Pokojný bojovník

Strašně se mi líbila ta myšlenka, že to TAM mámě někde předepsaný; vzlety, pády, věci k politování, k nepřežití a k uctívání. Že vše má důvod a my, pokojní bojovníci, to můžeme zvrátit či ponechat ladem. To se pak člověku líp dýchá, ne? Jenže proč mám i přesto přese všechno pocit, že film zůstal pouze u té teze lidské konverze a svou imaginací mě spíš okleštil, než donutil k rozběhu? Film s velkým tajemstvím a jedním machrem přes poselství. 70% (05.07.2011)

Vše za mě vystihla uživatelka Květula, já jen doplním drobný spoiler: nevýhodou filmu je, že odpověď na palčivou otázku, kterou si kladete už od "skoku" na střechu, se na konci nedozvíte. Vrátka jsou otevřena nekonečně mnoha teoriím a každý z nás může vymyslet vlastní jméno pro Nicka. Nicméně, v hloubce myšlenek filmu je to zcela nepodstatný detail. Protože nejde o to, kdo je "onen muž", ale kdo jsme my a co si z tohoto filmu odneseme. Jen toho mentorování bylo na můj vkus trochu moc a několik myšlenek zavánělo čímsi, co nevoní. (09.08.2012)

Přiznám se, že miluju filmy jako tento - takové, které zkrátka mají co říct a dokáží inspirovat k lepšímu životu. Pokojný bojovník není jen film o síle přítomného okamžiku, ale je to film o vnitřní síle člověka a o životní cestě, na které můžeme narazit na zdánlivě nepřekonatelná úskalí, ale měli bychom pamatovat, že ve skutečnosti jsou to právě ta úskalí, které nás mnohdy dokáží navést správným směrem a nakonec nikdy nejsou nepřekonatelná. Film nabízí velkou spoustu drobných mouder, které se ve výsledku propojují v jednu životní filozofii. Co mi ale udělalo o to větší radost, je fakt, že tuhle tématiku zpracovává hodně kvalitně (včetně hereckých výkonů), bez zbytečných klišé a okatého podsouvání názorů divákovi. Často mě totiž mrzí, že filmy, které mají podobná skrytá moudra, jsou mnohdy zpracované tak, že je každý sebemenší cynik šmahem odsoudí, a to je škoda. Proto jsem měla radost, že Pokojný bojovník jen stěží spadá mezi podobné béčkové filmy. Rozhodně se zařadil mezi tituly, ke kterým se vždycky ráda vrátím. ~(4,7★)~ (15.02.2019)

Velice chytrá kamera. Velice - a tím nemyslím zaběry na vysvalená chlapecká těla, ze kterých by byla úplně hotová Leni Riefenstahlová. Tady je kamera vtipná, komentující a posunující děj aniž by na sebe přehnaně upozorňovala. Narozdíl od scénáře a zejména pak dialogů, které se tváří velice důvtipně, ale přitom je to jen rafinovaně navoněný balast. Ani ne přímo hloupý, jako spíš zdánlivě hluboký a přitom velice jednoduchý. ___________ Přestože shrnutí příběhu je klišovité, tak provedením vybočuje z očekávaného průběhu sportovních filmů. /6. 3. 12./ (06.03.2012)

Dočítám knižní předlohu, která s filmem místy kráčí ruku v ruce, ale místy se rozchází, film spíš pojal ducha knihy a vytvořil si občas vlastní linii příběhu, ale musím říct, že některé pasáže to lépe člověku osvětlí. Možná je to jeden z těch tuctových zen-budhisticky propletených rádoby hlubokých filmů a možná to někoho probudí. Osobně mám zranění ruky ze zápasu a tento film mi dost pomohl. Mně. A Vám? (28.03.2012)