Paraplíčka ze Cherbourgu

„Dáždničky zo Cherbourgu” sú mimochodom rozdelené na 3 časti, a to konkrétne: Odjazd, Neprítomnosť a Návrat, v rozmedzí rokov-novembra 57’ až po december 63’ , čiže počas tých, dlhých, šiestich liet, sa toho udeje oveľa viac, než si vôbec sami dokážeme predstaviť, pričom v centre diania (pozornosti) je najprv jedna žena a potom dvaja muži. Atraktívna, mladá blondínka Geneviève a jej mama Madame Émery vedú spoločný biznis, keď predávajú dáždniky. Guy Foucher je automechanikom, že pracuje takmer hneď vedľa, čo by si kameňom dohodil. Chodia spolu, teda aspoň zatiaľ, pokým nedostane povolávací rozkaz do armády, smer Alžír, že ju ešte stihol oplodniť, a tak už ostáva úplne sama a tehotná, extra naviac. Obchodník so šperkami, Roland Cassard, sa akosi častejšie hlási o slovo, kedy práve pokukuje po Geneviève. Matka chce, aby si ho vzala, ale čo v takom prípade, ak sa o tom dozvie odvedenec, ktorý je otcom nenarodeného dieťaťa, kedy sa reálne rysuje možnosť, že nebude vychovávať svoju dcérku Francoise ? Čo na to povie ? Doteraz som načrtol iba 1/3 príbehu, aby som zbytočne nevyzradil tie ostávajúce dve, inak by to už nebolo také zaujímavé... / Najzaujímavejší je tento francúzsky, hudobný (muzikálový) počin jednoznačne tým, že sa v ňom neustále S.P.I.E.V.A. , a to od začiatku až po koniec, t. j. Demyho pôvodný scenár je tomu i patrične prispôsobený, či Legrandova hudba náramne vhodne skomponovaná, aby sa pestrofarebná výprava perfektne dopĺňala s kostýmami postáv a naopak, a to ani nehovoriac o technicolorovej kamere Jeana Rabiera, ako sa tá náramne dobre vyníma ! Piesne spievajú sami herci a herečky i štatisti, keď minimálne "I Will Wait For You" , ktorú spoločne zaspievali Catherine Deneuve a Nino Castelnuovo, je hlavným leitmotívom celého počinu, sa zároveň stala mojou veľmi obľúbenou. https://www.youtube.com/watch?v=QOoqlhGXSt4 (12.07.2020)

Milé čsfd, modré hodnocení pro jeden z nejnádhernějších snímků, co se kdy objevil na plátnech kin? Opravdu? Zvláštní, protože já jsem přesvědčen, že pokud člověk odloží před vstupem do kina spolu s kabátem i cynickou masku, musí ho tento snímek zcela pohltit. Francouzský šarm, nádherný ústřední pár, vizuální pestrobarevná lahůdka a hudba, co tahá za srdce. Všechny repliky ve filmu včetně těch jako "Guyi, to ty jsi opravoval tomuto pánovi motor?" jsou výhradně zpívané, což vytváří originální atmosféru, která mi připadá až hypnotická. Po chvíli si na to člověk zvykne, ale přesto v každém okamžiku sledování cítí, že je něco jinak, než je běžné. Že i když jde o v podstatě banální příběh, forma, jakou je vyprávěn, z něj dělá cosi na způsob antické tragédie. Výsledek je odzbrojující. Ještě asi dvě hodiny po východu z kina jsem si jen pořád dokola zpíval ústřední téma a říkal si, jak krásný to byl film. (16.01.2016)

Po roztomilých titulcích s pěknými deštníky jsem se ocitl ve světe kde se všechno zpívá. Ale úplně všechno. Nechtějte to zopakovat, prostě všecko. Zpívá se o opraveném autombilu, o hladu, no prostě o všem (já vím, už to nezmíním.) Zpočátku jsem si říkal že to bude divný ale zajímavý a originální svět a nelitoval jsem, že si ho dneska večer pustil do pokojíčku.  Och, no za chvíli mi začal lézt pěkně na nervy a nechtěl jsem v něm vydržet už ani sekundu. Ty popěvky O VŠEM (už je zmiňuju fakt naposledy) byly naprosto debilní, postavy totálně přiblbé, barvičky a herecké výkony k poblití. A ten děj!!!! No myslím si že i tvůrci Ordinače v prasečí ohradě by dokázali vymyslet originálnější zvraty v romantickém příběhu (jsem těhotná, wau!) Prostě nejhorší červená knihovna kterou si můžeme představit. No, dělalo se z toho šoufl a to přede mnou byla ještě dlouhá doba sledování. Na počest toho že jsem to celé přežil vyhazuji paraplíčko do koše. Přístě si vezmu radši pláštěnku,  texty bez rýmů přenechám místrům z Buty a věcné zpívání legendárnímu zpívajícímu kozlovi z Karcoolky. Konec je určitým vysbozozením, takže dobrou noc.. (04.10.2019)

Je náročné přežít s tímto filmem první půlhodinu, než si člověk zvykne, některé dialogy se často zdají velmi podivné a arytmické jak je to celé zpívané, ale najdeme v tom typický trademark francouzské nové vlny – experiment. Experiment v podobě spojení neortodoxní zvukové stopy-zpěvu a inovativního vizuálu, na bázi proklamativně banální červené knihovny právě v kontrastu k neortodoxnosti filmové formě. Barevné schéma, demonstrativní zelené, růžové, fialové … barvy stěn místností, barvy deštníků atd. přípomíná výtah z palety francouzských impresionistů. Ohoz Catherine Deneuve její celkové sladění je jak vytažen z obrazů Lautreca, i děštivé městské scény připomínají typické Pařížské impresionistické malby 19. století. Nevšední a promyšlený audiovizuální zážitek, vycizelované umělecké dílo které klame obsahem a překvapuje formou. Produkce: Parc Film (14.10.2019)

Ech! Tak toto mi riadne pílilo uši. Spev, či skôr nárek, ktorý do hudby vôbec nesedí, spieva sa v akej si polofalošnej tónine a ktorého text sa vôbec nerýmuje. A tým bolo dokonané. Príbeh sám o sebe nieje zlý, je to taká klasická mozaika všakovakých romantických filmov a má sympatické postavy. Jeho hudobná stránka ( snáď len s výnimkou populárnej Theme ) je však katastrofa. (06.11.2017)