Pád do tmy

Nelezte do neprozkoumaných jeskyní, mohli byste se dostat do stejně nepříjemných situací jako hrdinky tohoto hororu. Konkrétně jde o šestici cca třicetiletých „jeskyňářek“ (je to nesmysl, ale zní to akčně), které jednoho mrazivého dne vyrazí prozkoumat zajímavá zákoutí apalačských hor (užijte si těch několik okázalých leteckých záběrů připomínajících první minuty Osvícení, dále už bude následovat prostředí pro klaustrofobiky zcela nevhodné). A „zajímavá“ je zde synonymem pro „nebezpečná“. Neil Marshall z děje chytře vyeliminuje jediného mužského hrdinu hned na začátku a to dost brutálním způsobem (IMHO nejšokantnější scéna loňského roku), abychom mohli následnou hrůzu sdílet jenom společně s bezmocnými ženskými hrdinkami (správně by tam asi mělo být „bezmocnými“, sami zjistíte proč). Pád do tmy je unikátním mixem Pádu do ticha, Záhady Blair Witch a jednoho filmu s Wesleyem Snipesem (kvůli momentu překvapení nenapíšu kterého), bohužel právě u scén připomínajících poslední (ne)zmíněný film tvůrci příliš podceňují atmosféru strachu z neznámého a dávají přednost přílišné doslovnosti. I tak ale čekejte několik scén, kdy vám proběhne mráz po zádech (tentokrát doslova). Marshall umí „lekačku“ správně načasovat - obvykle jsem si říkal: „teď to na ně bafne, teď to vyskočí“… a nic a najednou „BAF!“… a mohl jsem si zanadávat, jak mě zase dostal. Už dlouho tu nebyl tak mimořádně dobře natočený horor, jediné co by někomu mohlo vadit je příliš vysoký podíl tmy (tipnul bych si 80% z celého filmu), ale ve tmě se člověk přece bojí nejvíc, ne? 85% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Cervenak, 3 AM Code, Gardenboy, Le_Danseur (07.10.2006)

Jednoduchý námět zapracovaný do pokulhávajícího scénáře, využil režisér Neil Marshall vcelku flexibilně ve svůj prospěch. Natočit v dnešní době dobře namíchanou směs latexových potvor, atmosférického procítění a zvukové pastvy, je téměř nemožné, téměř To, co se zpočátku zdá jako (pro partu hrdinek) beznadějný survival, přinese v druhé polovině „něco“, co dokonale usadí do sedačky. K režisérově invenci není sebemenších námitek až do závěru, který nejen že začne spoléhat na příliš „uhlazený“ děj, ale zároveň vytáhne nevěrohodnost postav až na neúnosnou míru. Neboť poloha, v jaké se nám hrdinky představí na začátku, rozhodně neodpovídá závěru, kdy se jedna z nich majestátně postaví rozkročmo nad jedním ze svých „úlovků“. Pro to a taky pro z prstu vycucanou psychologii, která je zde spíše na škodu a dělá mezi vzájemnými vazbami postav nehezký guláš, se vyhnu nejvyššímu hodnocení. A po tomhle mám lézt do Moravského krasu? (17.10.2005)

Slova vysočina a řezník někomu asociují salám, mně filmy Neila Marshalla.. Speleologický survivor, který by si klidně vystačil i bez nástupu humanoidních macarátů, protože pocity stísněnosti (nejen prostoru) dokáže hravě navodit i bez hororových prvků. Chutné gore efekty se zvukem připomínajícím čvachtaní dvouletého dítěte v nafukovacím bazénku, otevřené zlomeninky a bláto na hřišti způsobující lekačky jsou pak už jen třešinkou na krasovém dortu ze strachu, krve a prachu. Jaký to v uvozovkách balzám oproti námětem podobnému The Cave od B.Hunta, které lze napínavosti přirovnat k devadesáti minutovému upřenému pohledu na stalagmit vprostřed jeskynního komplexu - podotýkám bez baterky.. A tolik diskutovaná pointa? Nejvíc se mi nakonec líbí myšlenka, že ten "Descent" (sestup) byl "into Madness", viz.nepoužitý záběr "crawlera" při úvodní halucinaci v nemocniční chodbě či některé logické nesrovnalosti (viz.Lima). Ty nejstrašnější stvůry totiž člověk ukrývá jen ve své hlavě.. (15.05.2012)

Marshallův předchozí snímek, Psí vojáky, jsem kvůli extrémním pocitům nudy ani nedokoukal, ale tohle je rozhodně jiná káva! Skvěle natočený přímočarý příběh jedné zatraceně nepovedené jeskyňářské výpravy vás bude napětím zvedat z křesla. Škoda, že v poslední třetině se tlačí na pilu v soubojích na můj vkus trošku moc, nicméně samotný závěr vše vynahrazuje. Velmi silné čtyři hvězdy a nic pro klaustrofobiky či strašpytle. (13.08.2006)

Čvachtavé zvuky, krvavé uplakané tváre a zvuky príšer, obývajúce priepasťový podzemný systém mi pripadali ako kombinácia srkania ústric pod nátlakom s prechádzkou bitúnku, kde došlo k výpadku elektriny. Reálne utrpenie ošípaných pred porážkou by ale zo mňa vytlačilo oveľa viac desivých pocitov. Keď sa totiž pri horore začínam zaujímať o sociálnu štruktúru a vonkajšie pohlavné znaky bubákov čoraz viac a strach sa nedostavuje, čosi nefunguje tak, ako by malo. A záver? No, áno fajný - a hviezdičku si určite zaslúži. (17.11.2008)