2009)

Od tohoto snímku mě jeden můj kamarád varoval, ať na něj nechodím, že je o ničem. Ale dobře jsem udělala, že jsem ho neposlechla. Poučená, že film má otevřený konec, jsem se více soustředila na cestu hlavního hrdiny, než na cíl. Protože o to v tomto novém filmu Jima Jarmusche jde především, cesta je důležitější než její cíl. Bill Murray je okouzlující, jeho minimalismu a smutným očím zkrátka nelze odolat. I ženské postavy mají něco do sebe, dokonce i Lolita :-) Takže konečný verdikt zní: zásadní film tohoto roku, který by si rozhodně neměl nikdo nechat ujít. (26.11.2005)

Typický Jim Jarmuch, ktorý vás dostane predovšetkým svojou finálnou pointou. Až na úplný záver si divák v krásnom finálnom obraze uvedomí, čo chcel režisér týmto snímkom povedať, príde to ako facka znenazdania. Cesta k tomuto bola síce občas tŕnitá, ale našťastie veľa vecí tu vyvažuje vynikajúci Bill Murray, ktorý do tohto filmu dal snáď všetku svoju charizmu, takže po formálnej stránke to tu často stojí len na ňom. Nadpriemer. 75/100 (26.09.2017)

Tento film plyne pomalým tempem, které však nenudí, jelikož se neustále něco děje, hlavní hrdina se střetává se svými starými láskami a snaží se přijít na to, která je otcem jeho syna, o němž dosud nevěděl. Za zmínku stojí rozhodně hudba, kamera a taková nenáročnost, ktrou je tato netypická road movie charakteristická. Nemohu najít nějaký správný přívlastek, který bych Jarmuschově počinu dal, takže si vypůjčím od jiných uživatelů - laskavé, sentimentální, nostalgické, melancholické, ale i pozitivní, sebereflexní. (26.05.2012)

Zlomené květiny jsou plné sentimentu a nostalgie, ale nenacházím v nich emoce a cokoliv zvláštního a zajímavého. Příběhy jsou bizardní, občas dokonce o ničem , ale jen dva faktory pro mě film zachraňují. Bill Murray (ano je bůh;)) a Alexis Dziena. První jméno je všem známé a jeho umění drželo většinu času film na hranici koukatelnosti a zábavnosti. Druhé jméno je vcelku neznámá dívenka, kterou seriálový fandové znají z malé role v seriálu Invasion. Tentokrát si zahrála malou roličku Lolity, v které je nahá, ukazuje krásné tělo a každý muž musí litovat, že si na ní nezkusil Jim Jarmusch podobnou "úchylárnu" jako Michael Bay s Megan Fox v Transformerech (ano, všichni teď známe každý milimetr viditelného těla této krásné divy...). Tito dva jsou jediné květiny, kterých mezi ostatními zlomenými lituji. Možná jde o snímek plný poetiky pro správně naladěné jedince, kteří se chtějí utápět v růžové, ale pro mě osobně nenabídl nic nového z ohraného schématu a nedokázal dodat ani potřebné emoce. Jen drobnost na závěr, nejsem fanoušek Jima Jarmusche. Vím, měl jsem to napsat na začátek a nemuseli jste to číst... :) (29.12.2008)