Občan pes

Na to, že většina východoasijské produkce se pohybuje na hranici kýče (jižní Korea tuto estetiku dotahuje k dokonalosti, resp. naprosté útrpnosti) už jsem si zvykl. U Občana psa mi to vlastně ani nevadilo, barevný spektákl k němu tak nějak patří. I ten thajský pop se dá zkousnout. Ale naprosté neherectví hlavních představitelů (jistě k tomu z velké míry přispěl sám režisér svým pojetím) mi zážitek z této šílené pohádky trochu kazil. Upřímně řečeno, mám pocit, že nejlíp hrál onen stále zahazovaný plyšový medvídek. Jinak říkám ano, hora z pet-lahví v centru Bangkoku, kouřící osmiletá dívenka s přisprostlou plyšovou hračkou, mrtvý motorkář okolo něhož padají helmy, to všechno mě dostávalo. (12.06.2010)

Úžasně stylizovaný surrealistický film z Thajska. Pokud přistoupíte na hru Wisita Sasanatienga, otevře se před vámi svět tak nespoutané fantazie, že percepci dospělého diváka rázem zaměníte za percepci žasnoucího dítěte. Občan pes je nádherná pohádka pro dospělé, pakliže ovšem ve vás ještě zbylo cosi z dětského vnímání. Pakliže ne, budete hledat spásonosnou dějovou linku, avšak tenhle film nevypráví dějem, ale volnými asociacemi, fantazií a především obrazem. Tak nádherně stylizované záběry (obvykle do jasně - a nezakrývejme to - kýčovitě pastelových barev) a popartová estetická stylizace připomene estetické vnímání Jeana-Pierre Jeuneta (i když je prý pokusem oprostit se od západního umění a vytvořit něco ryze thajského) a přímému srovnání s jeho Amélií se asi nevyhne. Wisit Sasanatieng jde ale jinou cestou než Jeunet - tam kde v Amélii oživlé lampičky a mluvící věci jen dokreslují citové rozpoložení hlavní hrdinky, v Občanu psovi jsou sami nositelem děje a jedněmi z hlavních postav. Kouřící medvídek či třeba Hrdina tu nevystupují jen jako odlehčení a zoriginálnění filmu, ale jsou plnohodnotnými účastníky příběhu a hráči téhle podivuhodné filmové partie. A jako v pohádce i oni prožívají strasti a velké lásky... O tu jde mimochodem především - Občan pes je jedna velká oslava lidské (nejenom :-) ) lásky! Trocha romantiky, trocha fantazie, trocha hledání, kvantum výborné podivuhodně znějící hudby a spousty originality a neotřelého osobitého vtipu a humoru - tak to je Občan pes... Alenka v říši za zrcadlem pro dospělé:-) Podobné filmy: Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Věčný svit neposkvrněné mysli, Dedication, Prosíme přetočte, Jak přicházejí sny, Žralok v hlavě (19.06.2007)

Jaký matroš si mám prohnat žílami, abych na většinu asijské produkce nekoukala jak po pádu naznak z jahody? Mluvící plyšáci, ekosběratelky pet lahví, babičky-ještěrky, příšerný ťing-ťong rap... Proč se toho ťamani do svých filmů snaží narvat TOLIK, to nejsou schopní natočit jednoduchý příběh, co by nezahrnoval filozofické bláznění nad všemi neduhy lidstva, světa, vesmíru a vůbec? Nehodnotím, tohle není můj šálek kávy - já si do své dávám cukr a smetanu, žádné halucinogeny. (18.08.2010)

Moc milý, snivý, roztomilý film. Vzpomněla jsem si nejen na Amelii, ale hlavně na Nauku o snech. Thaisko je nám možná až příliš vzdálené, než abychom mohli dostatečně ocenit hloubku a krásu tohoto snímku, proto dávám o hvězdičku méně než právě u Nauky. Ovšem přesto jsem z kina odcházela s úsměvem na rtech a hezkým pocitem. (22.04.2007)

Babička ještěrka, plastiková hora, mrtvý motorkář a spousta dalších bláznivých nápadu vytváří příběh o chlapci, který odjel do města, v němž každému naroste ocas. Jenom si musíte odpovědět na otázko: co je to ten ocas a jestli ho máte taky. Protože jestlo ano, tak ten film na vás bude mít stejný dopad jako argumentace republikána na demokrata. (08.06.2010)