Mé jméno je láska

Nemůžu si pomoct, ale když mě z dvouhodinového filmu celá první hodina tak nudí, že mám pomalu chuť dělat cokoli jiného, jen ne koukat dál, pak může být druhá půlka sebelepší, ale nad dvě hvězdy už mě stejně nepřiměje jít. Tohle artové drámo o doslovném i pomyslném splynutí milfky s kamarádem syna mě ničím nenadchlo, Bílý palác se Sarandonkou, Zápisky o skandálu, nebo Vášeň v srdci vykřesaly z podobných témat víc a hlavně zábavnější formou. (31.07.2013)

Vysoko umelecký zážitok rýdzo európskej kinematografickej hustoty. Ani si nepamätám kedy ma naposledy kompletne uchvátila práca s kamerou vo filme tak ako práve v Io sono l'amore. Keď už nie kvôli Tilde, minimálne jednej vášnivej erotickej scéne, zaujímavými rodinnými pomermi istej vplyvnej milánskej dynastie či kulinárskym špecialitám kuchára Antonia, tak kvôli strhujúcej kamere sa toto naozaj oplatí vidieť. Hudba neskutočne ladí s vizuálnym i obsahovým tónom filmu a predstavuje ďalší mimoriadny prvok, ktorý toto dielo ponúka. Príbeh nešťastnej bohatej dámy, ktorá sa vnútorne oslobodzuje a nachádza samu seba v náručí milenca tu už bol a nie raz, naratívny postup sa mi zdal trochu nevyvážený pretože od extrémne detailného a pomalého úvodu odrazu poskočí akosi rýchlo a človeku/mne by sa žiadalo trochu viac priestoru pre vývoj vzťahov medzi postavami. Ale to aj tak nič nemení na tom, že moja pozornosť bola zamestnaná od začiatku do konca, v značnej miere asi kvôli harmonickej kombinácii spomínaných audiovizuálnych prostriedkov. (03.06.2011)

Dokonalé snad ve všech směrech...mistrovská práce s kamerou a záběry na různé detaily, nádhernými scenériemi, gesty postav, se zvukem, a v neposlední řadě světlem...v pedantsky dokonalé honosné domácnosti rodiny Recchi jej moc není, ta stísněnost a strnulost zde by se dala odlamovat sekáčkem na led. O to silněji diváka i hlavní postavu zasáhne kontrast s přírodou, kde vše bují a žije podle svých divokých pravidel a oplývá slunečním jasem. Vše jen korunuje skvěle sedící hudba a jako téměř vždy bezchybný herecký výkon Tildy Swinton. Tento snímek jsem si zamiloval. A to tak, že pět hvězd mi pro něj přijde žalostně málo... (20.08.2012)

I am Love v režii Luca Guadagnino zachycuje proměnu s narůstající, neústupnou hudbou Johna Adamse a svěžím vyzuálním stylem, který bychom mohli nazvat postklasickým Hollywoodským barokem. Zatímco režisér jistě odkazuje stylem Viscontiho, je také vidět znalost thrillerů Alfreda Hitchcocka (Emma tajně sleduje Antonia a skladatel Adams ji hudebně doprovází stejně jako Bernard Herrmann, když James Stewart sledoval Kima Novaka ve filmu Vertigo) a melodramat Douglase Sirka. Příběh utrpení žen a jejich obětavosti. I am Love je zajímavý film. Hluboký, bohatý, lidský. Nejde o bohaté a chudé, ale o staré a nové. Jedná se o starobylou válku mezi tradicí a skutečnými city. Tilda Swinton se pro tuto roli naučila italsky s ruským přízvukem, což je výborný výkon, který filmu hodně pomáhá. Ale ne natolik, aby se z filmu stala klasika. (07.02.2011)

Příběh, který mne nadchnul. Úžasnou hudbou, námětem, italštinou a krásnou přírodou. Vynikající výkon Tildy (Emma R.) a Flavia Parentiho (Edo Recchi jr.). Milostný trojúhelník a žárlivost milovaného syna zapříčíní nakonec velikou tragédii. Film, který nechá diváka utvářet si vlastní konec příběhu, otevírá možnost postupně odkrývat život zámožné rodiny a hlavní představitelky pak znovu nalézt ztracenou identitu (jejího vnitřního já). Byla jsem ráda, že film je v italském jazyce. Pro mě je italština jeden z nejtemperamentnějších jazyků a tím tak prokládá krásu námětu. Nedokážu si vůbec představit že by film byl hraný američany. Ztratilo by to celkový nádech a krásu , prostě duši příběhu. Překvapila mne Tilda Swinton, jak perfektně umí italsky. Tuto herečku mám totiž více spojenou s angličtinou a semtam i ruštinou než s italštinou. (24.01.2011)