Zlomené květiny

Každý vníma Jarmuschov sentiment inak a musím povedať, že toto bola už aj pre mňa silná dávka. Dlhé scény, statické, ponorené len do ezoterickej hudby mi časom už neprišli atraktívne, aj keď hudba samotná by mi až tak nevadila. Príbeh samotný ale neoplýva ničím výnimočným, podobný nápad tu už bol, najviac je cítiť opäť kvalitnú pečiatku Billa Murraya a záver tiež nebol skazený. 70%. (07.09.2007)

Vadilo mu trochu utahané tempo (jiní režiséři nemusí pocit osamělosti dokazovat minutu trvajícím závěrem na nehybného herce), ale jinak je to fajn nezávislý film s Billem Murrayem, který toho tolik řekne, aniž by musel zahrát jediné gesto, a kterému to nekazí ani herečky, které opravdu nemusím (Sharon, Jessica). (07.11.2005)

Don je přestárlej DonJuan. Po zjištění, že je otcem, se vydává na cestu zjistit, kterou ženu před 20 lety oplodnil. Pět návštěv, čtyři příběhy... . Po nudném úvodu pro mě bylo potěšením sledovat, jak si Don ,,vede“ na návštěvách. Mnoho okamžiků, kterých ze mě vyloudilo úsměv. Takovej malej, ale upřímnej. Během návštěv se vlastně nic převratného neděje, ale přesto jsem se bavil. Podivínský Don v podání B.Murraye je (i když to z počátku nevypadalo) výbornej. Jeho výkon se vám vetře do podvědomí stejně jako ,,divná“ hudba, která film provází. Bohužel, když to skončilo, zůstal ve mě pocit prázdna. Jsou totiž věci, který bych chtěl dotáhnout do konce... . (10.11.2006)

Jako ze života. Mého, vašeho, jakéhokoliv. Člověk nemusí být starý mládenec, který většinu dne prosedí a procivi, aby pochopil, o co tomuhle Donu (Juanovi) Johnstonovi jde. Zlomené květiny jsou film, ve kterém je skoro všechno minimalistické - scénář, režie, herecký výkon Billa Murrayho... Ale stejně toho řekne víc než spousta jiných. (25.11.2011)

„Počítače a holky.“ Don Johnston je citově nezralý muž středního věku. Na začátku filmu se nachází v pokročilém stádiu táhlé životní krize, která se opětovně ozvala po rozchodu s další z řady přítelkyň. Don Johnston v úvodních scénách Zlomených květin sedí oděn do teplákové soupravy na svém gauči a seděl by tam dodnes, nevyprovokovat ho soused, lokální Sherlock (a tedy postava z žánrového filmu), k pátrání po stopách, které po sobě na světě za několik desetiletí existence zanechal. Aby objevil pravou podstatu věcí, musí se Don „po jarmuschovsku“ nepřekvapivě vydat na cestu. V jejím průběhu si pomalu uvědomuje, že jeho cílem není nalezení syna, ale smyslu dosud marněného bytí. Zjišťuje, že v životech svých milenek, žen opatrně uzavřených v jejich malých světech, představoval jen krátkou epizodu. Jako růžová nit se filmem vine téma stárnutí a nevyhnutelné smrti. Don si vlastní mládí nechal protéct mezi prsty a nyní mu nezbývá, než smutně koukat, jak krásní, mladí (a hloupí) jsou druzí. Velkým pozitivem Květin je fakt, že od dob Friga žádný herec nedokázal smutně koukat tak procítěně jako Bill Murray. Ano, Jim Jarmusch natočil drama o muži, jenž si není jistý svými pocity, ale ne banálně, ne s jasnými otázkami a odpověďmi, ne s využitím tradiční, na cíl orientované dramatické struktury. Jde o jakési hypotetické mužské melodrama, které hodně naznačuje, ale jasné závěry úmyslně neposkytuje. Nádherně nenucené, s velkým prostorem pro divákovu fantazii a přitom zvláštně vtahující. 80% Zajímavé komentáře: Isherwood, Eodeon, Lynn, CheGuevara, mm, Radek99, JB2203 (02.04.2007)