Paraplíčka ze Cherbourgu

Kdyby tak Demy věnoval banální zápletce (korunu všemu nasazují prostinké názvy kapitol) tolik péče jako barevné sladěnosti oblečení postav s prostředním. Neboť tanec žádný a zpěv zvláštní, barvičky jsou na filmu také tím nejmuzikálnějším. Ovšem v rámci francouzské nové vlny proběhly i škodlivější experimenty. 65% (29.12.2011)

Je náročné přežít s tímto filmem první půlhodinu, než si člověk zvykne, některé dialogy se často zdají velmi podivné a arytmické jak je to celé zpívané, ale najdeme v tom typický trademark francouzské nové vlny – experiment. Experiment v podobě spojení neortodoxní zvukové stopy-zpěvu a inovativního vizuálu, na bázi proklamativně banální červené knihovny právě v kontrastu k neortodoxnosti filmové formě. Barevné schéma, demonstrativní zelené, růžové, fialové … barvy stěn místností, barvy deštníků atd. přípomíná výtah z palety francouzských impresionistů. Ohoz Catherine Deneuve její celkové sladění je jak vytažen z obrazů Lautreca, i děštivé městské scény připomínají typické Pařížské impresionistické malby 19. století. Nevšední a promyšlený audiovizuální zážitek, vycizelované umělecké dílo které klame obsahem a překvapuje formou. Produkce: Parc Film (14.10.2019)

Exkurs do francouzského filmového muzikálu č.1. Byl to teda spočátku velký boj dostat se pod kůži tomuto svérazně originálnímu kousku, kde je celé vyprávění podávané pouze zpívanou formou v (tehdy) moderním stylu, převažně swingu a chansonu. Ano, úplně všechno se zde na plátně v doprovodě hudby melodicky zpívá, včetně zahřešení u nezdaru nebo zprávy o úmrtí padlých vojáků. Spočátku mi Paraplíčka přišla hůře ztrávitelná a nenadchly mne ani ty poměrně kýčovité pestrobarevné kullisy. Zvlášť když se v první ze tří tematických kapitol rozvíjel děj velice pomalu. Ale od chvíle, kdy po všech absurdních zpívankách nastoupil na pořadí titulní milostný song s podmanivou melodií a následně se zrodil poměrně napínavý děj, bylo hned vše jinak. Catherine Deneuve ve své první velké roli zatím nepředstavovala žádný velký zázrak, ale minimálně závěrečná scéna se mi bezpochyby vryje do paměti. Po emociálním vyvrcholení kolem setkání po letech, za doprovodu zesilňujících se smyčců a vokálních sborů v pozadí, nemám problém tento netradiční muzikál nakonec vyhodnotit nadprůměrně. Neobyčejný zážitek rozhodně přinesl. 80% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (24.09.2019)

Zajímavý a hravý novovlnný pokus nabourat a zneužít konvence hollywoodských muzikálů dovedený často až do absurdních mezí. Oblečení nejen, že ladí barevně s kulisami, ale někdy má dokonce i stejný vzor :) Poslouchat postavy jak (často nerýmovaně) zpívají své nemuzikálové dialogy byl zajímavý, i když často ne úplně líbivý zážitek. Hudba pod zpěvem ale byla pěkná a některé melodie jsou opravdu nezapomenutelné. (07.06.2010)

Musel jsem si hodně zvykat na to, že je skutečně celý film zpívaný, ale ono jde zvyknout si celkem snadno. Catherine Deneuve je naprosto neskutečná v tom, jak dokáže hrát i zpívat, je krásná i dramatická a tohle je jen mnohý z důkazů, jak skvělá herečka to vždy byla, a to už v tak mladém věku. Tenhle muzikál má nesmírně silný emoční náboj. (12.05.2015)