Hudbu složil, slova napsal

Ať už se Hugh Grant objeví kdekoliv, vždy se na film s ním příjemně kouká a přitom nejde o jeho komediální talent, co mě drží u obrazovky, ale o jeho charisma. Hugh táhne kupředu celý film a brzdí jej jen stále stejně monotónní Drew Barrymore, jakou ji všichni znají. Kdyby se zde místo ní objevila jakákoli neznámá tvář, o nic by divák nepřišel. Soundtrack je skvělý a při jeho poslechu mi do uší pronikala místo hudby nostalgie. Hugh je v současnosti nejspíše největší britská jistota komediálního žánru a zde to opět po několikáté dokazuje. (14.02.2008)

Celkem vydařená vtiposnůška, která může fungovat jako lehká terapie pro diváky trpící fobií zvanou "synťákový osmdesátkový pop" (ano, mezi ně se řadím i já). Jelikož nám tvůrci servírují klasické atributy tohoto zábavního odvětví jako jsou: křiklavě blyštivé kostýmky, přerozhaleně neholené hrudě naondulovaných chlapíků, synteticky nechutná hudba s elektronickými bicími a stupidními texty, s ještě o foust hloupějšími videoklipy a odpornými tanečky. Tohle všechno jen jako audio-vizuální předkrm. Načež nás děj unáší do současnosti - do tápaní hlavního hrdiny, které se pohybuje na pomezí parazitismu ex-slávy a vlastní trapnosti, do existence bývalého dívčího puberťáckého idolu, jehož věrné posluchačstvo je nyní v řadách ječících čtyřicítek na abiturientských večírcích a důchodců na lavičkách parků . A hle, tu najednou, se na smutného hrdinu, snese báječná a náhodně zdvojená příležitost, jak se opět zviditelnit - buď v boxovací reality-show nebo jako autor duetu pro orgasticky vzdychající a notně pitomoučkou teen hvězdičku. K tomu se přichomítne praštěná zalévačka květin aneb zhrzená slovotepkyně, jejíž verše mají duetu dodat tu správnou šťávu a možná také smysl. A je tu romance jak trám ... anebo komedie jako řemen. Nu dobrá, od každého vcelku vyvážený kus. A velkou zásluhu na tom všem má nejen samotný scenář, ale rovněž ústřední herecké duo, které je dosti neslučitelné, aby bylo uvěřitelně a vzájemně se doplňující, a aby mělo potřebný náboj. A to se Hughovi "vrtizadečkovi" a Drew kupodivu podařilo téměř na jedničku. Ač je konečný produkt snažení těžce pop a happyend brutálně top, napraví to všechno závěrečné titulky. 60%. (29.03.2009)

Som prekvapený nízkym hodnotením ostatných... Pre mňa ide o prekvapivú (takmer)dorovnávačku kultoviek ako DENNÍK BRIDGET JONESOVEJ, PRÁZDNINY či NOTTING HILL. Áno, je to jednoduchšie, ale konečne to má vlastný príbeh a romantika ho obohacuje, nie naopak (Gerard Butler aj Matthew McConaughey hrajú presne v tých "amerických" typoch romantických filmov). Neskutočne suchý humor je nevtieravý, vzťahové klišé je minimálne a po prvý krát som mal pocit, že využite hudobného premyslu (vrátane pesničiek) je zmysluplné... (06.09.2010)

Nejlepší je hned první scéna. Báječná parodie na popové kapely z přelomu osmdesátých a devadesátých let! Pak se sice sem tam trocha humoru vynoří (třeba texty současné popové hvězdy), ale jinak je to jen mlácení prázdné slámy. Pokud se zrovna neodehrává nějaké hudební číslo, je to nuda. Kupodivu ani Haley Bennett mě nijak nebrala, což přece bývá u popových hvězd hlavní (a většinou i jediná) zbraň. (11.02.2011)

Umělá, přeslazená, pseudoromantická kýčovina bez špetky dobrého vkusu, která navíc aspiruje na nejvíce pokrytecký film Hollywoodu tím, jak se snaží vzbudit dojem satirického šlehu proti komerčním praktikám hudebního průmyslu, přičemž sami tvůrci a protagonisté tohoto snímku dělají přesně to samé - kvůli penězům se podbízejí divákovi... To nezachrání ani občasný vtip nebo obsazení nějakého ,,médii oslavovaného herce"... (05.01.2009)