Darwinovy ceny

Tak skělý nápad a tak dobré obsazení a vzniklo z toho devadesát minut nudy... Ano, dvakrát jsem se pousmála kancelářské okno a ryby v okně), ale jinak je to zkrátka úplně o ničem. Copak už nevznikají komedie, které obsahují černý (britský) humor? Tohle je paskvil oscilující mezi americkou rádobykomedií a romantickým filmem s prvky thrilleru. Jo, takhle absurdní to je. Víc snad není nutno dodávat. Tenhle film stojí (a bohužel zároveň i padá) na hlavním hrdinovi. Ať už jde o jeho šestý smysl nebo hemofobii. Plus účast Metalliy a Lawrence Ferlinghettiho (jo, fakt je to TEN beatnik). Víc ale tenhle film divákovi nenabídne... (22.10.2011)

Darwinovy ceny spočívající v obohacení genofondu lidstva vlastní naprosto dementní smrtí jsou velmi zajímavým fenoménem, skutečně bizarním v pravém smyslu toho slova. Podobně bizarní jako předmět filmu vyzníval i film sám. Ústřední postava, Joseph Fiennes bývalý policista, posléze vyšetřovatel pojišťovny, omdlévající při pohledu na krev a chrlící během filmu neúnavně a mnohdy až úmorně nejrůznější statistiky tvořil dvojici s neslanou nemastnou vyšetřovatelkou pojišťovny Winonou Rider, která působila dojmem, že si svoji roli příliš neužívá. Tuto dvojici doplňoval všudypřítomný kameraman, z jehož očí jsme film převážně sledovali. Film se nám snaží prostřednictvím vyšetřování pojistných událostí přiblížit osudy a osobnosti adeptů i laureátů Darwinových cen. Z úst Fiennese v jednom dialogu zazní, že když nic jiného měli ti lidé alespoň fantazii. Tedy v porovnání s ostatními obyčejnými (normálními) lidmi. O motivaci nositelů Darwinových cen by bylo možné vytvořit zcela určitě mnoho set stránkovou existenciální, filosoficko-psychologickou esej a obávám se, že motivace fantazií by byla na jenom z posledních míst, alespoň pro mne. Ta fantazie totiž mnohdy hraničí s prostou i naprostou blbostí. Film je svým žánrem paskvil, koškopes. Jednak se v jedné linii snaží věnovat Darwinům, to je asi ta nejzábavnější, aby v další linii rozehrál šestákovou detektivku i introspekci hlavního hrdiny a jeho pokusy o obyčejný život, sex či vztah. Záveřečný happyend kdy hrdna dopadne vraha, vyspí se s kolegyní, získá práci v pojišťovně už moc Darwinovský není. (15.06.2009)

Darwinove ceny sú značne netradičný film, na ktorom vidieť, že chce vyzerať ako nezávislý film v štýle Coenovcov, ale takisto obsahuje veľa vecí typických pre mainstreamové filmy. Táto kombinácie nie je vôbec šťastným riešením, pretože funguje iba v prípade scén osudov laureátov Darwinových cien, pri ktorých pohodová hudba a podobne robená réžia vôbec neprekáža, keďže tam ide najmä o vtipnosť týchto scén. Keby niet týchto častí, tak film by bol úplným prepadákom. Našťastie je ale film postavený práve na nich, aj keď režisér mohol dať viac scén ocenených. Alebo lepšie urobiť vcelku zbytočné výplne. Takto to ale vychádza na úplne priemerný film, pri ktorom vcelku nechápem nasadenie v našej distribúcii, ale čo už. (15.12.2012)

1. To, že žijeme a často i přežijeme, je spíše dílem světa než naší vlastní zásluhou, i když je nutné přiznat, že se nejčastěji snažíme k tomu přežití přispět. 2. Psychologie je v podstatě detektivní pátrání po motivech vědomí a působení nevědomí. Právě proto je tak zajímavá, protože se člověk při odhalování tajemství lidského jednání cítí jako pravý Sherlock Holmes. 3. Všeobecné rozšíření digitálních kamer a to, že se lidé s nimi sžili, umožnilo tvůrcům moderních filmů za prvé vyloučit vypravěče, tzv. voiceover, za druhé vtáhnout diváka do filmu a udělat z něj účastníka děje, a to velice jednoduchým způsobem – stačí dát kameru do rukou jednoho z hrdinů a nechat diváka dívat se přes její hledáček. V tomto případě to byl přímo dokumentarista, který dělal svůj diplomový film, čímž vznikal film ve filmu. Bylo zvláštní dívat se do oči hlavnímu hrdinovi, který se obracel na dokumentaristu, a poslouchat, jak ho oslovoval, protože mi pokaždé nějakou milisekundu trvalo, než jsem si uvědomila, že přitom nemluví přímo na mne. Stejná vzpomínka se mi vybavila z dětství, kdy jsem vyplázla jazyk na herce, upřeně se na mne dívajícího z televizní obrazovky, a pak jsem se vylekala, že mi přijde domů vynadat. Krátce řečeno je efekt přímého oslovení podmíněn podvědomým nastavením lidského mozku a reakce na to oslovení je v první okamžik vždy zcela automatická a autentická, z čehož těží všechny filmy podobné tomuto. A obzvlášť je to působivé u thrillerů a hororů jako třeba Blair Witch nebo Monstrum. (16.05.2013)

Vyborne som sa bavil pri sledovani tohto snimku, ktory mozem iba doporucit. Myslim, ze je velmi podhodnotena tato ex-komedia ostatnymi spolukomentatormi. Rozhodne mu nechyba originalita, ktora sa tazko nasava vdaka tomu ciernemu humoru, ktoreho je dostatok. Jednoznacne zaujimavy pocin, ktrory neoslovi kazdeho. (25.03.2009)