Sluneční děti

Moc mi to nesedlo. Dětské filmy mám rád dodnes, ale tahle post-apokalyptická sci-fi je na mě až moc naivní. Námět přitom není špatný, ale tak hloupě podaný že jsem se nemohl ponořit do děje. Možná za to mohlo nevhodně zvolené obsazení, většina mladých herců měla dost nad 15 let a na své role byli příliš staří. Své určitě sehrála i snaha propašovat do budoucnosti ryzí 80. léta, s jejich hudbou, pestrobarevnými oděvy a divnými účesy. Škoda, jako dítě bych si to možná užil víc, ale dnes mě film minul skoro bez povšimnutí. (31.12.2011)

"Sluneční děti" představují maximálně zahuštěný vývar z popkultury osmdesátých let. V samotném základu snímku leží vyprávěcí kostra převzatá ze sportovních středoškolských bijáků. Jenže klasické handrkování se přes vztahy mezi vrstevníky, sportovními utkáními a vzpourami proti autoritám je tentokrát přesazeno do světa pouštní postapokalypsy ala "Šílený Max 2" (či desítek jeho zetkových klonů), do kterého probleskují paprsky new age mysticismu a eko hipísáctví. V souladu s dobovou módou pak ústřední sport kombinuje kolečkové brusle a lacross. A aby toho nebylo málo, je tu ještě hodný mimozemšťan, který ústřední skupinu stmeluje dohromady po vzoru E.T.ho; ostatně celý snímek je pojatý jako akčně dobrodružný rodinný film ala legendární "Rošťáci" či další dobové produkce od Amblinu. Tento postmoderní mišmaš je pak zabydlený nejryzejšími charakterovými šablonami, jaké lze z osmdesátkové konformní kultury vykřesat. Díky tomu film představuje až mistrovské dílo konzervativní manipulace, které nezletilým divákům podsouvá tradiční hodnoty bílého patriarchátu. Za vším krkolomným dobrodružstvím se tak skrývá ani ne moc podprahový návod do života pro dospívající bílé mladíky. Oni sami totiž mají být správňáci a vůdci, zatímco dívky jsou jejich emocionální přívěšky, které musejí ochraňovat, za což pak budou inkasovat polibky, černoši pak jsou fajnoví týpci, kteří bílé vůdce bezvýhradně poslouchají, a indiáni jsou taková divná sebranka žijící v souladu s přírodou stranou společnosti. (20.04.2014)

No povím vám, že mi Sluneční děti trošku připomínali film Rudý úsvit. Partička společenských rebelů, bojujících proti systému a utlačování. Tady to bylo navíc zabalené do dětského kabátku s patřičnou patinou 90' standartu. V podstatě velmi dobrá náctiletě dobrodružná podívaná, na zimní sychravé podvečery :-) (19.01.2016)

Tak jsem mezi těmi sci-fi béčky objevil další neznámou perlu, která měla na to být hitem. V daleké budoucnosti prakticky neexistuje voda, její příděly ovládá E-Policie a děti a mladí jsou zavírání do táborů, kde jsou převychovávani sloužit systému a čas si krátí hrami a útěky z vězení, dokud neobjeví tajemnou zářicí kouli jménem Bodhi. S ní prchají z vězení a vydávají se na cestu, která jim není jasná, ale která může znamenat změnu systému a možná i návrat vody. Skvělé postavy, luxusní záporáci, krásná výprava i efekty a hlavně ohňostroj nápadů, který by vystačil na pět béček - mučící stroj, robot, různé postapokalyptické společnosti v kontrastu s hitech kontrolním střediskem a hlavně spád a pohodová atmosféra. Možná je to trošku naivní a dětský, ale mě to bavilo a moc - konečně jsem zas viděl postapokalyptický sci-fi, který stálo za to. (06.04.2010)

U nás trochu opomíjená popkulturní klasika, která v sobě kombinuje populárnější teenager záležitosti jako Modlitba bruslařů (r. 1990), Rudý úsvit (r. 1984) nebo E.T (r.1982). Post-apokalyptická vize, rebelování proti systému a tváře, kterým momentálně patřil svět (v tomto případě Gertz, Haas, DeLouise a především Patric)….takhle to prostě v osmdesátkách fungovalo a já to tak mám rád. (18.12.2021)