poster

Let číslo 93

  • Velká Británie

    United 93

  • Francie

    Vol 93

  • Slovensko

    Let číslo 93

Historický / Drama / Krimi / Thriller

Velká Británie / USA / Francie, 2006, 111 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • novoten
    *****

    Absolutní zážitek ničící divákovy smysly. Greengrassův režijní styl dovedený na nejvyšší míru únosnosti pomocí maximální autenticity a ždímání emocí po hektolitrech. Druhé zhlédnutí navíc dojem nesnižuje, naopak ho povyšuje do těch nejvyšších sfér. Kdo neviděl, nemá šanci porozumět záplavě pochval.(29.8.2006)

  • Superpero
    ***

    Neuvěřitelně zdlouhavý a nesmírně nudný začátek a vlastně všechny scény odjinud, než z letadla, zachraňuje brilantní vyvrcholení v letu 93. Souboj cestující vs. teroristi je opravdu úchvatný a emocemi se fakt nešetří.(24.9.2006)

  • kiddo
    *****

    Pokud snad ještě někdo v mém blízkém okolí tvrdí, že filmové hrané zpracování reálné události se svou působivostí nemůže vyrovnat kamerovému live záznamu z místa činu, věřím, že po zhlédnutí United 93 utrpí jeho tvrzení vážnou, ne-li rovnou smrtelnou trhlinu. Greengrassovi se povedl husarský kousek, když dokázal s jistotou vybalancovat hranici zdravého odstupu a přílišné zangažovanosti a zároveň se vyhnout odosobněnému chladnému dokumentárnímu snímání u pořád ještě tak ožehavého tématu jedenáctého září. Režisér se vykašlal na „realistické“, rozuměj statické snímání děje, tedy nulovou práci s formou a pochybnou klasičnost a úctu, kterou chladným a krotkým ztvárněním vzdávali tvůrci předchozích, převážně televizních snímků s tím, že už samotný námět přinutí diváky cítit se otřesenými do hloubi duše. Zde naopak pocity zúčastněných osob a dramatičnost situace nacházejí odpovídající a přiléhavý odraz ve způsobu zobrazení; jak děj nabírá spád, stále více přichází ke slovu ďábelský střih, kulometné střídání záběrů doprovázené až nelidsky roztřesenou kamerou. Timing scén je jednoduše perfektní a závěrečná emocionálně vypjatá sekvence s úplně posledním záběrem a koncem filmu umístěným v tu nejvhodnější možnou chvíli je přímo dokonalost sama. Dramatičnost a patetická tragika umožňují používat vyprázdněné a klišovité repliky, neboť jsou vráceny do svého původního prostředí a disponují svým prvotním vyzněním, takže i lehce kýčovité několikaminutové loučení se pasažérů s blízkými doprovázené nevyhnutelným „I love you“ trhá srdce na kusy. Greengrass sice na jednu stranu pracuje se samozřejmou znalostí diváků, na tu druhou se ale nebojí stylizovat snímek a jeho postavy do prvotních rolí, kdy nikomu není jasné, co se vlastně děje, a pracovat s náznaky; pouhé suché konstatování, že sledovaný letoun náhle zmizel někde na Manhattanu, je daleko působivější než záběr na letadlo narážející do věže WTC. Jelikož děj se většinou pohybuje v oblasti leteckého dispečinku a my sledujeme hlavně ostře štěkané příkazy jeho zmatených pracovníků, ztrácí film v jistém smyslu na atraktivnosti a jeho sledování se může stát lehce obtížnou záležitostí, žádný vděčný prvek nebo zápletka se tu neobjeví. Geniálnost toho všeho vypluje na povrch teprve v závěru, po němž je snad nemožné znovu obnovit své životní funkce a vyhrabat se z těžkého šoku zpět na přívětivé denní světlo.(31.7.2006)

  • Nathalie
    *****

    Jeden z filmů, který vás rozbije psychicky i fyzicky na atomy. Když po pádu do ticha nemůžete popadnout dech, uvědomíte si, že Greengrass vás coby černého pasažéra usadil na jump seat a beznadějné drama obyčejných lidí v neobyčejný den vám vtiskl hluboko pod kůži. Bolest, strach, víra, naděje a láska ano. Patos nikoli. Jen černočerná tma.(25.4.2007)

  • Dever
    *****

    Soundtrack John Powell: 1. Prayers (6:02) ,2. Pull The Tapes (4:14) ,3. Take Off (3:07) ,4. 2nd Plane Crash (2:27) ,5. Making The Bomb (3:57) ,6. The Pilots (1:21) ,7. The Pentagon (1:43) ,8. Phone Calls (10:49) ,9. The End (5:50) ,10. Dedication (3:51)(19.5.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace