Bílá masajka

Stále častěji se tu setkávám s hodnocením mně naprosto nepochopytelném, ať už nízkým či vysokým. Bílá masajka je dle mě jeden z nejlépe natočených filmů co do "opravdovosti" a vytvoření určité atmosféry a v tom mě nezvyklá ani modrá barva na mém oblíbeném čsfd. Nebudu rozebírat zvlášť herce, zvlášť hudbu; všechno mi vyhovovalo, všechno se mi hodilo a zapadalo do sebe. Ovšem jakožto milovník "syrových" lidských a necenzurovaných filmů směle přiznávám, že jsem si po celý film pomlaskávala. Jo, pro mě skvělý film. Nebaví, drásá. A učí. P.s.: považovat hlavní hrdinku za "tupou blondýnu" je ta nejjednodušší věc, kterou může člověk s Bílou masajkou udělat. Aby dospěl k takovému výsledku, nemusí ani moc přemýšlet, nemusí ani moc hodnotit a volit nějaká správná slova, jakými by se nejlépe vyjádřil. Kdo ale z těch, co mají Carolu za "tupou blondýnu" byl v Africe? Kdo z nich zkusil žít jinak než s nohama a vychlazenou dvanáctkou na stole? Kdo z nich udělal něco tak krásně nerozumného a tak krásně přirozeného jako Carola? (Ne, nechci jet do Afriky a nabrknout si tam nějakého chlápka, ale nemůžu považovat Carol za hloupou, a už vůbec ji nemůžu odepřít její sílu a tuhý kořínek!) (06.09.2009)

Všichni máme rádi pohádky, ale tahle o princezně divožence a princi hotentotovi je nestravitelná jak v knižní, tak ve filmové podobě. Jistě, láska je slepá, ale hrdinka musela utrpět i poškození mozku. Jedna věc je zatoužit po krátkém dobrodružství s exotickým domorodcem, o kterém bych pak mohla ještě dlouho snít a vyprávět kamarádkám a doktorům na infekčním, druhá je myslet si, že se mávnutím kouzelné hůlky stanu bílou Masajkou, což je mimochodem stejně pravděpodobné, jako že se jednoho rána probudím jako sova pálená. Kniha působí jako slohovka ze třetí obecné a film její styl věrně následuje. Howgh. (15.11.2019)

Na svou knižní předlohu tento autobiografický snímek nemá, ale pro diváka, který neměl tu čest si knihu přečíst, může udělat velký dojem. Ale srovnát knihu s filmem dost dobře nejde. Každé je něco zcela jiného. Na mě uděl dojem slabě nadprůměrného filmu o Africe - velmi působivém prostředí na natáčení. Scénář mohl být i pestřejší, ale přesto si hlavní hrdinka pro krásné oči svého masaje hodně vytrpěla. Ale to je život. Afrika je vykreslena celkem věrohodně a hudba je až na pár výjimek také obstojná. Možná, že kdyby to točil někdo jiný než Německo tak by to dopadlo trochu jinak. Mně totiž Němci a Afrika nějak nejdou dohromady... (28.09.2007)

Mě to tak semlelo, že jsem ani nestihla hledat chyby. Určité by se něco našlo, ale fakt jsem měla oči navrch hlavy. Dodám jen, že když práskla do bot, cítila jsem skutečnou úlevu. :-) Dávám čtyři, neboť to byl zážitek vskutku nevšední. Apropó: pasáž, ve které se pan Masaj rozhodne řídit auto, na korbě veze celý kmen a napálí to do jediného stromu v Africe... :-D To mě skutečně rozesmálo! :-) (30.01.2011)

Film u něhož jsem se z různých důvodů rozhodně nenudil a ani mi nepřišlo, že trval přes dvě hodiny. Snímek odhalí různá zákoutí kultury Samburů a to i temná. Je zde docela pěkně zachycena živočišnost a zemitost vztahu dvou hlavních postav, ale i vztahu "bílé" ženy s okolní kulturou. Ovšem scénář docela dost pokulhává. Je vidět, že přepis z originálního románu je docela kostrbatý a velmi neůměrně zachycuje tok děje. Tu je dost natahovaný, tu je skokovitý a rychlý. Bohužel ani vizuální stránka filmu (kamera a střih) nejsou pozitivem filmu. Na druhou stranu mě velmi zaujala hudba. Někdy jsem zase postrádal vůbec nějakou režii - herci jakoby improvizovali na "dané téma" a občas to působilo velmi komicky až trapně. Přesto všechno si film zaslouží minimálně 3*. (08.08.2006)