Sněhový dort

problém je, že vím, že Sigourney Weaver není autistka - byť je její herecký výkon sebedokonalejší, není uvěřitelný; lepší, kdyby tam byla nějaká méně známá herečka. navíc mě tedy dost iritoval strašně zrnitý obraz používaný jen někdy a navíc naprosto nefunkčně..myslím, že v británii vzniká podobných snímků (emocionální drama) hodně a tento je jen průměrem. ale skvělé je pozorovat, jak se střetávají dva světy, které nemají nic společného - ten náš vyznívá naprosto hloupě a přehnaně exaltovaně: přišel jsem se omluvit, že je vivienne mrtvá. vy jste to udělal schválně? ne! tak proč se omlouváte?! (12.09.2007)

Sněhový dort je z těch filmů, o kterých říkáme, že pohladí, současně je to ale pohlazení, jakých tu bylo už na tucty. Někoho někam náhoda prskne, on se napřed cuká a pak se okolnostem a lidem v nich rotujících i jejich citům podvolí a venkoncem z toho duševně vytěží. Jak řikám: pohlazení, ale jednu z hvězdiček má doživotně jistou jen Alan Rickman za plešounkahodný výkon. (09.10.2007)

Těžké dilema. Rickman by zasloužil pět hvězdiček, od první chvíle a první grimasy je to hereké sólo. Weaverová mě bohužel nepřesvědčila ani trochu, Mossová příjemně překvapila, protože obvykle je jako psí čumák. Zajímavé je, že vcelku věrohodně byly podané vedlejší postavy - sousedky i prarodiče zemřelé. Jinak - vcelku zajímavý nápad, ale scénář je - přes drobné perličky - příšerně rozplizlý. I to bych skousnul, kdyby konec přinesl nějakou pointu. To se nestalo, takže váhám od dvou hvězdiček ke čtyřem. Dvě by byly urážkou pro skvělý Rickmanův výkon, čtyři nemohu dát už jen kvůli tomu scénáři. Trojka, to bude alibistické řešení. (23.10.2007)

Včera jsem si dala Alana Rickmana do své topky nejoblíbenějších herců a po dnešním zážitku se Snow cace svého rozhodnutí vůbec nelituji. V roli Alexe předvedl ve své tváři celou škálu emocí a to nemluvím o jeho nádherně modulovaném hlasu. Když se smál, smála jsem se s ním, když byl smutný, sdílela jsem ten smutek také s ním. Dokonalý herecký výkon a já vůbec nepochybuji o tom, že mu byla tahle role šitá na tělo. Současně s ním se zaskvěla i Sigourney Weaver a i když nevím do jaké míry hrála autistku věrohodně, bylo téměř fascinující sledovat, jak se do své role ponořila. A pokud pominu pár neuvěřitelných náhod a souvislostí, tak mě tenhle film o vině, smutku, osamělosti, ale i zvláštního přátelství a naděje moc potěšil. A dejte si poradit od Lindy jak se hraje scrable :-) (15.07.2013)

Nic, co bychom jinde už neviděli, ale díky skvělému Rickmanovi (tedy, kdy on není dokonalý, že :) tento příběh o vině a odpuštění neprošumí vaší hlavou tak rychle, jak by se mohlo zdát a dokonce je jeho chuťový ocas i pár hodin po projekci nečekaně silný... Sigourney Weaver není také vůbec špatná, autistku ji kromě pár přehmatů věříte, čili ano, pokud na film v té jedné kopii, která republiku obíhá, narazíte, návštěvou rozhodně neprohloupíte... (02.10.2007)