Bakaláři - Série 4 (1975) (série)
Obsahy(1)
Na Vánoce se dějí opravdové zázraky... Jsou Vánoce a všichni pospíchají domů, jen osamělý strojvůdce Jiří Císař (V. Menšík) nikam nepospíchá. Je sám, nikdo ho doma nečeká, a tak ani neprotestuje, když je mu přidělena služba v nejsvátečnější den roku. Chystá se na rutinní jízdu a v okamžiku, kdy do odjezdu vlaku, který řídí, zbývá jen chvilka, uvidí na nádraží v Kolíně smutného Jirku (J. Potměšil). Na jeho přání ho odveze za babičkou do Prahy. Ukáže se však, že v Praze vůbec žádnou babičku nemá. Vymyslel si to. Ve skutečnosti totiž utekl z domova po hádce rodičů. Císař tedy vezme chlapce k sobě domů, než pojede zpáteční vlak. Mezitím spolu prožijí pěkný Štědrý den a spřátelí se. Ačkoliv už strojvůdce nemá službu, jede s chlapcem zpět do Kolína, kde ho po předchozí telefonické domluvě předá mamince (V. Galatíková)... (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Pravděpodobně nejlepší bakalářská povídka ze všech, neboť se může pochlubit nejen excelentním hereckým projevem Vladimíra Menšíka a malým Janem Potměšilem, jenž se své role ujal velmi dobře, ale po příběhové stránce je silná a velice lidská, možná až emotivní. Jak pan Menšík nakonec povídky dodal: "Ne každý smutný konec je špatný konec a ne každé smutné Vánoce musí být nutně špatné Vánoce." ()
Opravdu nekrásnější bakalářská povídka, zásluhou sentimentálního zasnění, samotářského, “mašinfýry” vynikajícího Menšíka a roztomilého chlapečka Jana Potměšila. Vše ve vánočním hávu železničním, člověk lituje černobílého laciného filmu výroby: “sdelano v CCCP”. Poetika a nezvyklá role Vládi Menšíka je radost pohledět, svobodný chlap se zasní a vzpomene si na svoje Vánoce když byl také ve věku onoho chlapce. Poetika Vánoc čiší z pŕíběhu aniž by člověk musel mít smrček a dárky, vypomůže fikus a maličkosti jako dárky, v tom je ta krása. Krásný štědrý večer a pokoj lidem dobré vůle… to je tento příběh. ()
"Ahoj mami !! Je táta doma ?? A je veselej nebo spí ??" Menšík dokonale civilní, přirozený, vlastně až nemenšíkovský, ve snaze (ne)herecky se vyrovnat malému Potměšilovi, dítěti, opravdu kongeniální.. Jaroslav Dudek natočil takový milý Menšíkův vánoční dárek divákům a zároveň další z řady filmových důkazů, že Vladimír Menšík dokázal herecky na svých bedrech utáhnout skutečně téměř cokoli.. To právě nedoceněný Menšík je ta skutečná herecká lokomotiva.. ()
Taková moralizující lidská povídka o tom, že na štědrý den nemá být nikdo sám. Vladimír Menšík tuto nekomediální roli zahrál naprosto mistrovsky. Jen ta postava je nereálná. Kdyby pro samou lidskost a pochopení neustále takto porušoval drážní předpisy, dlouho by strojvedoucího nedělal. Vánoční příběhy jsou prostě už takové. Za zmínku také stojí Jan Potměšil v dětské roli a pro kterého to byla role zcela první. ()
Fakt je mazec sledovat, jak se Menša přizpůsobil mladému kolegovi Janu Potměšilovi (jeho první vystoupení před kamerou), aby nebylo poznat, že ho nějak výrazně přehrává. Tohleto Menšík uměl jako jen jeden z mála našich herců a podobně jako v Láskách jedné plavovlásky to vypadá, jakoby byl obyčejný muž z lidu. Tohle je skutečné herectví. Klobouk dolů.... ()
Zajímavosti (5)
- Natáčení probíhalo převážně v Kolíně. (Terva)
- Jaroslav Dudek vzpomínal, že když začal Vladimír Menšík spolu s malým Janem Potměšilem hrát, zjistil, že Jan nehraje, ale je. Vladimír tedy zabalil celou svou škálu hereckých prostředků a naprosto se nechal vést autenticitou malého, velkého herce. (sator)
- Jan Potměšil byl do role vybrán během konkurzu, kterého se zúčastnila přibližně stovka dětí. (Terva)
Reklama