Poslední dům nalevo

Tohle killer movie/ exploitation je pradědkem Devil's Rejects, ale i dalších podobných násilností, co se za posledních 30 let natočily. Samozřejmě to nedosahuje takové míry shockingu jako kdejaký dnešní snímek, ale svůj půvab to myslím zdaleka ještě neztratilo./ Parta saďourů --nadšenec do sexuálních zločinů, hrubián vůdčí typ, jedna blbá nána, slaboch závislák (what would you do if you were me?)-- si na útěků z vězení chytí dvě mladý holky. Pohrají si s nimi stylem ponížít, znásilnit & zabít, jenže náhodná návštěva rodičů jedné z obětí se jim pak po právu vymstí./ Ačkoliv už to dneska sem tam působí nechtěně vtipně, případně amatérsky, odlehčené momenty se střídají s těmi vážnými a překvapivě naléhavými. Jedna pasáž se dostane vyloženě nad věc, když skvěle zachytí onu pověstnou prázdnotu těsně po vražedném aktu. And the road leads to nowhere... (screeny) (24.12.2008)

Oko za oko, zub za zub. Sedmatřicet let starý debut s výpovědní hodnotou nekorunovaného krále hororu je amatérštinou nejhrubšího zrna (podílel se na něm i jiný hororový souputník Steve Miner – Pátek třináctého 2 a 3, Halloween: H20). Dvě dospívající dívky se vydají na koncert, ale namísto poslouchání rockové hudby a zkoušení lehkých drog se dostanou do spárů kriminálníků. Sexuální ponižování a neskrývané násilí vyvrcholí znásilněním a smrtí. Jenže osud tomu chtěl, aby se kvarteto psychopatů po peripetiích s autem dostalo do domu rodičů jedné z dívek. Hravá brutalita trošku zavání až tvůrcovou zvráceností, nicméně celé to má ke kvalitě daleko. Musí se ale nechat, že Wes Craven pracuje s látkou takovým způsobem, že snímek prostě nevypnete. Hlavně byl Craven první, kdo se obešel bez duchařin a na plátno přenesl nefalšované lidské zlo. O jeho „velikosti“ mluví i fakt, že dnes z jeho prvních snímků vznikají remaky (i když už jeho projekt byl předělávkou Pramenu panny od Bergmana). Jeho sbližování se s hororovým žánrem hojně pracuje s kontrastem bezmocných obětí průměrných Američanů a nepochopitelné brutality. The Last House on the Left je typickým příkladem. Námětově určitě zajímavé, feeling slušný, scénář je ale bez debat výsměch, herci jakoby ani nevěděli, jak se mají v daném momentě tvářit, o křečovitých dívčích obětech to platí dvojnásob. A pak jsou tu ještě otravní policajti, kterým dojde benzín a jejichž komickou účast si těžko vysvětlíme a rodiče (mamka, co ráda feluje člověka, co jí zabil dceru, taťka, kterej si nejprve zahraje na Kevina McCallistera, následně na Leatherface z Texaského masakru), jejichž jednání a emoce s tím spojené jsou diskutabilní. Jenže celý film je plný protikladů. Grotesknost x brutalita, hudba, která sem nepatří.. záměr? Přes všechny klady i zápory je The Last House on the Left i dnes slušné varování!! (11.06.2009)

Debut a amatérčina "každým coulem". Posledný dom naľavo treba hodnotiť v kontexte doby, ale asi aj v nej šokoval asi iba tým násilím. Logika nefunguje vôbec, čiže ani náväznosť scén, herecké výkony sú slabučké, komediálne vsuvky čisto WTF. Ale asi aj preto je to stále slušná zábava. Treba si ale uvedomiť, že ak sa odhodláte k pozeraniu tohto starého hororíku, tak na konci sa budete smiať z postáv a ich rozhodnutí a zobrazené násilie s vami už v dnešnej dobe neurobí zhola nič. To samozrejme nie je Cravenova chyba, skrátka je dnes kinematografia už úplne inde. Ale sledovať, ako postavy majú tisíc možností na útek, či už v prvej alebo druhej polovici, a nejak to bohvie prečo stále nejde, zabaví dokonale aj dnes. (27.03.2020)

And the father tells the mother wait for the rain, wait for the rain. And the road leads to nowhere... Brilantní! (Ne)stárnoucí debut (ne)stárnoucího řezníka Wese Cravena, který dokáže šokovat i po třiceti letech a jehož vliv a definice můžeme vidět dodnes - The Devil´s Rejects apod. A bohužel ani Cravenova klasika se nevyhne znásilnění a brutálnímu mučení ze strany moderní vlny remakeů. Dovedete si představit Last House on the Left bez skvělého Davida Hesse, coby Kruga a jeho charakterního soundtracku, lacinosti a minimalismu a obsese sedmdesátých let? Už teď je mi do breku a bolí to o to víc, že o produkci se stará sám Craven s Cunninghamem. (15.12.2008)

Že by sa mi predsa len tento žáner tak páčil, nijak zvlášť ho nevyhľadávam ale vzhľadom na naposledy videný I SPIT ON YOUR GRAVE, ktorý ma v dobrom prekvapil i keď na druhé zhliadnutie sa nijak zvlášť nechystám, podobne aj THE LAST HOUSE ON THE LEFT keď mám ohodnotiť a porovnať so súčasnou hororovou produkciou plnou prázdnych filmov ktoré v pohode hodnotím troma hviezdičkami mi príde dať mu menej ako 4* neférové. (29.05.2008)