Darwinovy ceny

Jednotlivý příběhy o adeptech na Darwinovy ceny mě hodně bavily. Sice většina z těch příběhů je notoricky známá, ale jsou to tak šílený situace, že to snad nemůže nepobavit. Bohužel mezi těmahle scénkama se nic moc zajímavýho neděje. Prostě se tam odehrává takovej 1000× omletej romantickej příběh o tom, jak se dva lidi, co se ze začátku nemaj zrovna moc rádi, nakonec daj dohromady. Komedie to neni špatná, ale souhlasim s tim, co už tady psali ostatní. Je to dost nevyužitej potenciál. Potěšila účast mejch oblíbenejch "bořičů mýtů". A kdyby do filmu zakomponovali tu slavnou akci, když cikáni v Kladně kradli nosníky v nějaký tovární hale a spadla na ně střecha, hvězdičku bych přidal :-) (05.01.2012)

Darwinove ceny sú značne netradičný film, na ktorom vidieť, že chce vyzerať ako nezávislý film v štýle Coenovcov, ale takisto obsahuje veľa vecí typických pre mainstreamové filmy. Táto kombinácie nie je vôbec šťastným riešením, pretože funguje iba v prípade scén osudov laureátov Darwinových cien, pri ktorých pohodová hudba a podobne robená réžia vôbec neprekáža, keďže tam ide najmä o vtipnosť týchto scén. Keby niet týchto častí, tak film by bol úplným prepadákom. Našťastie je ale film postavený práve na nich, aj keď režisér mohol dať viac scén ocenených. Alebo lepšie urobiť vcelku zbytočné výplne. Takto to ale vychádza na úplne priemerný film, pri ktorom vcelku nechápem nasadenie v našej distribúcii, ale čo už. (15.12.2012)

Přišlo zklamání, ačkoliv herci jako Winona [no dobrá, možná už je trochu víc pasé] či Joseph Fiennes mne celkem lákali na příjemnou podívanou. Námět byl zajímavý, aspoň mi tak připadl. Bohužel se režisérovi Taylorovi nepodařilo vytřískat z toho víc než chabý příběh o lásce pojišťovací likvidátorky a soudního vyšetřovatele, který měl být nejspíš na pozadí a předvést diváckému světu různé kuriózní případy oceněné Darwinovou cenou, ale namísto toho se to celé změnilo v takovou nemastnou, neslanou komedií, kde Joseph je na proliskání [a není to jen kvůli jeho hematofóbii] a Winona naprosto fádní a podivnou ženskou, která ani moc nezaujme. Škoda promarněné příležitosti. (04.03.2007)

Darwinovy ceny spočívající v obohacení genofondu lidstva vlastní naprosto dementní smrtí jsou velmi zajímavým fenoménem, skutečně bizarním v pravém smyslu toho slova. Podobně bizarní jako předmět filmu vyzníval i film sám. Ústřední postava, Joseph Fiennes bývalý policista, posléze vyšetřovatel pojišťovny, omdlévající při pohledu na krev a chrlící během filmu neúnavně a mnohdy až úmorně nejrůznější statistiky tvořil dvojici s neslanou nemastnou vyšetřovatelkou pojišťovny Winonou Rider, která působila dojmem, že si svoji roli příliš neužívá. Tuto dvojici doplňoval všudypřítomný kameraman, z jehož očí jsme film převážně sledovali. Film se nám snaží prostřednictvím vyšetřování pojistných událostí přiblížit osudy a osobnosti adeptů i laureátů Darwinových cen. Z úst Fiennese v jednom dialogu zazní, že když nic jiného měli ti lidé alespoň fantazii. Tedy v porovnání s ostatními obyčejnými (normálními) lidmi. O motivaci nositelů Darwinových cen by bylo možné vytvořit zcela určitě mnoho set stránkovou existenciální, filosoficko-psychologickou esej a obávám se, že motivace fantazií by byla na jenom z posledních míst, alespoň pro mne. Ta fantazie totiž mnohdy hraničí s prostou i naprostou blbostí. Film je svým žánrem paskvil, koškopes. Jednak se v jedné linii snaží věnovat Darwinům, to je asi ta nejzábavnější, aby v další linii rozehrál šestákovou detektivku i introspekci hlavního hrdiny a jeho pokusy o obyčejný život, sex či vztah. Záveřečný happyend kdy hrdna dopadne vraha, vyspí se s kolegyní, získá práci v pojišťovně už moc Darwinovský není. (15.06.2009)

Kdo by neznal nějaké internetové video, na němž se jakémusi anonymnímu smolařskému pitomci něco hrozného stalo, pravděpodobně jeho vlastní vinou. V Darwinových cenách se zvláštně nevýpravným způsobem můžeme spolu s podivínským typologem podívat trochu do soukromí takových zoufalců. Ne že by téma bylo kdovíjak vytěžené, ne že by se divák občas nedivil (proč třeba neidentifikovali vraha podle záběru na kameře, když už jim ho tak laskavě ponechal?), ne že by to celé díky té pseudodokumentární formě nevypadalo trochu divně. Jenže — mně se to líbilo, bavilo mě to, Winona Ryder s Fiennesem tvoří vysloveně sympatický pár a jako romantická komedie to na mě zabralo (plus Metallica jako bonus). (22.08.2011)