9. rota

Výborný válečný film, 1 z nejlepších co jsem měl tu možnost vidět. Perfektní technická stránka (jedinou výtku mám k hudbě, která byla taková zbytečně nenápadná a mnohý záběr nepodpořila tak, jak by mohla) a stejně tak obsahová (trošku zvláštní pasáž se Sněhurkou mě zase tolik nevadila). Ze začátku jsem měl trochu obavy, abych si vůbec našel někoho, komu bych mohl po celou dobu fandit (v amerických žánrovkách většinou herce znám, zatímco ohledně ruské herecké scény jsem dost neznalý), ale nakonec se těch několik hrdinů překvapivě rychle našlo a já s nimi mohl jejich boj prožívat do samotného konce (bohužel v mnohých případech doslova). Co se týče závěrečné zhruba 10 minutové ultimátní válečné řeže, zamyslel jsem se nad příspěvkem gudaulina a vůbec tehdejšími reáliemi, ale víte co, mně je tentokrát historická (detailní!) přesnost docela putna (navíc jsem dostal to, co mi někdy u amerických protějšků dost chybí), ten konec jsem si naprosto "užil" a jen mě utvrdil v mém pocitu z celého snímku, takže po Jdi a dívej se a Brestské pevnosti je 9. rota třetí ruský/sovětský válečný film, kterému s čistým svědomím dávám 5*. "V celých dějinách lidstva se ještě nikdy nikomu nepodařilo Afghánistán dobýt. Nikdy...nikomu." (14.06.2012)

Sovětská filmová škola vyráběla válečné filmy jako na běžícím pásu, ale 9. rota navazuje svým obsahem i zpracováním spíše na americké válečné snímky 80. let. Volně řečeno, jde o kombinaci Olověné vesty a Čety, kterou konec konců Bondarčukův film napodobuje i svým názvem. Není to žádná laciná napodobenina, ale řemeslně velmi solidní podívaná, po pravdě řečeno, jeden z nejlepších válečných kousků posledního desetiletí. Díky velkým investicím, které jdou do ruského filmu v posledních letech, a koprodukci to není ani finančně ošizený snímek, takže divák se může pokochat pohledem na bojovou techniku, velkoryse koncipované záběry vojenské základny a velkých bojových střetnutí. Po stránce castingu, hereckých výkonů a režie nemám žádné podstatné připomínky a takových 70 % filmu jsem si říkal, že sleduju pětihvězdičkový film, který se vyznačuje mimořádně vysokou mírou autenticity. Měl jsem možnost dlouze hovořit s očitým svědkem afgánské války, který ve válečné zóně prožil osm let, a jeho vyprávění se shodovalo s atmosférou filmu. Útok na přepravní letadlo nebo přepadení vojenské kolony v průsmyku dokonale zapadá do tehdejšího způsobu války. Scéna zničení letadla je navíc divácky nanejvýš působivá. Jenže přijde závěrečná velkolepá bitva, která je sice nasnímaná a režírovaná z hlediska popkulturního diváka opět vděčně, ale je už nerealistická a připomněla mi svým heroismem obrazy sovětské éry ve stylu "poslední hrdinní obránci Sevastopolu odolávají fašistické převaze". Závěrečné titulky konec konců charakter tohoto střetnutí, pokud jde o počet obětí, vykreslují podstatně střízlivěji. Podobné otevřené bitvy byly v afgánské válce zcela výjimečné, protože se při nich projevovala lepší taktická připravenost a větší palebná síla sovětské armády. Podobné je to konec konců v současném Iráku. Jinak je zajímavé porovnat tenhle ruský snímek právě s americkými filmy o vietnamské válce. Americké filmy - i ty protiválečně zaměřené - zobrazují své vojáky jako vítěze a pokud americký voják padne, pak téměř nezbytně musí předtím postřílet nejméně deset vietnamských vojáků. Ruští vojáci umírají jako mouchy. Kulky si je nacházejí mnohem častěji než afgánské povstalce. Primárním cílem 9. roty je ukázat ruské vojáky jako muže, kteří se nebojí zemřít, ale svůj úkol splní a zároveň ukázat, že tahle válka nebyla jejich. O jejich vyslání rozhodli starci z ústředního výboru KSSS. Dnešní Rusko nenavazuje ani tak na éru Sovětského svazu, jako spíš na předrevoluční Rusko a akcentuje zejména službu vlasti a sebeobětování. Zároveň není ve filmu jediná scéna, kdy by zjevně umřel afgánský civilista. Cílem filmu totiž není sebemrskačství jako v americké produkci, ruští vojáci přece jen plní svěřené úkoly....Celkový dojem 80 %. (01.08.2008)

Ani ne tak o válce, ale spíš o trudném životě vojáka je tento ruský film. Právě vojáci, jejich charaktery a zážitky z výcviku jsou na něm to nejlepší a svou uvěřitelností daleko překonávají ploché figurky z většiny západních válečných filmů, naproti tomu závěrečná bitva mě až tak moc nebrala. Je sice skvěle natočená ale taky hodně chaotická takže jsem pořádně nevěděl co se děje. A taky si autoři mohli odpustit těch pár brutálně patetických záběrů a jistou schematičnost celého filmu. (02.05.2007)

Utužování kolektivu při uřvané buzeraci jsem si svého času užil do sytosti, takže chrochtání lehkého kulometu ani svištění minometných střel mne nevyvádí z klidu, ale pokud bych měl být nasazen v boji proti afgánským skákačům z děr, tak si raději osedlám střelu dlouhého doletu a odfrčím na ní do klidu Ostrova svobody. Soudruhům z 9. roty při jejich pobytu na slunci zkrátka nebylo co závidět, ale z bezpečí obývacího pokoje, chrabře schován za neprůstřelnou sedačkou, jsem trochu toho chlapství v sobě rozhodně pocítil. (06.11.2012)

V komentářích k Bratrstvu (2019) se objevila zmínka, že 9. rotě to nesahá ani po kotníky, takže jsem přirozeně hned musela běžet a podívat se, co je na tom pravdy. Kromě toho, že to pojednává o stejné válce, nevidím žádnou podobnost a už vůbec žádný důvod srovnávat. Bratrstvo je dospělá autorská reflexe, tohle je jenom standardní nevyzrálý kýčovitý výkřik o skvělosti sovětských chlapců a jejich vůdců a jejich záměrů. A teď už jenom nevyhnutelně čekám, kdy mi do zpráv napíše takový ten jeden pán, který mi nadává vždycky, když dám nízké hodnocení nějakému ruskému válečnému filmu, a speciálně pro něj bych ráda dodala, že podobně nízce hodnotím i všechny fanatické americké válečné filmy, takže ať mi klidně nadává, ale prosím pěkně ne za to, že bych stranila Amíkům. (24.04.2020)