Verj
End
Režie:
Artavazd PelešjanKamera:
Vahagn Ter-HakobjanObsahy(1)
Tento snímek se zaobírá cestou vlakem, prohlídkou cestujících a je vidět i část přírody. (Terva)
Recenze (10)
Tvorca sa so starou kamerou vydal na výlet vlakom a nahrával cestujúcich. Nič viac nič menej, hoci to má svoje čaro nemá to nijakú hodnotu iba sa zachytávajú na film ľudia ktorí sa chcú dostať z bodu A do bodu B. niektorý si ho počas nakrúcania všimli, nič iného nestojí za zmienku. ()
Dokonalý cit pro záběr. Geniálně načasovaná kamerová optika zblízka. Realistický, poetický nadkraťas. Tma v tunelu a záblesk světla je snová záležitost. Viz. Hanakonochi. ()
Cesta Tam a koneckonců i přes ten Konec symbolicky vlastně bez konce... Protože na konci každého tunelu je nakonec světlo a za tím světlem... - - - - - (Poprvé viděno 3.5.2009 na YouTube, komentář zde jako pátý - 4.5.2009) ()
Napadlo vás někdy vzít si do vlaku kameru? Pelešjana to napadlo a za 8 minut z toho na CSFD vykouzlil 69%. Nechápu. ()
Pejpr áno napadlo nás někdy vzít si do vlaku kameru, ale nie každý sa vráti s podobným výsledkom, však... Od začiatku je cítiť rokmi vycibrené autorove oko zachytávajúce činnosti jednotlivých cestujúcich a jeho výnimočný cit pre detail, napríklad vejúce vlasy vo vetre či klipkajúce očká dieťaťa zaspávajúceho v náručí svojej matky. Už pri sledovaní "Menq" a "Vremena goda" som si vravel, že ďakujem Bohu za filmárov ako Artavazd Ashoti Peleshyan, ktorí nám a budúcim generáciam naveky umožnia nahliadnuť do histórie a života, popri Perzskej a Osmanskej ríši tak bezvýznamných, nenávidených a utláčaných etník, akými sú práve Arméni. Nehcem sa ďalej rozpisovať o spáchanej genocíde, iba poukázať na kultúrne dedičstvo a etnologický význam tohoto krásneho národa. Moja najkrajšia cesta vlakom. Koniec je veľmi poetický - so svetlom totiž prichádza nádej. ()
Tento snímek se zaobírá cestou vlakem, neznámo kam a prohlídkou cestujících, kteří přemýšlí, kdoví o čem. Je vidět i část přírody, nevím kde. ()
Dokument zabírající cestující ve vlaku při různých činnostech, několik záběrů z venku, pak přebírají roli záběry na přírodu z vlaku, dokument se transformuje v poetické dílo, které končí vstupem do světla z tunelu. Na závěr nezbývá než se zeptat - co je za světlem? Na 5* to bohužel není, protože to ve mě tolik nedoznělo, ale na 4* to je a rozhodně se jedná o zajímavý počin. A povedlo se mi to dostat do červených čísel dokonce... ()
Tváře a tma. Každý tunel má svůj konec (nebo je to začátek?). ()
8,5/10 Ľudia rôzneho veku, národnosti a vyznania, ocitnuvší sa v jednom vlaku, uháňajúcom v hustej hmle bohviekam...... - jednoduchá, výstižná, hoci nie úplne originálna metafora, v nenápadne elegantnom kabáte. ()
Mám ráda černobílé fotky i filmy, mám ráda cestu vlakem, mám ráda ubíhající krajinu za oknem, mám ráda vlající vlasy ve větru a ráda pozoruji tváře lidí, ráda poslouchám zvuky kolejí.. Co bych v tomto snímku změnila je hudební podkres. Jinak zajímavý počin.. ()