poster

Let číslo 93

  • Velká Británie

    United 93

  • Francie

    Vol 93

  • Slovensko

    Let číslo 93

Historický / Drama / Krimi / Thriller

Velká Británie / USA / Francie, 2006, 111 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Viktooorka
    ****

    je zvláštní, že ze svého dětství si toho moc nepamtuju... pamatuju si jistý okamžiky... ale mnoho jich není.. a mrzí mě, že zrovna 11. září vím přesně co se dělo... pamatuju si to jako by to bylo včera... jak jsem seděla u televize, ruce před pusou aby nikdo neviděl do mý otevřený pusy, když mi klesla čelist údivem nad stále se opakujícím videem, kde letadla narážejí do budov dvojčat.. je hrozné, že zrovna tenhle dobrý film musel kdy vzniknout... plně jsem se vžila do mezmoci těch lidí v letadle a sama jsem se ptala, co bych udělala já v jejich situaci... každý by chtěl přežít... ale v tomhle případě to bylo nereálné... snažila bych se o to co oni... šance na přežití byla nulová... ale když už musím umřít, tak ať aspoň zavařím těm teroristům... po shlédnutí mě opět dlouho mrazelo..(6.4.2009)

  • KevSpa
    *****

    Pokud jste viděli Greengrassův snímek Bloody Sunday, víte přesně co očekávat. I přesto však režisér překoná všechny vaše představy. Strhující film.(2.8.2006)

  • Slasher
    *****

    Strhující, nevycházím z úžasu. Ještě se mi nestalo, abych na mne film tak zapůsobil. Doslova jsem těžko polykal, což je v mém případě věc nevídaná. Konkrétně mne takto dostaly scény bezprostředně po nárazu do WTC jako ohromný šok pro hrdé a čtyři století budované americké národní cítění a záběry, kdy se pasažéři letu 93 téměř smíření se smrtí snaží naposledy rozloučit se svými blízkými. Jsem nesmírně rád, že vznikl takto seriózní snímek a ne nějaký hollywoodský patos se strukturou 'hlavní hrdina a jeho osud', což bylo asi spíše předpokládané. Zde se nehraje na hodné američany a zlé teroristy, ale na objektivní až dokumentární provedení. Je asi také štěstí, že takový film vznikl ještě když má veřejnost ty osudné události v živé paměti. Tím pádem se nejedná o typický historický film, ale tak nějak se nás to ještě týká a o to více zapůsobí. 10/10(28.8.2006)

  • monolog
    **

    Dramatický film, s dramatickou ruční kamerou, dramatickými hereckými projevy a pohledy, dramatickým scénářem a režií, dramatickými dialogy a hlavně monology a podle dramatických událostí. Je to prostě DRAMA. Jenže všeho moc škodí a tak tenhle film mou pozornost na těch 110 minut udržet nedokázal. Pravda, je tam pár hezkých detailů (extra benzín, nový šéf, nemožnost se kamkoliv dovolat, pár těch informací z doslovu atp.), jenže to je jen drobnost. Při útocích zemřelo několik tisíc lidí, ale kolik jich následně umřelo v té protiteroristické Bushově válce? Mnoho desítek tisíc a to ne teroristů, ale jen obyčejných civilistů. Film je co se mě týká naprosto zbytečným. Vlastně je to jen dražší replika v obsahu avizovaného Flight 93, přestože taky o něco kvalitnější, což je ale pouze kvůli délce filmu a přístupu režiséra. Útoky z 11. září mi byly ukradený už v den, kdy se staly (nepleťte se, těch obětí mi je líto). A tento film to možná jen prohloubil svou zdlouhavostí, přehnanou dramatičností a snahou vymáčknout z diváka tolik emocí, aby Bushovi tu válku odklepli i s penězi extra. Nehodnotím tu situaci, stejně jako u filmů o druhé světové nehodnotím genocidu, hodnotím ten film z pohledu člověka, který se chce zabavit (ne smát, to není totéž) a ten mi přijde nudnej. Ještě drobnost, Greengrass přeci jen tu svou dokumentárnost trošku oddokumentárnil a udělal z toho jen další propagační snímek amerického hrdinství, islámského fanatismu a evropanské zbabělosti v posledních scénách obohacený ještě o krásnou pohádku, když nechal pasažéry vniknout do kokpitu. Nic takového se jim totiž nepovedlo, podle všech dostupných informací (i když, jak jim vůbec můžeme věřit, když si vzpomeneme na Vrtěti psem)(13.11.2006)

  • kiddo
    *****

    Pokud snad ještě někdo v mém blízkém okolí tvrdí, že filmové hrané zpracování reálné události se svou působivostí nemůže vyrovnat kamerovému live záznamu z místa činu, věřím, že po zhlédnutí United 93 utrpí jeho tvrzení vážnou, ne-li rovnou smrtelnou trhlinu. Greengrassovi se povedl husarský kousek, když dokázal s jistotou vybalancovat hranici zdravého odstupu a přílišné zangažovanosti a zároveň se vyhnout odosobněnému chladnému dokumentárnímu snímání u pořád ještě tak ožehavého tématu jedenáctého září. Režisér se vykašlal na „realistické“, rozuměj statické snímání děje, tedy nulovou práci s formou a pochybnou klasičnost a úctu, kterou chladným a krotkým ztvárněním vzdávali tvůrci předchozích, převážně televizních snímků s tím, že už samotný námět přinutí diváky cítit se otřesenými do hloubi duše. Zde naopak pocity zúčastněných osob a dramatičnost situace nacházejí odpovídající a přiléhavý odraz ve způsobu zobrazení; jak děj nabírá spád, stále více přichází ke slovu ďábelský střih, kulometné střídání záběrů doprovázené až nelidsky roztřesenou kamerou. Timing scén je jednoduše perfektní a závěrečná emocionálně vypjatá sekvence s úplně posledním záběrem a koncem filmu umístěným v tu nejvhodnější možnou chvíli je přímo dokonalost sama. Dramatičnost a patetická tragika umožňují používat vyprázdněné a klišovité repliky, neboť jsou vráceny do svého původního prostředí a disponují svým prvotním vyzněním, takže i lehce kýčovité několikaminutové loučení se pasažérů s blízkými doprovázené nevyhnutelným „I love you“ trhá srdce na kusy. Greengrass sice na jednu stranu pracuje se samozřejmou znalostí diváků, na tu druhou se ale nebojí stylizovat snímek a jeho postavy do prvotních rolí, kdy nikomu není jasné, co se vlastně děje, a pracovat s náznaky; pouhé suché konstatování, že sledovaný letoun náhle zmizel někde na Manhattanu, je daleko působivější než záběr na letadlo narážející do věže WTC. Jelikož děj se většinou pohybuje v oblasti leteckého dispečinku a my sledujeme hlavně ostře štěkané příkazy jeho zmatených pracovníků, ztrácí film v jistém smyslu na atraktivnosti a jeho sledování se může stát lehce obtížnou záležitostí, žádný vděčný prvek nebo zápletka se tu neobjeví. Geniálnost toho všeho vypluje na povrch teprve v závěru, po němž je snad nemožné znovu obnovit své životní funkce a vyhrabat se z těžkého šoku zpět na přívětivé denní světlo.(31.7.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace