Hudbu složil, slova napsal

Grantova nejlepší necurtisovská romantika. Příběh dvou zraněných a zablokovaných tvůrčích duší, které si navzájem pomohou najít cestu zpět k tvorbě, samozřejmě se přitom zamilují a tvorba mezi ně i vstoupí a nakonec si skrz ni vyznají lásku, má pro mě zvláštní kouzlo právě ve sledování spolupráce dvou umělců, kteří se potřebují navzájem. Grant opět hraje Granta, Barrymore je rozkošná, písničky skvělé a k tomu vtipné vedlejší postavy a narážky na minulou i současnou světovou hudební scénu. To nízké hodnocení tady nechápu - asi koupím CSFD a rozpustím ji. (17.08.2007)

Grantovy pop tanečky jsou naprosto boží!!!!!! Mám rád osmdesátá léta a z nich jeho vyhaslá hvězda pochází, takže jsem se docela i bavil (úvodní klip fakt super). Drew mám taky docela rád, takže za shlédnutí ten film stojí, občas se člověk i zasměje, občas zavzpomíná..... Grantovi tyhle role prostě sedí, zezačátku jsem ho pro ně nesnášel, ale postupem času mi začali připadat zábavné, Drew je sice možná ve své roli zbytečně moc rozpačitá, ale sedne jim to spolu. Ale nejzábavnější z celého filmu je Cora, moderní a současná popstar, superhvězda, která nic neumí, všechno za ní udělá někdo jinej, snaší se být duševně nad věcí, její texty jsou opravdu nacpány duchaplností a jediné co chce je tančit a všichni se s ní můžou posadit na prdel.... To i ty vyhaslé hvězdičky z 80 let se snažili víc.... (05.01.2009)

Někdo tady psal, že se u filmu zasmál asi třikrát. Já jsem se smál skoro celou dobu. Dobře, občas to byly jen nesmělé úsměvy, ale lepší než nic. Hugh je tady o dost větší sympaťák než v počátcích své kariéry, kdy vypadal jako ucho. Sladká Drew mu skvěle sekunduje a písničky mě úplně odrovnaly, někdy dojetím, někdy smíchem. To první hudební video nemá chybu. Po celou dobu sledování jsem měl jen těžko popsatelný příjemný pocit. (27.03.2010)

Film otevírá úchvatně příšerný klip k stejně neodolatelně příšerné písni Lup! Srdce vejpůl mám, se kterou v 80's Alexova skupina PoP válcovala žebříčky. Nechybějí mrkváče, umělohmotné bicí a stejně umělohmotné zdravotní sestřičky, naivňoučký text, chytlavá melodie a víra, že doba Wham a Duran Duran bude trvat věčně. Jenže uplyne dvacetiletí, Alexovy fanynky odrostou a někdejší star sklízí úspěchy jen na poutích, abiturientských večírcích maturantů a festivalech sklizně jablek. Hitparády teď místo něj válcují sladké dračice střihu Britney Spears. Jednou z nich je Cora, rozmazlené popové dítě mixující nezaměnitelným stylem východní filozofii se sexy tanečky. Právě ta osloví Alexe s nabídkou duetu pro nové album. Nechybějí pochopitelně typové figury jako protřelý Alexův manažer či Sophiina hysterická sestra, která je čistě shodou okolností vášnivou Alexovou fanynkou. Jen je třeba překonat pár traumat z minulosti a naplnit vděčné schéma "řekni to písní". A pak před závěrem připravit kapesníky. Romantickým komediím ale nelze vyčítat naplňování romantických schémat, pokud to nedělají mechanicky, ale s espritem a dobrými herci. Popový motiv k tomu nabízí i řadu zábavných momentů, kdy je Hugh Grant konfrontován se záblesky někdejší hvězdné kariéry.  Vděčný showbusiness vnáší do filmu také scenáristickou svěžest Ale třeba Cořino prozpěvování "Toužím po Buddhově potěšení, o šanti, šanti" a její umanuté zanícení pro východní filozofii připomíná newageové šílenství řady skutečných hvězd - a debutující Haley Bennettové se v této roli daří výborně. I v těchto pasážích je Grant skvělý, třeba při sarkastickém hláškování, když Cořinu produkci označí jako buddhismus v tangách. Dokonce se mu daří i při zpěvu. Horší je to s Drew Barrymoreovou jako Sophií, působí sympaticky, ale její trauma z minulosti je tu jaksi navíc. A hlavně jejich vztahu s Alexem naprosto chybí energie i sex appeal, což se projevuje třeba při úmorně dlouhé pasáži, v níž skládají svou píseň. Ani to společné probuzení pod klavírem se jim moc nedá věřit. Stejně tak komedie Hudbu složil, slova napsal a její hrdinové občas postrádají energii a sex appeal a někdy naplňují očekávání až příliš okatě; všechno je o několik stupňů třeskutější než ve starší a skvělé Grantově komedii Notting Hill. Ale pak přijde proklatě romantické finále, které má kouzlo i vtipnou zápletku. A nové generace divaček mohou směle a bez zardění volat: Lup! Srdce vejpůl mám. (14.06.2020)

"Fajn. Velká hvězda, skvělá publicita, těžký prachy versus smrt. Musíme si to rozmyslet." V osmdesátých letech na mě z kapitalistického západu utočili Depeche Mode, Alphaville, Wham, A-ha, ale Pop to nebyl. Jak je to možné? Že by za to mohli komunisti? Asi ne, poslouchal jsem rakouská rádia, sledoval rakouskou televizi a kdyby někde zazněl Pop Goes My Heart, tak bych si hned koupil desku v bulharské licenci. Nakonec je to jedno, protože tohle už je za námi a před námi je restart popboku Alexe Fletchera na text hypochondrické zalévačky květin Sophie Fisherové. Já se přiznám, že mě hodně bavil proces vymýšlení skladby, Alexovy koncerty před maminkovským publikem, Sophiino plácání kravin a zejména Alexovy slovní přestřelky s "neupřímným" manažérem. Já se zkrátka umím hoďku a půl spokojeně bavit a tento snímek mi přitom nekladl žádný odpor. (08.02.2017)