Hrdinové mlčí

Film je celkom dobrý. Dráma z malého mestečka o skromnom , ale statočnom človeku. Zaujímavé je aj to , že film nie je spolitizovaný, ak by ho natočili o dva roky neskôr tak hlavný hrdina by bol určite člen KSČ a s ním skoro celé mestečko. Aj scéna , kde sa trestá pán udavač " Filipovský" je spracovaná zaujímavo....65%. (16.12.2010)

Hrdinové sedí u stolu a mlčí, přičemž se ostatní chvástají, jako správní generálové po bitvě. M. Cikán posbíral herce ze staré a té nejstarší školy a ukázal nám, jak má vypadat válečný film, bez jakéhokoli stranického nátlaku. Silná atmosféra let předchozích, je základem kvalit celého snímku, výborné plynutí děje, které vyústí v těžkou a na první pohled neřešitelnou situaci, perfektně podchyceno odporné nacistické smýšlení a nesmí chybět ani hnusný kolaborant, které ho se ujal skvělý F. Filipovský. Lidské a osobité hrdinství má v tomto filmu prvenství. I trochu toho nezbytného štěstí se zde dočkáme, ovšem není štěstí bez předchozích činů. Pro milovníky československé válečné kinematografie určitě zážitek a pro oddané milovníky povinnost. (11.01.2013)

Ty nejlepší československé filmy s tematikou 2. světové války vznikly až s větším časovým odstupem, tyhle nejstarší snímky z prvních poválečních let až beru spíše jako filmové rarity. Zápletka a obsah nacistické "detektivky" jsou zajímavé a upoutají diváka, i když nejde o žádný zásadní válečný moment, zpracování na ploše pouhých 70 minut je už slabší, některé důležité postavy rozvinuty jen povrchně. V porovnání s jinými čs. filmy ze stejného roku (Mrtvý mezi živými, Varúj!, 13. revír, Nezbedný bakalář), které dokazují vysokou kvalitu tehdejší kinematografie, spíše průměr a v rámci žánru válečného dramatu roku 1946 zvítězili u mne Muži bez křídel. (65%)(deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) // První mnou viděný film režiséra Miroslava Cikána. (01.04.2018)

Tenhle film z roku 1946 mi přišel takový symbolický. Jako by byl předzvěstí konce jedné éry. Éry hrdinů, éry cti a statečnosti. Éry postupného konce některých prvorepublikových herců... Zde ještě zazní odkaz na výsadkáře z Anglie, zde se ještě po obloze prohání Spitfiry... Již za rok či dva, budou stateční ze západního odboje perzekuováni, prvorepublikoví herci postupně odstavováni a parašutisty ve filmech nahradí bodří úderníci překračující plán, zemědělci a partyzáni (sovětští samozřejmě). Co se týče fimu, celé to bylo opravdu mírně naivní. SS tu byla tak trochu za blbce, opak byl však krutou pravdou i to, že nejen náš odboj, ale i třeba francouzský dokonale rozložila. Co je znázorněno věrně, je nacistické běsnění po vyhození mostu s vlakem wermachtu do vzduchu. Výzvy k sdělení informací, následné sebrání významných lidí z městečka coby rukojmích, kteří budou zastřeleni do té a té hodiny pokud se viník sabotáže nepřihlásí... Skvěle slizký byl Filipovský s patkou a zlobně svítícími očky coby kolaborant a udavač Kolta (i to jméno zní odporně!). Závěrečný nálet Spitů na německou kolonu mně velice potěšil a překvapil. Nečekal jsem jej. A tak, stejně jako Plachta s chlapcem, který jel za nemocným taínkem - odjeli vlakem do Prahy, cítl jsem jak s ním odjela i spravedlnost, čest a demokracie na desítky let pryč... Jako válečný film bych film doporučil a jako poslední záchvěvy svobodného filmu rozhodně! Tři výbušniny zakopané na zahradě. * * * (10.12.2014)

„A proč nechtěl nic vypravovat?“ - „To se ptáš ty?! Skutečný hrdina přece nerad mluví o sobě!“ To zarámování celého hrdinského příběhu pana Tomka (Ladislav Boháč) je vcelku zdařilé (viz zejména závěrečná pointa, kdy klučina předává Tomkovi svůj skautský odznak za statečnost), ale při omezené délce celého filmu se tím autoři tohoto válečného snímku poněkud okrádají o čas, který jim pak chybí pro bližší rozvinutí jednotlivých postav příběhu. Líbila se mi jinak celková dobová atmosféra filmu, ač tedy třeba ta scéna leteckého náletu byla natočena poněkud naivně. Též oceňuji, že ten snímek je ještě prost jakéhokoliv ideologického nánosu. Je přeci jen znát, že vznikl hned těsně po válce. (18.11.2023)