Yuke yuke nidome no shojo
-
Go, Go Second Time Virgin
Drama
Japonsko, 1969, 65 min
Režie:
Kôji WakamatsuKomentáře uživatelů k filmu (5)
-
Adrian
V budovaní klaustrofobickej, priam až hypnotickej atmosféry bizardností na úrovni halucinogénneho tripu s omamným, sláčikovým hudobným podmazom vás tento extrémne nihilistický, pinku eiga film spoľahlivo pohltí. Aj keď paradoxne vo svojej krátkej stopáži pre mňa mierne naťahovaný, vzhľadom na dobu vzniku film vyznieva práve ako silne mrazivé opozitum k Západu a jeho "dobe kvetín". Ostatne k tomu ho viaže aj v samotnom závere zaradenie dobových fotografií z hroznej udalosti v noci z 8. na 9. augusta 1969... .(14.9.2005)
-
Flipnic
Exploiter konce 60. let s uměleckými ambicemi? Možná ... Každopádně opakované znásilňování, všudypřítomná nahota, do toho krvavé vraždění a totálně "mimo" dialogy až na nějakém dadaistickém stupni dělají z tohoto násilného flicku přece jen trochu víc, než jsou běžné exploitery ... Je to zajímavé, hodně japonské ... rozpracovaná problematika, možná? Ale čeho? Násilí, sex, vražda, sebevražda (v Japonsku velmi žhavé historické téma) ?? A nebo pouze rafinovaný trik vypovídající o problematice dospívání mládeže na pozadí násilného filmového masakru? Těžko říct ... ale zajímavé je to hodně. I když trochu umělé. Močení do obličeje a do úst v roce 1969??!! Nevídané ... :-)(9.4.2011)
-
stub
Zajímavě pojatý snímek, téměř celý se odehrávající na střeše;). První polovina je velmi dynamická a partie s divákem je skvěle rozehrána, posléze však síla poněkud vyšumí a film dospěje k očekávatelnému konci. Přesto jde o silnou a zdařilou dobovou výpověď, předznamenávající nastupující 70. léta. Inspirace skutečnou událostí slouží režisérovi k hloubkové psychologické sondě, neotřelým způsobem pojaté a divákovi podávané až jakoby podprahově. A děti...nečichejte tu barvu;)(27.1.2009)
-
seeker23
Dokonalá ilustrace vztahů mezi normálním a šíleným, ambivalentnost mezi pozitivním a negativním chápáním aktů, jako je znásilnění či zabití je neuvěřitelně zneklidňující. Jako většina Wakamacuových filmů. Jestliže například ve Violated Angels dosahuje podobných účinků Godardovským využitím nesouhry obrazu a zvuku (úsměvy versus noisové skřípění...), zde sice též trochu obdobně používá bezstarostnou jazzovou hudbu u násilných scén, ale přenáší se to i do jiných rovin: snad nejvíce zneklidňující je předposlední scéna, kdy se obě hlavní postavy poprvé jakoby bezstarostně smějí (do té doby se chovaly naprosto tragicky, smrt jim dýchala na záda), ovšem jejich radost rozhodně neprýští z toho, že by se myšlenek na smrt či o smrti a zabíjení vzdali...(22.4.2008)
-
snob
Koupím si slona a zašeptám mu do ucha - tak to pozor, zase se przní. Film o prznění člověka a historie. Film o prznění duše. Poetika snímku je, pro mě, umělá. V některých částech nesledovatelná. V některých částech filmu jsem ve svém mozku schválně vyzval k bujarému tanci růžové králíčky, protože už toho nesmyslného násilí mám vcelku dost. Toto je mé druhé znásilnění, zabij mě, zabij mě. A šup, máš tam znásilnění další, zabij mě, zabij mě. Nakonec stejně musíš skočit sama. Žena je snůškou neskutečné síly, kterou tak dovedně skrývá za slabost. Zabij mě, zabij mě, na tomhle světě žít, to je trest. Svatá pravda.(9.7.2010)
