Město ztracených dětí

Film nepřestává po celou stopáž udivovat překrásnými a fantastickými lokacemi, a doslova přetéká nevídanou originalitou. Například to co lze všechno vytěžit z motivu siamských dvojčat, je opravdu nečekané. To jak pracují rukama, jak kouří…Jeunet a Caro nás zasypávají originalitou. Finále, dvívčin průnik do snu, je dechberoucí, brutální a děsivý. Rozhdoně se jedná o nejsilnější moment filmu. Škoda, že tvůci nepověsili ty spousty nápadů na lepší scénáristickou konstrukci, kde mohli více naznačit motivace postav a věnovat více času vysvětlování o tom kdo, proč a jak. (20.10.2008)

Město ztracených dětí je neuvěřitelně snové. Když jsem před pár dny velmi pozitivně hodnotil City of Ember za realisticky, poctivě a netradičně působící výpravu a za atmosféru, nenapadá mě, v jakých superlativech bych se musel vyjadřovat zde. Pokud můžeme umístnit rovnítko mezi výborné a extravagantní, pak výborné herecké výkony. Chemie mezi Onem a Drobkem mi v některých okamžicích připomínala Leona. ■ Migrénou trpící mozek mi lehce evokoval depresivního robota ze Stopeřova průvodce po galaxii :). (16.08.2011)

"One" je siláckou atrakciou pouličného cirkusu. Jeho úlohou je trhať železné reťaze omotané okolo jeho tela. Jedného dňa vystupuje v malom, temnom mestečku, kde dochádza k únosom detí. Medzi nimi sa ocitá aj "Baštik", jeho malý brat. Nakoľko to "One" nemieni nechať len tak, rozhodne sa, že brata, za pomoci skupinky osamelých sirotkov vypátra. V ceste mu stojí šialený Krank, ktorý "prežíva" za pomoci prejavu emócii najmenších počas spánku a jeho špecifická osádka. Irvin, "mozog" v akváriu, šesť klon, trpazličia žena, "chobotnica", a armáda jednookých kyklopov. Geniálne spracované, vizuálne dokonalé, príbehovo originálne. Presto všetko boli v úvode pasáže, kedy som tomuto filmu nerozumel a nechápal čo mi vlastne chce povedať. A to som dostatočne "arogantný", v domnení, že moju inteligenciu len máločo prekvapí, alebo zaskočí. Nelogické, z kontextu vytrhnuté, nezmyselné dialógy o "ničom" a zrejme všetkom ma na jednej strane miatli a odrádzali, no na tej druhej, podvedome nútili dopozerať tento snímok až do úplného konca. Postupne sa z filmu vyklul veľmi zaujímavý experiment scifi dobrodružstva, popleteného prejavu. Ak sa niekto odhodlá sledovať toto "čudo", odporúčam v originál znení. Tá francúzština je "boží"! (15.06.2014)

"Je sice veliký, ale dospělák to není." Carovi s Jenuetem sebereflexe nechyběla. Ve Městě ztracený dětí se tato dvojice v zásadě akorát upgradovala z jednoho domu z předchozích Delikates na celé město. Jinak s ním pracuje prakticky stejně. Přístav je úžasně členitý prostor o více úrovních, plný můstků, schodišť, kanálů, doků, přechodů, rour, kanalizačních poklopů apod., přičemž za každým rohem se skrývá nějaké nebezpečné tajemství (třeba šílený potapěč žíjící pod vodní hladinou v podzemí přístavu) či dobrodružství. V tom to například často připomene pojetí starého města jako hřiště známého z knih od Foglara či nelineární videohry typu Bioshock. Na rok 95 film obsahuje dechberoucí triky, úžasné nonsensové nápady a naprosto nekompromisní výpravu a kostýmy. Akorát vegani, ochránci zvířat a radikální odpůrci pedofilie u toho budou blejt z vokna no. (02.08.2020)

Jean-Pierre Jeunet rozděluje diváky svých filmů na skupinu příznivců, kteří obdivují jeho bezbřehou fantazii, smysl pro ironii a nadsázku, a na skupinu ostatních, kteří krčí rameny nad podivnými hříčkami, které postrádají děj a jsou zaplněné bizarními postavami, se kterými se nedokáží ztotožnit. Město ztracených dětí je doslova ztělesněním režisérova stylu, je to snímek, který patrně nejvíc charakterizuje jeho přednosti i nedostatky. Dějová linka je chatrná, ale vše vynahrazuje Jeunetova hravost, fantazie a výtvarný styl. Jeunet vyšel z alternativního komiksu, pro který je typická groteska, provokativnost a výtvarný experiment. Nemá nic společného s klasickou komiksovou superhrdinskou a dobrodružnou tvorbou amerického stylu. Jeunet by byl ideálním režisérem filmů např. podle Maxe Anderssona nebo jiných alternativních artových komiksových tvůrců. Je rozkošné sledovat všechny ty ulítlé postavičky, dekorativní prvky a vůbec celý ten zvláštní svět, který v Jeunetově fantazii vznikl. Jako vždycky obsadil Jeunet do klíčové role svého dvorního herce Pinona, kterého tentokrát sedmkrát namnožil, aby ho žádný divák nepřehlédl. Pro ty úžasné kulisy a pro tu neopakovatelnou atmosféru nemůžu dát méně než pět hvězdiček. Celkový dojem: 90 %. (07.04.2009)