Jamamba

■ Nedávno jsem si na tento TV film vzpomněl, ale samotný název Yamamba mi moc neříkal, ale když jsem se podíval na obsazení a viděl, že tam hraje Pavel Trávníček, tak jsem si jej trochu vybavil, neboť Pavla jako jediného herce jsem si z obsazení pamatoval. Ostatní herce jsem měl rozmazané. ■ Jelikož jsem věděl, že jsem tento TV film kdysi dávno viděl v české(československé) televizi a že se mi dost líbil, protože už v té době mě vnitřně východní asie přitahovala, rozhodl jsem se, že se na něj podívám. ■ Po těch mnoha letech jsem si vybavil mnohé z toho, co jsem zažíval v oněch radostných chvílích, kdy mne netížila budoucnost. Avšak nemohl jsem si nevšimnout i toho, jak je nostalgie čarovná a mocná věc, toho, jak jsem přistihl sám sebe vzpomínat na ty krásné časy radosti z nevědomosti tíhy bytí. Ovšem v opozici současného stavu mysli a lidského rozpoložení, jsem musel uznat, že tento TV film (TV pohádka/inscenace) není až tak bombastický a rozhodně ne úchvatný. Přesto, i když jsem si vědom papundeklové dekorace, chabé choreografie a dramaturgie, se mi tento TV film i v současnosti líbí. Samozřejmě již velmi jinak než kdysi, ale stejně líbí. ■ Prominul jsem většině osazenstva jejich "divné" hraní. Upřímně, nevím, zda to byl záměr, aby se například jakoby více zorientálnili nebo zda to byl záměr speciálně tohoto období druhé poloviny osmdesátých let dvacátého století pro TV inscenace, to nechám na rozbor odborníkům. Nicméně, nelze však ubírat jakýsi malý potenciál, který toto dílo mělo. ■ Tento TV film, či spíše TV pohádka, byla ve své době na našem území spíše raritou, poněvadž mnoho lidí mělo slušně řečeno velmi rozostřené informace o Japonsku, jeho historii, mýtech, bájích, pohádkách. ■ Celkově i z dnešního pohledu hodnotím Yamambu spíše jako podařené dílo, avšak nezastírám, že jsem ovlivněn opojením nostalgie. ■ Ikdyž musím uznat, že současnému českému(slovenskému) diváku asi už moc nevypoví, zejména současná mladá generace na toto zpracování bude koukat zřejmě s jakýmsi malilinkatým opovržením či se smartphonem v ruce zívat a twittovat: núúúúúúúúdáááá. A možná ještě s dovětkem: to byl film pro pamětníky (?), uf. Přesto si stojím za svým, že toto zpracování má určitou hodnotu, alespoň tedy pro mne ano. [Viděno poprvé: 100/100; viděno naposledy: 91/100] (24.02.2013)

Jářku, děti, byla to věru podivná pohádka. Sličná Jukiko měla zřejmě něco s očima, nejen že nebyly šikmý, navíc se zašilhala do Pavla Trapníčka, kterej jí utáhl na lehce zasmrádlou leklou rybu. Dost neurvale se v poslední době navážím do chudáka Kanyzy (s knírem nebo bez), ale tenhle neherec, jehož jednotlivé role polodementů jsou od sebe zcela k nerozeznání, je snad ještě o nějakou tu třídu níž. A dokonce i samotná čarodějka Jamamba byla nějaká opožděná. Tancovala sice pěkně, ale jinak si teda nedovedu představit, jak mohla naletět na tak starej trik s proměnou v bezbranýho tvora. Ten je známej z kdejaký pohádky snad každýmu parchantovi do šesti let. Její mezery v literatuře pro děti tak bylo jediný štěstí pro tragicky naivního hlavního hrdinu, takže šťastnej konec byla vlastně náhoda. Tady je názorně vidět, jak je důležitý číst namísto vyvádění neplech někde po nocích. Kdyby nelenila a zařídila si průkazku do místní knihovny, mohla mít chutnou pečínku (až by se sliny sbíhaly) a hlavně bejt živá, nikoliv rozmáznutá ošatkou na podlaze. A Jukiko si mohla najít opravdovýho nabíječe namísto týpka, kterej sbírá chcíplý ryby ve stoce za vesnicí. Když tak přemýšlím, byl to vůbec šťastnej konec? (10.06.2015)

Už to na mne sice nepůsobí tak démonicky jako zamlada, ale pořád to má něco do sebe. Bohužel děj je téměř nulový a likvidace Jamamby příliš hladká. Navíc chybí konec historky o panu Hanzeamonovi, který spolkl mouchu. Mé pátrání na internetu v tomto směru žádné výsledky nepřineslo, budete-li někdo úspěšnější, dejte mi prosím vědět:-) (04.07.2020)

V určitý moment začala ČT za socialismu natáčet "orientální studiové pohádky". Jedním typem byly ty, kdy se tehdejší herci nalíčili na Asiaty a snažili se tak hrozně tvářit. Prakticky všechny tyto pohádky byly mírně připitomělé, scénářem i provedením, a tato není výjimkou. Sebevětší um některých zúčastněných to prostě nezvládl vykompenzovat. Zvláštní je i Trávníček, který tak nějak divně živě/nadšeně celou tou šarádou proběhne a i když se nepochybně snaží, vypadá to celé ještě absurdněji. (26.12.2022)

Vítěz kategorie hororová studiová pohádka o chudém japonském rybáři v podání Pavla Trávníčka, který svede boj se zlou čarodějnicí. U této pohádky se musím pobavit nad současnou bouří, kdy se zastánci konzervativní morálky pominou, když anglické vévody 19. století nebo mušketýry hrajou černoši. Tady československá televize udělala z českých Evropanů orientálce a nemám pocit, že by to generace dětí osmdesátých let zdegenerovalo, že by si mysleli, že v Asii žijou lidí bez šikmých očí. (06.05.2023)