Welkeom tu Dongmakgol

Ať si říká kdo chce co chce, mě přišlo spojení tragických - byť předvidatelných - osudů hlavních hrdinů s komickými prvky velmi osvěžující a nápadité. Scénu s "poprkornovým deštěm" anebo matrixovský zápol s pašíkem z hlavy jen tak nevymažu. Pravda, patosu bylo habaděj, ale to jsem od korejské produkce už jako poučený divák čekal. Naopak mě příjemně překvapilo množství kameramanských vychytávek, které jsem si opravdu užil. Vítejte v Dongmakgolu je milý, sympatický příběh na jarní večer a to je víc než dost. (26.03.2010)

Neskutočne krásny poeticky film o tom, aká je vojna nezmyselná. Dve znepriatelené skupiny sú proste zhodou okolnosti donútené spolu vychádzať až postupne zisťujú, že keby nebolo tích blbcov na vysokých miestach, tak nemajú dôvod sa nenávidieť. Téma ktorá už bola viackrát spracovaná, ale v tejto verzii mi prišla najdokonalejšie podaná. Každá jedna postava a každá príhoda, ktorú spolu postavy zažijú ma neskutočne bavila. A k tomu tu máme perfektne vybalancovaný záver. Ani nie happy end ani nie tragédia. Proste niečo medzi tým. Jedná sa o ten typ filmu u ktorého by som kľudne prijal aj dvojnásobnú stopáž a mám chuť si ho neustále púšťať dookola. (09.01.2009)

Tak tohle byla teda pořádná nálož! Mělo to všechno, co bych čekal i nečekal u válečného filmu. Korejci to opět ozvláštnili svojí hravostí a odlehčeností a takhle těžkému tématu to vlastně dost prospělo, protože se to vyvarovalo patetičnosti a nepůsobí to tak plačtivě jako novější Óda na mého otce. Strašně příjemné postavy, i když výkonem mě nikdo nějak moc neučaroval, možná ta pomatená holka. A celkově prazvláštní, ale dobře natočený film. (20.04.2016)

Občas čítam na ČSFD nechápavé vyjadrenia "Asi som pozeral iný film." A presne ten pocit mám teraz ja. Určite to nebol film pre mňa, ako cieľovú skupinu. Spočiatku som aj chápal zámer tvorcov a toleroval som prihlúple herectvo s prehnanými gestami. Ale čím ďalej, tým to bolo horšie a ja už nedisponujem nekonečnou toleranciou na to, aby som dopozeral niečo, čo u mňa nemá žiadnu šancu uspieť. (11.12.2022)

Když si člověk přečte uvedené žánry filmu, může se cítit lehce zmaten, o to víc jsem se cítila při jeho sledování. (Dalo by se říct, že film se postupně dostane k výše uvedeným čirou náhodou ve stejném pořadí, jakým jsou napsány). Najednou se směju lovu na divočáka, soupeření znepřátelených Korejců, naivně nevinným obyvatelům a pak už se jen nachytám, jak se naprosto připitoměle (stejně jako bláznivá dívka z vesnice) usmívám u čerstvě vypukaného popcornu. Potom to ale přijde, drama s válečným laděním a já cítím vlhké oči a ještě hodnou chvíli marně doufám, že bomby dopadnou všude, jen ne na stojící hrdiny… Mé oko, ucho i srdce jsou při této scéně mimo standardní prožívání filmu. (18.10.2008)