Faunův labyrint

Mexický režisér Guillermo del Toro zjevně staví na piedestal synkretický tvůrčí přístup - skloubení dvou racionálním pohledem zcela nesouvisejících příběhových rovin, světa nehostinných reálií Frankova diktátorského Španělska a fantazijního světa pradávného antického či mediterianského mýtu docílil těžko myslitelného - povýšil obě dějové a významové roviny, které by samy o sobě byly jen jedněmi z mnoha variací téhož, na homogenní a komplexní velice osobitou uměleckou vizi... Ona osobitost je jistě na místě - ve Faunově labyrintu najdeme typické propriety del Torových filmů - fascinaci obrazem, fascinaci uniformou, fascinaci dobou druhé světové války a jakousi černou magií a mystikou fašistických elit (vzpomeňme na Hellboye), fascinaci světy pohanských mýtů... Tak právě Faun, Pan, Satyr či Silén, do jehož labyrintu nás mexický režijní mág zavádí (jehož podoba se mimochodem stala předobrazem středoevropského a zvláště německého zpodobení ďábla), toto přírodní božstvo spjaté s lokalitou lesa (,,bylo to v dobách, kdy les byl ještě mladý...") bylo původně v naračním světě mediteriánů chápáno jako bytost pozitivní, křesťanství ho však vytlačilo do sféry démonické, negativní. Už tahle konotace naznačuje, že Guillermo del Toro nechápal svůj fantaskní příměr jako pouhou variaci na surreálný svět Carrollovské Alenky za zrcadlem. Del Torova narace má hluboké kořeny v lidském podvědomí, čerpá a těží z archetypů a předkřesťanských fabulí... Propojení dvou světů, které toho mají na druhý pohled až překvapivě mnoho společného - z tíživé reality jednoho z nich je třeba utíkat do druhého (staroitalský bůh zemské úrody Faun(us) ne náhodou chránil lidi před vlky...), ten druhý zase nabízí symbolické obrazce světa prvního (tvor požírající děti, kořen mandragory coby zárodek lidské bytosti...), společnou styčnou plochou je i lokace lesa či metafyzické finále celého snímku... Zcela samostatnou kapitolou je del Torovo formální zpracování - vizualizace obou světů Faunova labyrintu je natolik originální a svojská, že se jen těžko hledají příměry. Mimo své dřívější tvorby se snad dá jeho imaginace připodobnit k fantaskním hraným i animovaným vizím Tima Burtona, Darrena Aronofsky či, zvláště té nepovedené Grimmovské, Terry Gilliama... Ti všichni točí pohádky pro dospělé, Faunův labyrint chce ale umožnit divákovi okusit ten dávný předracionální pocit z života v mýtickém světě, který se v dnešní pohádce už jen matně a nejasně odráží... Podobné filmy: Hellboy 2: Zlatá armáda, Hellboy, Princ bez království / Devil, Hvězdný prach, Beowulf, Kletba bratří Grimmů (09.11.2007)

Pan's Labyrinth mi poskytl jeden z nejnetradičnějších filmových zážitků. Nikdy jsem si nedovedl představit, že lze skloubit období nacismu s dětskou fantazií!! A po shlédnutí mohu s ledových klidem říci, lze a sakra dobře. Guillermo del Toro potvrdil, že to není jen kvalitní režisér, ale i velmi dobrý scénárista. Příběh se přilévá z takřka pohádkové dětské fantazie do násilného a krutého světa plného násilí a fašismu. Opravdu jsem neočekával žádný velký zázrak, ale po zkouknutí mohu říci, že mne to dokonale odrovnalo, protože del Torova režie dala snímku opravdu mnoho a když si k tomu přičtete výborné triky, perfektní scénář, bombastickou kameru (zasloužený Oscar), skvělé herecké výkony a v neposlední řadě nádhernou hudbu, která snímku dodává magickou atmosféru, nemůžete být prostě zklamáni. Už se celkem nedivím, že Pan's Labyrinth je v TOP250 na imdb, myslím, že zalouženě a jak jsem již napsal na začátku, netradiční, ale o to poutavější filmový zážitek.......... (17.11.2008)

Kdybych měla hodnotit jen tu fantasy část, byla by to čistá 5*, jenže je tu ještě zbytek filmu, který je jistě zajímavý, jen pro mne zbytečně zdlouhavý a plný nelogických věcí a jednání prakticky všech osob, kromě samotných vojáků. Toho malého děvčátka mi bylo celou dobu velmi líto, i když - ona byla vlastně princezna, tak proč se bát toho neskutečného šílenství, ve kterém se ocitla. Tten film je vlastně čistá 3,5*, ale k některému hodnocení se přiklonit musím, tak vzhledem k vysokým hodnocením jdu raději níž. (23.02.2007)

Guillermo del Toro. Zvláštní to člověk, který z Bladea udělal akčního Boha a z Hellboye hláškujícího ďábla. Jako další svůj film si před pokračováním Hellboye vybral právě Pan´s Labyrinth. Pohádka o dívce, která možná je a možná není dcerou Krále podsvětí. Musí projít třemi důležitými zkouškami, při kterých se zjistí, jestli je smrtelná jako všichni ostatní nebo stále nesmrtelnou dcerou svého otce. Zní to krásně, že? To jste ještě neviděli fauna, který malé hrdince všechno rád vypráví a je úchvatný. Všechno to zní tak krásně a kde je chyba ptáte se? Ta je v tom, že tato pohádková linie je spíš druhá v pořadí. Hlavní a většinu stopáže je věnována příběhu nevlastního otce dívky, který je španělský vojenský kapitán. Tento kapitán má jeden problém a tím jsou povstalci v okolních lesích kolem jeho velkého panství. Ti jsou informování z kapitánova domu a připravují se na úder. Kdyby Del Toro celý film obětoval na příběh dívky, hledající svůj skutečný původ, pravděpodobně by šlo o jednoznačných 5*. Tak kouzelné a půvabné atmosféry nedosáhl nikdo jiný. Budu doufat, že del Toro nalezne podobné téma a využije svůj úžasný cit pro fantasy. Představte si Alenku v říši divů natočenou tímto ďáblem z Mexika... (18.02.2007)

„Aj v tme sa môže objaviť svetlo.“ Jeden z najsilnejších filmov, aké som videl. Už aj idiotovi by malo byť jasné, že Guillermo del Toro nakrúca vydarené filmy len mimo USA (česť výnimke - HELLBOY). Vo FAUNOVOM LABYRINTE si evidentne zobral za hlavný predobraz vlastný starší hispánsky kúsok, u nás známy pod trápnym distribučným prekladom DEVIL, no poučil sa z jeho drobných nedostatkov a bez hanby nakrútil brilantne brutálnu kombináciu opantávajúcej lesnej rozprávky s krásne mrazivou surovou poetikou (titulnú melódiu si budete pobrukovať ešte aspoň tri mesiace) a historického vojnového eposu o partizánoch a jednej sklenenej fľaši. Povznášajúca horská výprava, nezabudnuteľné masky (tentokrát sa režisér vďakabohu drží s čudnými počítačovými trikmi pri zemi, takže pozoruhodný vizuálny dojem kazí len ropucha), výborné herecké výkony všetkých zúčastnených (vrátane španielčinu sa memorujúceho Američana Douga Jonesa) a scény trhajúce srdce (pôrod, záver). Kino Považan 2008 (2x) (10.02.2008)