Temporada de patos
Kačacia sezóna
Duck Season
Obsahy(1)
Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle!
Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary.
Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou.
Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (88)
Místo popcornu doporučuju ke koukání nakoupit speciální čokoládové bonbóny s různě barevnými náplněmi uvnitř. Pak můžete začít hrát jednu z báječných her, jejímž smyslem je uhodnout, jaká barva se skrývá pod čokoládovou slupkou. Pokud uhodnete, splní se vám přání... Jen doufám, že nedopadnete jako jedna z postav filmu. Ta chroupala jeden bonbón za druhým, celkem asi 385, a tak nějak neměla štěstí... :-) PS: A ta scéna, kdy kluci hrají na playstationu fotbal, byla taky unikátní. Opravdu k vzteku, když vám těsně před rozhodujícím okamžikem prodloužení VYPNOU ELEKTRICKÝ PROUD... ()
Ten film dělá čest svému jménu. Je poskládaný s kousků a "pokousků" s cílem - zabít čas. Nekalibrovaný jako ona neděle v mexickém paneláku: chvílka nudy střídá trochu srandy a pak taky něco pravdy o životě. Nahoru dolů. Byl to záměr, nebyl to záměr - vytvořit přímo v divákovi pocit panující, šedé, těžkopádné a zdlouhavé neděle? Nad takovým přesahem váhám. Váhám taky nad jednou hvězdou čistě za kameru. Je to přeci jenom debut a tak je to třeba hodnotit. Ostatně po tom mém předchozím shlednutém debutu je to značná uleva. Ale rozhodně ne nejlepší mexický film roku. Napadá mne otázka, jak je možné, že na ČT2 projde do filmového klubu téměř cokoli. Za plejádu debutantských filmů jistě moc neutratili ... hlavně, že jsou tam titulky, to ano ... alespoň se to hodí k výuce jazyků ... ()
Temporada de patos je len dalsim krasnym dokazom toho, ze najlepsie filmy, ktore sa zapisali do dedicstva kinematografie uz asi boli natocene /40., 50., 60. a 70. roky 20. storocia/ a ze zachvilu sa budu tocit filmy o podrobnom rozoberani rannej stolice a o noseni a kalani dreva a prikladani do pece. 20 % ()
Výborná záležitost a moc nechápu zdejší negativní a podhodnocené konetáře a hodnocení. Skvělé překvapivé zápletky. Skvělý vývoj situací. Překvápko, tak to má myslím být! A zdá se, že ani mezi 6 stěnami nemusí být vůbec nuda - člověk jim úplně závidí. Trošku slabší herecké (dětské) komentáře, ale ten japonskej pizzař je skvělej :)). 8,5/10 ()
Debut Fernanda Eimbcke Temporada de patos je venovaný jeho veľkým ikonám, Jimovi Jarmuschovi a Jasudžiró Ozuovi. Neprekvapí preto, že obsahuje mnohé štylistické znaky príznačné pre ich diela, no zároveň si nesie prvky Eimbckeho neskoršieho rukopisu. Ako prvé sa nám predstavuje a ožíva pred nami minimalistické prostredie a architektúra sídliska panelových domov. Potom nastupujú postavy - deti, ktoré sú behom jedného voľného dňa konfrontované s množstvom problémov vrátane sveta dospelých, stelesnenom v roznášačovi pizze. Civilnosť zobrazenia bežného života a herectva predstaviteľov štvorlístka hlavných rolí sa v statických obrazoch míňa s romantikou, subjektívnym vnímaním reality (časť, v ktorej majú významnú rolu isté povzbudivé látky) a postmodernou hrou s pravidlami rozprávania. Hravý humor pozdvihuje aj priemernejšie momenty a udržiava pozornosť až do záveru. Mimochodom, až naskočia titulky, film ešte nevypínajte a počkajte si na koniec ;-) 75% ()
Reklama