Antropofág

Kultovní italská flákota, ve které se toho ve výsledku moc neděje, takže film má spíše hodnotu z hlediska historického či dobového. Hraní mizerné, chování postav všelijaké jen ne logické, masky nepřesvědčivé, ale ta jetá autentická atmosféra, která je umocněna ještě jetějším soundtrackem, je prostě k nezaplacení! :D (22.04.2014)

Ze začátku se dlouho, dlouho nic neděje a i poté, co se poprvé objeví kanibal, lze ztěží mluvit o nějaké šokující, nebo aspoň napínavé podívané. Prostě těžká nuda, během které navíc hrozně lezou na nervy příšerné klávesové pazvuky. Posledních dvacet minut to Amato trochu rozjede, jsou tu dvě "chuťovkové" scény, přičemž ta "zákusková" s lidským plodem je opravdu hodně úchylná. Á propos - George Eastman, představitel kanibala je opravdu krasavec. Divím se, že jsem ho ještě nikdy nezahlédl v Bravíčku na plakátě, Věřím, že by se nějaké místečko na zdi pokojíčku zamilované patnáctky určitě našlo :o)) (21.09.2003)

Tak jsem konečně dal tuhle slavnou italskou malinu. Z časových důvodů jsem to viděl po dvou částech, to ale mé finální hodnocení nijak neovlivní. Sedmdesátky v italské kinematografii byly jedna velká divočina. Krom slavných a kultovních snímků se točily všelijaké erotické šílenosti, prapodivné horory a kanibalské filmy. Zejména kanibalismus byl v té době velmi oblíbeným námětem. V té době byly zejména tyhle filmy závislé na kvalitních maskérech a tak když jste to hodně dobře uměli s latexem, měli jste o práci i zábavu postaráno. Tehdy z toho lecos bylo šokující, nicméně dnes i to nejhorší násilí působí svým provedením velmi úsměvně a až naivně. Halt dnešní divák dost zdrsněl. Tyhle filmy se také vyznačují šílenými scénáři. Hrdinové (přičem herci jsou dost často kapitola sama o sobě) se mnohdy chovají naprosto nelogicky a chaoticky. Zde například dva hrdinové uvidí v zálivu neukotvenou loď. Rozhodnou se, že se rozdělí (přitom po ostrově běhá Otesánek) a loď nějak dostanou ke břehu. Jeden zmizí a ten druhý dojde ke vstupu do hrobky. Hledaje způsobu asi jak zajistit plachetnici sestoupí s loučí do hrobky a vyděšeně pozoruje práchnivějící neboštíky uložené ve stěnách katakomb...:-). Logika fakt těžko pochopitelná. Kosťáci jsou samozřejmě ze sádry, jedna lebza jako druhá s perfektními chrupy, ruce vždy kompet i s prstními články. Jako bejvalej archeolog se tomu musím smát. Ruka to je hromada kůstek a prsty to samé. Jakmile dojde k rozpadnutí chrupavek a tkání zůstávají jen dlouhé kosti a z ostatního jsou hromádky drobných kůstek. Těžko může viset celá ruka z rakve i s prsty... :-). Film provází celkem povedená dobová elektronická hudba. Každopádně dnes je to slušný kandidát do muzea hororů, který vzbuzuje stejné úsměvy jako třeba první automobil na páru. Dávám tedy za dva kousance a spíče měřím dobovou optikou, protože hodnotit to dle dneška nejde. * * (10.06.2022)

Unylý hororový blivajz, který doporučuje jako instruktáž sedm z deseti kanibalů a nula z deseti schopných filmařů. Že je hudba debilní, to bych překousl, ale to věčně stagnující dění a absence jakékoli zapamatování hodné scény (snad kromě té úplně poslední) jsou markantní. Zvrhlý Cannibal Holocaust je oproti tomuhle film na intelektuální i filmařské úrovni.. (13.02.2019)

Tohle je stará dobrá italská škola hororu s češkou Zorou Keslerovou v jedné z hlavních rolí. Nádherné exteriéry řeckého ostrova, jeden z nejděsivějších a nejodpornějších pomatených zabijáků, co jsem kdy viděl a jedna dost hustá scéna, která ve své době musela vzbudit velký rozruch (ještě, že se na to se mnou nedívala má těhotná žena!!!). Hodně slušná práce. (17.08.2009)