Pí a jeho život

Kam se hrabe Trosečník Tom Hanks se svým polovypuštěním basketbalákem Wilsonem na Pí-ho a jeho tygra. Po vizuální stránce vyšperkované do posledního detailu s příběhem a pointou o životě, poznání i strasti. Přesto mi shlédnutí Life of Pi nepřineslo ani z daleka co jsem od tohoto snímku čekal. Lepší 3 *** - 60% (26.05.2013)

I přes všechny ty zlatý plešouny a další ocenění mě vlastně překvapilo, jak moc se mi to líbilo. Dokonalý vizuál, bezchybná režie Anga Lee a jeden nehorázně cool tygr na cestě za vírou, která vás učaruje i kdyby ste nechtěli. To téma jsem sice Angovi s navijákem nespolknul a v některých chvílích mohly více zasáhnout střihačovi nůžky. I tak ale klobouk dolů před Angem, že tuto zatraceně těžkou látku dokázal ukočírovat se vztyčenou hlavou (a sehnat na ní ty šílený prachy), a hlavně s naprosto nečekanou pointou. Ta vás buď potěší nebo naštve, ale hlavně vás dost šokuje a to je v tomhle případě hlavní.80% (10.03.2013)

I když se podle snímku o Bohu mluví jen v těch lepších historkách, pořád to ještě tak úplně neřeší víru v něj, anebo pocit, který se v podstatě rovná důkazu, že extistuje. Škoda těch dialogových pasáží, respektive upovídaného úvodního exkurzu, nevím, stále mám dojem, že film vznikl jen kvůli té mokré části. Knihu jsem nečetl. Obrazově samozřejmě brilantní (i když titulková část v ZOO dost zaváněla kýčem). (29.12.2012)

První půlhodina sice mohla být zpracována lépe, ale těžiště příběhu je v prostřední části, která je úchvatná - výtvarná stránka je magická, Pičínův boj o přežití věrně koresponduje s knižní předlohou a Richard Parker je jako živý (tímto si sypu popel na hlavu, když jsem svého času nevěřil, že CGI tygr nebude vypadat směšně). Bohužel samotný závěr filmu (nemocnice) je totálně zazděn - v knize šlo o působivou katarzi, při které jsem ani nedutal, ve filmu posloucháme Pičínův patetický pětiminutový monolog. Proč to vyprávění nebylo doprovázeno aspoň krátkými flashbacky? Byl by to působivý kontrast v porovnání se snovou většinou filmu. Člověk se pak diví, proč kvůli tomu půlminutovému štěku Depardieua vůbec obsazovali. A hlavně - v knize to Pí naštvaně odříká, aby vyšetřovatelé už konečně vypadli a kniha je tak mnohem nejednoznačnější, ve filmu je svým vyprávněním značně citově otřesen. Závěrečná rekapitulace, kdo byl jaké zvířátko, aby to pochopil každý Američan, už tomu nasazuje korunu. Pokud se vám nechce číst celou knihu, přečtěte si aspoň její konec (část 3, asi 30 stránek), a film vypněte na začátku výslechu v nemocnici. __________ btw, banány plavou! (20.12.2012)

Od chvíle, kdy k lodi přišla zničující bouře, mě Ang Lee přikoval k obrazu a donutil mě věřit v sílu dobrého vyprávění a odvahu lidského ducha. Pomáhá mu v tom upřímný výkon Suraje Sharmy, zvědavost, který tvor či objekt se objeví jako další a především dokonalá audiovizuálná stránka, která mi nedává spát. Všechny ryby, ostrovy, vlny a v první řadě Richard Parker mě v kombinaci s dokonale fungujícím soundtrackem přesvědčily o tom, že zvěsti o ohromující formě nelhaly. Takže proč v hodnocení nejdu do plných? Protože moc nedokážu přijmout konec. Ta volba, která se pojednou přede mnou objevila, je vlastně divácky vděčná. Dovoluje cyničtějším jedincům poodstoupit od neuvěřitelných obrazů a snad i dát celému životu milého Pi vyšší duševní rozměr. Já ale právě takové pochyby mít nechtěl. Vybrat si sám, jak vlastně film skončil, je mnohdy dokonale fungující scénáristická berlička, ale tady film trochu shazuje. Opravdu bych raději ustoupil k omračující cestě přes půl světa a upřímné poučení o volbě víry oželel. Nesmrtelnou se proto tahle plavba nestala, ale klobouk dolů za to, jak dokáže snímek, kde většinu času na plátně vidíme člověka, tygra a moře, být strhující podívanou, která z hlavy odeznívá jen velmi zvolna. (22.02.2013)