Manželské etudy po dvaceti letech

Velice silný dokument, dá se řící ta pravá reality show. Je to opravdový pohled do života daných dvojic, pohled spojený s kontrastem mezi jejich manželskými začátky a dnešním životem lidí středního věku s dospělými nebo dospívajícími dětmi, i s předělem změn devětaosmdesátého roku dopadajících do dnešní reality. Počátky byly podobné tak jako náš život v osmdesátých letech, kdežto dnes jsou jejich osudy velmi různorodé. I tak malý vzorek obráží statisticky problém rozvodovosti - polovina párů je rozvedených. Já jsem sledoval původní cyklus před dvaceti lety (ten byl vždy zopakován před novým dílem) a o to více jsem očekával pokračování. A mohu s čistým srdcem říct, že mně nezklamalo. A nestydím se ani za slzy v závěru 5. dílu. I to je život. (06.02.2006)

„Bylo hůř.“ Neviem, čo ďalej, či Třeštíková bude pokračovať v nakrúcaní Manželských etud, alebo skôr v nakrúcaní pokračovateľov rodu (detí, vnukov), ale tento koment píšem vo februári 2018 a zatiaľ existujú „len“ tri etudy. Prvé z 80. rokov, potom sa Třeštíková k párom vrátila po 20. rokoch a nakoniec po úctyhodných 35. rokoch. Prvé, osemdesiatkové diely boli len také... zoznamovacie. Už vtedy sa síce dalo čo-to tušiť, ale ešte to bolo len také opatrné, hanblivé. A návraty po 35. rokoch už hrdinov ukazovali pomaly už krátko pred dôchodkom, život mali ako keby už za sebou a moc ich nebavil a táto skepsa tak trocha preskočila aj na diváka. Najhutnejšie sú preto „prostredné“ diely po 20. rokoch. Najvýraznejšie na seba strhávajú pozornosť kontroverzný fotograf Vladimír so Zuzanou (pseudorenomovaný fotograf, ktorý kedysi v USA nafotil pár vecí pre Playboy, ale teraz býva u dcér) a megatemná Marcela s Jiřím (resp. samotná Marcela, Jiřího obvinila zo sexuálneho zneužívania dcéry a návrat pred kamery odmietol, tento príbeh je natoľko silný a nosný, že si časom vypýtal spin-off, ktorý išiel normálne do kín). V mnohom už z princípu unikátny dokument. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (20.01.2011)

Krásný příklad časosběrného dokumentu. Když se díváme na příběhy jednotlivých lidí, nemůže nás občas nenapadnout, že takto by se děj asi neodehrával, kdyby šlo o film. Holt život je pestřejší, než někdy stále se opakující scénáře. Přes mou lehkou nervozitu z tak blízkého sledování soukromí jiných lidí, což mi moc nesedí, musím dát pět hvězdiček, protože dokument paní Třeštíkové skutečně ukazuje někdy tvrdou realitu všedního života. Vidíme ztrátu iluzí, nezdary, smutek, ale i štěstí a radost. A už to pro nás přece jen nejsou úplně cizí lidé z novin, ale mohou nám trošku přirůst k srdci, takže se může stát, že se přistihneme, jak fandíme jemu nebo jí apod.U některých dílů jsem ovšem skutečně obdivovala paní režisérku za objektivní pohled. (13.03.2009)

Dokument, co místy pobaví, místy nutí člověka se zamyslet nad vlastním životem a místy bere dech. Neuvěřitelně citlivě natočené a vypichující důležité momenty. Asi je zbytečné dodávat, že nejvíc mě vzal příběh paní Marcely, to jsem pak nemohl z hlavy vytlačit hodně dlouho...Ty nejpozoruhodnější momenty píše život sám a paní Třeštíková to v etudách dokázala vystihnout geniálně. ***** (04.02.2008)

Třeštíková má dar jít až na dřeň a místy je až nesnesitelné, v jak vypjatých situacích je ještě schopná točit. Nicméně to myslím jako poklonu. Brilantní sonda do obyčejných lidských životů, která je mnohovrstevnatou freskou nadějí, zklamání, snů, tužeb, vzestupů i pádu. Tak nějak jsme žili a žijeme. (08.10.2013)