Les Soeurs Brontë
The Brontë Sisters
Režie:
André TéchinéScénář:
André TéchinéKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Philippe SardeHrají:
Isabelle Adjani, Marie-France Pisier, Isabelle Huppert, Pascal Greggory, Patrick Magee, Roland Bertin, Alice Sapritch, Xavier Depraz, Adrian Brine (více)Obsahy(1)
Snímek přibližuje dramatický životní příběh tří slavných sester, anglických spisovatelek Charlotty, Emily a Anne Brontëových a jejich bratra, básníka Branwella. Rodina Brontëvých žila v chudých poměrech v drsném podnebí severní Anglie v první polovině 19. století, kdy se veškerá práce žen točila kolem domácnosti. Svobodomyslnost, vzdělanost a psaní románů nebyly u žen vůbec obvyklé. Jejich dílo, v němž otevřeně popisovaly tehdejší společnost, se samozřejmě míjelo s jejich dobou. Film se vrací do roku 1854, kdy Charlotta, nejstarší ze tří slavných sester, autorka románu „Jana Eyrová", vzpomíná na svůj život s otcem, na dobu, kdy ještě všichni žili pohromadě, a připomíná si tragické okolnosti smrti sourozenců. Branwell, jediný syn rodiny, zemřel v září 1848 na bronchitidu a celkovou sešlost, posílenou silným alkoholismem. Emily, autorka jediného románu „Na Větrné hůrce", zemřela v prosinci 1848 a Anne v květnu 1849, obě na tuberkulózu.
Skutečný životní příběh sourozenců Brontëových natočil již v roce 1946 režisér Curtis Bernhardt pod názvem „Devotion". Stejné téma si zvolil francouzský režisér André Téchiné pro svůj v pořadí třetí celovečerní snímek. Rozervané duše, které se jen těžko dokáží vtěsnat do ticha pastorova domu, stejně jako drsnou přírodu, která je obklopuje, snímá Téchiné v kompozicích, barvách a odstínech starých obrazů.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (29)
Film mne donutil najít si něco o sestrách na Wiki a velmi mne překvapilo, jak moc se držel životopisných faktů v životech sourozenců.... Souhlasím s názorem, zde již napsaným, že drsná krajina a počasí (a pravděpodobně v důsledku toho chatrné zdraví) společně s tím, že vyrůstali prakticky v izolaci, odkázáni sami na sebe, se projevila v jejich dílech a proto jsou přírodní záběry bezútěšných vřesovišť (kdo si při sledování nevzpomněl na láskou pomateného Heatclifa, an bloudí krajinou a volá Kateřinu, ať hodí kamenem!) a "dialogy" jsou spíše tichem plným nevyřčených vět. ()
Vyrůstat v početné rodině na vřesovišti, bez rodičovské lásky, následně studovat v dívčím internátě, kde dvě sestry zemřou na tuberkulózu, pak se vrátit do neutěšených podmínek... Tři sestry Brontëovy dokázaly zúročit všechno. To, co jim život nabídl, i to, co jim vzal. Francouzi krásně vylíčili rozdílné povahy dívek- cílevědomá a stále se vzdělávající Charlotte je celá Jana Eyrová; divoká a nespoutaná Emily, která miluje přírodu a toulá se po kraji v kalhotách, ztvárnila do posledního zbytku Větrnou hůrku. A jemná, andělsky trpělivá Anne, na kterou zbylo méně talentu, ale přesto byla pro sestry a slabošského bratra důležitá. V čem se Frantíci úmyslně pomýlili, bylo zdramatizování chvíle, kdy všechny tři sestry naráz vydaly (pod pseudonymy) své nesmrtelné romány. Ve skutečnosti vydaly nejprve společnou sbírku básní, která bohužel nebyla přijata kladně. Větrná hůrka došla své slávy až po Emilyně smrti, zasloužila se o to Charlotte, která knihu vydala pod jejím skutečným jménem. Bylo to třeba? Zastírat, že nejdříve prošly nezdarem, než se jim něco povedlo? Na druhou stranu musím vyzdvihnout povedené herecké výkony a jak už tu někdo psal, být to v angličtině, jdu s hodnocením výš. ()
Melancholická pavučina, v níž se třpytí talent tak jasný, tak éterickou "rozcuchaností," neuchopitelně chvějivými, tajuplnými vůněmi oslňující. Melancholická pavučina, nad níž se klene hrozba zanícených duší. Hladina, z níž se paprskovitě odráží mihotající se světlo poeticky zahalené, náladovým svitem přítmí ve vnitřní magii rozprostřené. Postihnout, dotknout se a protnout spanilé duše s ryzí nadpozemskostí. Podivný to dar-nedar, který ovívá a třepí krajinu, která spiritualitou hoří, která tělesné schránky do sinavých katakomb posílá, která múzičnost hostí, která tone v neprostupnosti, ve které smrt je černým poslem v bárce přítomnosti. ()
Zajímavá kombinace mé nejoblíbenější epochy anglických dějin a okouzlujícího šarmu francouzkých hereček v příběhu atraktivních osobností. Viktoriánskou éru mám děsně rád a taktéž skoro všechny literáty spadající mezi anglické kritické realisty (od sester přes Thackeraye a Hardyho po Dickense). Navíc z estetického hlediska se jedná o jeden z nejkrásnějších snímků (žádný artový průjem), jaký jsem kdy viděl. A k tomu lahůdkově vybrané představitelky jednotlivých sester. Na až éterickou Emily v podání fascinující Isabelle Adjani nedokážu zapomenout, stejně tak na uhlazený výkon M.F Pisier jakožto Charlotte. Výtky mám jen ke dvěma věcem. Proč dostal tolik prostoru bratr a také ke francouzštině, která se nehodila, ale jedná se francouzký film, takže tato výtka je zcestná... Film pro trpělivé a ochotné diváky, kteří jsou ochotní jít filmu naproti. Historické (ne)přesnosti nehodnotím, nejedná se o dokument. Být to v angličtině, jdu na pět. Silné čtyři. ()
Umění, deprese, drogy & smrt, vřesoviště, touha & smrt, souchotiny, odhodlání & smrt, svatba, úspěch & smrt mimo záběr. Výtečné i pro člověka, který je životopisy i tvorbou sourozenců Brontëových obeznámen a tedy je pro něj vývoj nepřekvapivý. Speciální body za nasazení brouka do hlavy v otázce Kdo je vlastně Heathcliff? A doceňuji velice velmi, že přes pomalé tempo a na čas a místo vzniku velmi tradiční formu se ani omylem nejedná o dílo suché a bezkrevné. Pobavilo obsazení Thackerayho a zajímalo by mne, jestli o vztahu Branwella Brontëa a Lydie Robinson něco věděl autor Absolventa. ()
Reklama