Intacto

Skvělý námět bohužel není uchopen a zpracován tak, jak by si zasloužil a jeho potenciálu se podařilo naplno využít pouze v několika scénách (útěk lesem, Žid). Kdyby bylo Intacto trochu méně ukecané a trochu více vyprávělo o příběhu, který se snaží rozvést, šlo by určitě o nadprůměrnou záležitost. Takhle to zachraňuje pouze Max von Sydow a občasná nápaditost ve vizuální stylizaci... (13.02.2003)

Osvěžující občerstvení 25.12.2004. Jeden z mála filmů, který zůstal neporušeně zakódován v paměti až do mého zaregistrování na těchto webových stránkách. - Každý někdy přemýšlel o své vyjímečnosti na tomto světě a já byl zcela pohlcen tímto někdy uvolněnějším dějem, který mi dával čas přemýšlet o každém kroku hlavních postav. Film není jenom o štěští, ale je také o obyčejnosti člověka, který ať má štěští sebe větší, může být nahrazen někým, kdo o to nikdy nestál být na vrcholu pomyslného žebříčku. (19.01.2011)

Zdá se vám, že v životě nemáte štěstí? A jiní ho mají až zbytečně moc? Zapátrejte v paměti! Třeba se vás podezřele často dotýkali, někdy i nečekaně důvěrně objali. Max von Sydow, sám velice podezřelý muž tím neuvěřitelným štěstím na desítky nádherných a silných filmových rolí, vás očekává ve sklepení svého kasina. Ukáže vám, že není o co stát. On je totiž zatracený Bůh štěstěny. Má ten DAR. Stačí letmý dotyk a vaše štěstí přejde na něj. A s každým dalším člověkem, kterého zabije při ruské ruletě, je jeho štěstí ještě větší. Je nejšťastnějším člověkem na celém světě. A je sám. Vždycky byl. Už čeká v životě jen na jedno. Při každém dalším pohledu do hlavně revolveru doufá, že tentokrát už...  Intacto je trochu mysteriózní, hodně smutné a pro mne i velmi osobní.  [starý komentář zde]        (03.06.2013)

Španělský film zpracovává teorii, že pokud má někdo v životě štěstí, ale jako fakt z prdele kliku, jako že přežije autonehodu nebo vyhraje třikrát za sebou jackpot, ne štěstí typu, že si dáte deset kousků, do toho pár rumíků a máte „štěstí“, že jste se nepoblili, tak tihle šťastlivci jsou vyvolení a to svoje štěstí získávají dotykem od těch ostatních, méně šťastných. Těm se pak většinou stávají nějaké bizarní nehody. No a ve Španělsku je tahle teorie asi hodně populární, protože se tam ti klikaři různě sdružují a soutěží mezi sebou v roztodivných disciplínách. Např. si pomažou hlavu nějakým svinstvem, zhasnou, vypustí jakýsi obří bzučivý hmyz a na koho si ta přerostlá vážka sedne, ten vyhrává. Nebo si zavážou oči a sprintují hlubokým lesem. Kdo si jako poslední nerozmlátí hlavu, vyhrává. A že se nehraje o pár drobných. Sází se domy, auta i milenky. No a vrcholem jejich snažení je zahrát si ruskou ruletu s Židem, který přežil koncentrák. Těžko říct, proč o to tolik usilují, když Žid už 30 let s nikým neprohrál. A to vždycky střílí až jako druhý. Prostě štístko. Zajímavé téma, vcelku solidní zpracování, slušně zahrané. (09.08.2012)

Je velká škoda, že se tak slibný thrillerový námět, který mohl být použit téměř v jakémkoli žánru (hlavně sci-fi by mu slušelo nejvíc), rozmělnil v překvapivě nezajímavém dramatu, kde si divák může nechat jen zdát o zajímavých charakterech. Vysloveně mě vytáčel scénáristův odosobněný přístup k postavám po celou první polovinu, v jejímž důsledku už mi pak katarze nepřišla jako vyvrcholení, ale spíš jako vysvobození z nudy. Ze zkušenosti dobře víme, že ve španělských podmínkách může vzniknout dobrý mysteriózní nervák, ale tenhle případ to rozhodně není. (24.03.2007)