Darwinovy ceny

Občas to podrží nad vodou camea, jinak Joseph Fiennes tradičně otravný, detektivní i romantická linie spíše rušivá a s přibývajícím časem klepe na dveře scenáristická bezradnost. Režisér Finn Taylor nejen že téma nevyčerpal, on ho doslova promrhal (dle potřeb jadrnosti lze písmeno „h“ zaměnit).. U vystavených genofondových stopek a urban legends by byl možná atraktivnější jen veskrze povídkový formát - takhle mi ten příběh přišel násilně naroubovaný a já si navíc nepřečetl v závěrečných titulcích, že: „…při natáčení tohoto snímku nebyl zraněn žádný pískomil.“ (27.05.2013)

Policejní detektiv Michael Burrows (Joseph Fienes) je po posledním velkém průšvihu, kdy mu uteče celostátně hledaný vrah, vyhozen od policie. Aby se uživil, začíná se zabývat tím, čím byl vždy posedlý - zkoumáním adeptů na tzv. Darwinovu cenu, tedy těch, kteří se sami zprovodí ze světa, a to natolik kuriózním způsobem, že svojí smrti jen vylepší lidský genetický kód. Michael nabízí své služby pojišťovně, které tímto odhalením může zachránit desítky miliónů dolarů. O své teorii musí ale nejdříve přesvědčit likvidátorku pojišťovny Siri Taylorovou (Winona Ryder)... Darwinovy ceny mne fascinují taktéž, sice ne natolik, jako Michael Burrowse, ale to co (a hlavně jak) jsou někteří lidé schopni udělat, je až zarážející. Film, tvářící se částečně jako dokument (tajemný kameraman dokumentuje celé snažení Michaela Burrowser) a částečně jako romantická komedie, tímto spojením bohužel docela trpí, a i když jsou jednotlivé příběhy docela vtipné (nejvíc mne dostalo chytání ryb za pomoci granátu), ke konci už film ztrácí tempo a předvídatelně se šine do konce. Určité plus je vystoupení Metallicy :) (18.11.2009)

Srandovní postava vyšetrřovatele Michael Burrowse. Pro Josepha mám slabost, takže i kdyby hrál ve špatném filmu tak se na film podívám jen kvůli herci. Film je dost zábavný místy však může nudit...Ale vyšetřovací schopnosti Michaela Burrowse a jeho řekla bych panická zděšonost při obyčejném sprchování ve vás vyvolá záchvat smíchu. (28.07.2011)

1. To, že žijeme a často i přežijeme, je spíše dílem světa než naší vlastní zásluhou, i když je nutné přiznat, že se nejčastěji snažíme k tomu přežití přispět. 2. Psychologie je v podstatě detektivní pátrání po motivech vědomí a působení nevědomí. Právě proto je tak zajímavá, protože se člověk při odhalování tajemství lidského jednání cítí jako pravý Sherlock Holmes. 3. Všeobecné rozšíření digitálních kamer a to, že se lidé s nimi sžili, umožnilo tvůrcům moderních filmů za prvé vyloučit vypravěče, tzv. voiceover, za druhé vtáhnout diváka do filmu a udělat z něj účastníka děje, a to velice jednoduchým způsobem – stačí dát kameru do rukou jednoho z hrdinů a nechat diváka dívat se přes její hledáček. V tomto případě to byl přímo dokumentarista, který dělal svůj diplomový film, čímž vznikal film ve filmu. Bylo zvláštní dívat se do oči hlavnímu hrdinovi, který se obracel na dokumentaristu, a poslouchat, jak ho oslovoval, protože mi pokaždé nějakou milisekundu trvalo, než jsem si uvědomila, že přitom nemluví přímo na mne. Stejná vzpomínka se mi vybavila z dětství, kdy jsem vyplázla jazyk na herce, upřeně se na mne dívajícího z televizní obrazovky, a pak jsem se vylekala, že mi přijde domů vynadat. Krátce řečeno je efekt přímého oslovení podmíněn podvědomým nastavením lidského mozku a reakce na to oslovení je v první okamžik vždy zcela automatická a autentická, z čehož těží všechny filmy podobné tomuto. A obzvlášť je to působivé u thrillerů a hororů jako třeba Blair Witch nebo Monstrum. (16.05.2013)

Námět třebas zajímavý, ale zpracování ho celkem zdařile zabíjelo. Nijak zvlášť jsem se nebavil, film zapadá do tisícovky rutinních jednou zkouknutelných komedií, jaké bych si do své filmotéky natrvalo nezařadil, a Winona mě celou svou rolí v tomhle filmu nezaujala ani z desetiny tak jako onehdy svou zlodějskou příhodou. (16.04.2007)