Grbavica

Každodenný život je fascinujúci, ale v porovnaní s vojnou pôsobí banálne. Grbavica je príbeh o láske, ktorá nie je čistá, pretože je pomiešaná s nenávisťou, traumou, zúfalstvom. Rozpráva aj o obetiach, ktoré hoci sa nedopustili žiadneho zločinu, nie sú celkom nevinné vo vsťahu k budúcim generáciám. A je to film aj o pravde, ktorá je taká potrebná nielen v Bosne a Hercegovine, v svete všeobecne, v spoločnosti ktorá musí dozrieť. (23.07.2009)

Veľmi natiahnutý film. Je to síce aký taký pohľad do života ľudí veľa rokov po vojne, na ich stále zničenú psychiku, rodinné vzťahy, ekonomiku a situáciu v krajine, keď dokonca jeden človek tam vraví, že ľudia sa k sebe správali cez vojnu lepšie než teraz, ale pre mňa tá téma až tak nová nebola, dokonca ani tak silné. Pre človeka, čo to zažil ťažké, ale treba sa postaviť znovu na nohy, nie sa utrápiť k smrti. Film mal v sebe nádych mafiánskeho filmu, ale bol skôr o vzťahu matky a dcéry. Herecké výkony boli veľmi dobré, z hudby sa mi najviac páčil ten spev detí na konci, ale ako film to bolo zbytočne komorné. (09.06.2012)

Jakkoli se Grbavica v průběhu sledování jeví ve všech ohledech jako docela nadprůměrný film, po skončení a chvilkovém přemítání viděného v paměti, se celkový dojem rozmělní a zbude poněkud průměrný a občas velmi nedotažený pokus. Režie, střih, práce s hudbou, to všechno je na debutový film zvládnuto opravdu dobře. Problém se však objevuje u scénáře. Jakkoli se Žbaničová snaží stavět snímek na velmi jednoduché premise, tak zde má paradoxně několik velmi nedotažených, nereálných a zbytečných linií. Příkladem budiž "gangsterská" linka, ke které se během filmu neustále vracíme, aby jsme ji nakonec bez jakéhokoli rozuzlení opustili v potenciálně nejzajímavějším momentu. Prvek, který velmi hrubě hraničí s realistickým záměrem filmu je postava, jíž hraje Leon Lučev. Romantický, jemný, pozorný, pohledný, v nejlepších letech, starající se o starou nemocnou matku, kategoricky odmítající navrhovanou nájemnou vraždu...a přitom drsný a neohrožený gangster! Navíc vážně zajímající se o mnohem starší hlavní hrdinku. Tedy v reálném světě neexistující charakter. Problematická byla pro mne také dětská hrdinka, nejsem si totiž jistý, nakolik bylo záměrem režisérky, aby Saru divák hned po několika scénách začal nenávidět. U tak rozmazlené, nevděčné a frackovité bytosti bylo opravdu těžké se tomu ubránit. (07.05.2013)

Grbavica ve mně okamžitě evokovala jiný film, kde jsou hlavními postavami také ženy ze Sarajeva - Jako bych tam nebyla. V tomhle případě se jedná o Esmu a její nezáviděníhodnou situaci nejen, co se pracovních příležitostí týká, ale i jejího vztahu a postoji k Sáře. Sára to cítí a vše vyvrcholí v situaci, který se stává dost velkým problémem, jak financovat její školní výlet. Získání slevy na tento výlet je přece tak jednoduchá záležitost, stačí mít jen ten jeden dost podstatný doklad. Můžu říct, že jsem Sáru chvíli litovala a za chvíli bych jí seřezala jak nezralé žito, omlouval jí pouze její teenagerský věk a absence otce. A z Esmy na mě čišel ten smutek, vnitřní osamělost, pro mě později pochopitelná nechuť k jejímu večernímu zaměstnání, touha po něze, lásce a pochopení, zcela uvěřitelně. Závěr byl strhující a šokující, ale já jsem Esmu se vším všudy chápala. Pro Sáru to bylo možná kruté a bolestné, ale v tu chvíli to bylo na místě a pro Esmu to byla svým způsobem osvobozující chvíle. (29.07.2015)

Jsou filmy, kde se na začátku píše podle skutečných událostí. Jsou filmy, kde se to nepíše, ale jsou stokrát silnější, opravdovější, intenzivnější. Dámy a pánové je mi ctí mezi tyto filmy zařadit Grbavicu. Při sledování (děkuji Lidovým novinám za toto dvd) zjistíte, že se nedíváte skrz film, ale přímo na život v poválečném Sarajevu. Mirjana Karanovic jako Esma je jedna z nejsilnějších žen v hlavní roli a to je její role založena na civilnosti a přirozenosti. Děj je tak silný, že je škoda cokoliv o něm prozrazovat. Snad jen, že kdo chce znát pravdu za jakoukoliv cenu, nalézá bolest tak silnou, že je velký problém se s ní vyrovnávat. Velmi zajímavý je i rozhovor s režisérkou - realita dnešních dnů v Sarajevu - o nepotrestaných válečných zločincích, kteří v lidech vyvolávají obrovskou frustraci a podobně. Více takových režisérek. (12.11.2008)