foto

Jean-Pierre Jeunet

  • nar. 3.9.1953 (63 let)
    Roanne, Loire, Rhône-Alpes, Francie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Jean-Pierre Jeunet se narodil v září 1953 ve francouzském městě Roanne. Už od ranného dětství projevoval umělecké sklony. V pouhých 9 letech si místo obvyklých klukovských her vyrobil divadelní kostýmy a s baterkou a loutkami sehrál své první představení. Jako teenager byl zcela okouzlen kreslenými groteskami a komiksy. Tyto zdroje ovlivnily jeho tvorbu a vlastně ho přivedly k filmu. První kontakt s filmovým světem učinil jako autor recenzí animovaných filmů v časopisech Charlie menusel, Fantasmagorie, A suivre nebo slavném komiksovém magazínu Fluide Glacia. Pro Jeunetovu uměleckou dráhu bylo klíčové setkání s výtvarníkem Marcem Carem na festivalu animovaných filmů v Annecy. Stali se přáteli a vyrobili spolu první krátký animovaný film L'EVASION (1978). Pro francouzskou televizi začali vytvářet osobité provokativní reklamy a hudební videoklipy. Nasbírali tak dostatek zkušeností, aby natočili svůj druhý animovaný film LE MANEGE (1980).

Rok poté vstoupili na půdu hraného filmu, když natočili krátkometrážní černobílý snímek LE BUNKER DE LA DERNIERE RAFALE o skupině vojáků, kteří jsou uzavřeni v podzemním bunkru a postupně podléhají paranoie. Trvalo sice rok a půl, než navrhli a vyrobili dekorace a zbraně k téhle fantaskní podívané, ale jejich houževnatost se vyplatila. Obdrželi několik festivalových cen a pronikli do povědomí filmového průmyslu. Tento film byl pro Jeuneta důležitý i tím, že se seznámil se spisovatelem a scénáristou Adrienem Gillesem, který se vedle tohoto snímku podílel i na celovečerních DELIKATESÁCH a MĚSTU ZTRACENÝCH DĚTÍ. Jeunet následně natočil krátkometrážní PAS DE REPOS POUR BILLY BRAKKO, na kterém sice Caro osobně nepracoval, který nicméně vycházel z jeho komiksů. Krátkometrážní snímek FOUTAISES přinesl Jeunetovi seznámení s Dominiquem Pinonem. Ten se stal režisérovým dvorním hercem a Jeuneta prakticky provází celou jeho filmovou kariérou. Herec ve snímku díky obrazové montáži vypráví, co má a co nemá rád.

V roce 1991 Jeunet konečně přichází se svým prvním celovečerním filmem, na kterém pracoval dlouhých deset let. Jde o komedii o řezníkovi, který svérázným způsobem řeší nedostatek surovin pro své podnikání ve světě sužovaném katastrofou. Zvláštní, těžko zařaditelná podívaná slavila úspěch u kritiky i publika a Jeunetovi se otevřela možnost spolupráce s velkými studii. V roce 1995 natočil MĚSTO ZTRACENÝCH DĚTÍ o bláznivém vědci, který kradl dětem jejich sny. Šlo opět o výtvarně zajímavý, téměř experimentální projekt, kostýmy např. navrhoval známý návrhář Jean-Paul Gaurtier. Tento film byl posledním, na kterém se podílel Marc Caro. Poté se cesty obou přátel (v dobrém) rozešly.

Jeunet dostal nabídku ze zámoří. Studio 20th Century Fox mu na základě dvou předchozích celovečerních filmů svěřilo režii 4. dílu vetřelčí ságy. VETŘELEC 4: VZKŘÍŠENÍ z roku 1997 ovšem podráždil řadu pravověrných fanoušků, kterým vadilo zlehčující komiksové ladění a malá gradace děje. Jeunet pojal svého Vetřelce jako dobrodružnou komiksovou výpravu vedenou kosmickými piráty budoucnosti a doplnil ji řadou groteskních prvků, které narušovaly tradiční hororovou atmosféru.

Režisér se proto vrátil do Francie, kde natočil svůj dosud nejlepší film - AMÉLII Z MONTMARTRU. Vtipný poetický příběh dívky, která hledá lásku a snaží se nezištně pomáhat svému okolí, vzbudil nadšení u všech, snad s výjimkou části francouzské kritiky, která filmu vytýkala přílišnou idealizaci dnešní Paříže. Film sklidil řadu cen po celém světě, ve Francii získal 4 césary a v České republice vyhrál na filmovém festivalu v Karlových Varech. Zatím posledním Jeunetovým filmem jsou PŘÍLIŠ DLOUHÉ ZÁSNUBY, milostný příběh z 1. světové války. V současnosti pracuje na svém dalším snímku MICMACS A TIRE-LARIGOT.

Jean-Pierre Jeunet je samorost, muž, který do filmové branže pronikl jako samouk a jehož tvorbu nejde jednoduše zaškatulkovat. Je mužem mnoha rozporů. K jeho filmovým vzorům patří Marcel Carne, Tex Avery a zejména Jacques Prévert. Jeho filmy nejsou obvykle silné dějem, ale atmosférou. Pro Jeuneta byla vždy důležitá forma, upřednostňoval ji před obsahem díla. Pracuje pomalu, je známý perfekcionalista, který mnoho času věnuje přípravě scény, výběru rekvizit a výtvarným detailům. Často používá filtry k vytvoření poetických barev a čočky k deformaci obrazu. Jeho filmy až marnotratně hýří výtvarnými nápady, dekorativními prvky a scénickými hříčkami. Vybírá si herce se zajímavými rysy tváře, vedle nepostradatelného Pinona obsazuje často Rufuse a Jean-Clauda Dreyfuse, případně i Rona Perlmana, kterému pomohl prosadit se v Hollywoodu, když ho angažoval do Vetřelce 4. I když se Jeunet během spolupráce s velkými studii poněkud ukáznil, stále si udržuje osobité pojetí tvorby, jeho filmy jsou vhodné pro ty, kdo ocení originalitu, rozmanitost příběhů, výtvarné experimentální pojetí, poezii a karikaturu. Jeunetovou nejsilnější stránkou byla a je fantazie a hravost.

Milan "gudaulin" Černý

Režijní filmografie

Scenáristická filmografie

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

<< 1-20 >>
všichni fanoušci
(457)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace